Můj milý nepříteli (Stony)

Pokec v restauraci

V autě Steve opět jen a pouze mlčel, takže nic co bych vám nabídl. Když jsme tedy dorazili k restauraci, pouze jsem v tichu vypnul motor auta. Rozhodl jsem se, že bych už s tím Stevovým věčným mlčením měl něco dělat jinak už se mnou v životě nepromluví.
,,Steve, zlato jsme tady. Pokud to takhle bude pokračovat tak jsem sem mohl jít i sám. Vyšel bych z toho konec konců úplně stejně. Jenže já chci svůj drahocenej čas trávit s tebou." (Jen podotýkám že jsme stále v autě)
,,Tony promiň, znovu se ti omlouvám." Řekl mi Steve, odpoutal se objal mě. Řeknu vám že takhle silně mě ještě snad nikdo neobjal.
,,Tak jdem teda. Jsem hladovej jak spisovatel už." Pokusil jsem vyjádřit potřebu jídla protože jsem ji  fakt měl docela velkou.
,,Docela nerad bych byl označován za vraha někdejšího nepřátele, kolegy a potencionalniho přítele. Takže bude rozumnější jít jist." Steve se sebral a rázem na mě čekal u auta. Mírně jsem se podivil jeho náhle veselosti a rychlosti nicméně jsem taky opustil prostory auta.
,,Tak pojďte můj vážený a milí králi. Zvu Vás na večeři pokud tedy dovolite." Otázal jsem se Steva zda mi vůbec dovoluje za něj dnes platit.
,,Rád příjmu tak brilantní a jedinečnou nabídku od někoho jako jste vy." Řekl a spokojeně se usmál. Tenhle úsměv mi dal naději že by se se Stevem taky dneska dalo možná pozitivně bavit.
,,Děláš mi radost Steve. Směješ se na mě konečně. Miluju tě a nikdo mě v tom nezabrání." Když jsem domluvil, on mě opět silně objal a se slzami v očích řekl:
,,To bylo to nejkrásnější miluju tě co mi kdy kdo řekl Tony. Pravda je že jich zas nebylo tolik, ale byli." Řekl Steve a pokusil se co nejvíce zakrýt své červené oči.
,,Proboha Steve. Prosím tě, radši už tam jdem nebo se tady rozsypeš. A co já tady budu dělat sám s mrtvou duši? Nebo spíše přecivělou."
Steve už raději nic neříkal a namířil ke vchodu do restaurace. Sotva jsme vešli, já uviděl pro mě známé tváře čísníků a oni zase hned poznali mě. Jelikož jsem pro ně z naprosto jasných důvodu jeden z nejoblíbenějších zákazníků, hned se o mě asi tři číšníci začali zajímat.
,,Dobrý den pane Starku, s kým pak přicházíme tentokráte pokud to mohu vědět?" Zeptal se mě vtíravě jeden z čisniků.
,,S mým velmi váženým kolegou. Ukazuju mu krásy New Yorku. Prý se mu tady líbí."
,,Musím podotknout že jsou to tady opravdu krásy všechno to co mi Tony ukazuje. Vážně je to jak se říká ,,město které nikdy nespí". Už jsem zde bydlel ale už je tomu opravdu hodně dávno." Řekl Steve, v tom momentě jsme se na sebe zmateně podívali a naprosto neočekávaně se na sebe podívali a začali se smát. V několika dalších momentech, které je zbytečné rozebírat, jsme řešili kam si sedneme.

,,Tak co? První dojmy z moji oblíbený restaurace?" Zeplal jsme se s cílem hlavně nějak rozvinout určitou konverzaci se Stevem který bohužel pořát nevypadal tak jako by asi vypadal spokojený člověk na tomto místě plném jidla tudíž i lásky.
,,Jo zatím docela fajn. To bude zas šílený rozhodování až nám daji jídelní lístek." Řekl a pousmál se, pravděpodobně aby vytvořil jakousi iluzi spokojenosti. Po pár chvílích ticha přišel číšník s jidelnimi lístky. Jak už jste se mohli dozvědět v minulých kapitolách...já, některými považován za alkolika, jsme se rozhodl že pití omezim. Ani já sám si nemyslím že to vydržím více jak 14 dní. No, velmi úspěšně jsme zase úplně u jiného tématu než jsme být měli takže radši rychle zpět jinak tady budem ještě sto padesát tisíc milionů světelných let.
Já si objednal vodu, čemuž malém nemohl uvěřit ani ten číšník protože se na mě koukal asi tak jakoby právě spadl z vesmíru. Když ho paraliza přešla, zapsal naše objednané nápoje a odkráčel pryč.
,,Tak koukám že tomu alkoholu zatím dobře odoláváš. Snaha se cení, ale tobě to rovnou přináší i ovoce jak se to tak nějak říká. Jen ať to teď nezakřiknu." Vyjádřil Steve něco jako "pochvalu" nebo tak něco. Já se tom mírně pousmál.
,,Jo jo, zatím to jde ale není to sranda. Obzvláště když seš někdo jako já, protože já jsem vpodstatě furt na nějakých akcích kde do tebe ten chlast spíš cpou než aby tě podporovali v tom s nim skončit. Aspoň si pořádně zvyknu."
Vysvětlil jsem svůj pohled na tuto moji dá se už říci problematiku.
,,Nechci naznačovat že bych měl být někdo kdo o tomhle bude rozhodovat každopádně, líbí se mi ten tvůj přístup a snaha o to se změnit. Myslel jsem že lidé, obzvláště jako ty, se prostě nemění. Tak mě to říkali snad úplně všude."
Podivil se Steve a v tom přišel číšník. Takřka bez výrazu nám suše podal nápoje a zeptal se zda hodláme jist. Řekl jsem mu že jist budeme takže nám rozdal jídelní lístky. Já lístek s nadšením oteveřel jelikož jsem už začínal mít vážně hlad. Tam mě čekalo až moc jídel na výběr čehož jsem se bal už před tím. Během našeho vybíráni jidla jsme spolu opět měli konverzaci jak jinak než o jídle.
,,Tony, bože to je docela utrpení. Já jsem třeba hrozně nerozhodnej a u jidla ještě víc. Já si snad nevyberu." Oznámil mi Steve a snažil se soustředit na výběr hlavního chodu.
,,Jako tohle je jedna z nejlepších restauraci v celým NY takže bych si na tvym místě něco vybral Steve. Takovejch příležitostí není každej den. To musíš využít." Promluvil jsem na zamýšleného Steva.
,,Sakra můžeš mě aspoň nechat si vybrat." Steve nervózně zvýšil hlas. Já pouze mlčel.
,,Tony, tak promiň. Já se omlouvám." Řekl klidně a chytil mě za ruku. V tu nejméně vhodnou chvíli opět přišel číšník co že si to dáme. Mírně jsme oba zpanikařili Z nás obou vypadli prapodivné názvy jidel. Já dal číšníkovy relativně jasně najevo že už nemohl přijít ve vhodnější dobu. Číšník si zapsal naše objednávky a mlčky odešel.
,,Tony, jsem z toho prostě hrozně nervózní a celej nesvůj. Před pár měsíci jsme vyvolali občanskou válku a dneska se tady držíme za ruce a šeptáme si sladký nesmysly." Řekl Steve a nalil si svoji vodu.
,,No a? Bylo to těžký období. Celý to bylo vyvolaný vládou a byly jsme hodně ovlivněný zbytkem týmu. Pojď to zkusit začít stavět od znova." Snažil jsem se Steve jaksi motivat k tomu aby přestal s těmito obavami.
,,Zkusit to začít stavět od znova? Po tom všem co se stalo?" Zeptal se Steve jakoby nevěřil že to myslím vážně.
,,Steve, aspoň to pojď zkusit. Já bych byl rád součástí tvýho života ať už to stojí co to stojí." Zkoušel jsem nějakým způsobem zase pozitivně naladit negativního Steva.
,,Hmm. Možná to půjde..,ať už to dopadne jak chce, chci si každý tyhle chvíle užit ale občas mi to zbytečně zhatí mozek." Řekl a neslušně si podepřel rukou hlavu.
,,Já to zvládnu tak to hlavně ustoj ty. Myslím že by to byla škoda." Řekl jsem klidně a vzal si sklenici vody.
,,A co plánuješ zítra? Můžu s tebou třeba zase být? Je mi s tebou fajn a omlouvám se za to jak jsem se dneska choval. Tohle si ty prostě nezasloužíš." Omluvil se Steve za své dnešní chování v některých situacích a svěšil hlavu.
,,Buď v pohodě. Já se chovám stokrát hůř. A taky hůř a dost častěji takže bych řek že furt vedu." Řekl jsem pravděpodobně celkem pravdivou větu. Na tu mi Steve upřímně přikývl a usrkl ze své sklenice vody.
,,A můžu u tebe teda být ještě zítra? Pochybuju že mě potřebuješ ale taky pochybuju o tom že mě tam nechceš." Zeptal se mě i když už sám v předchozí větě naznačil že odpověď ví.
,,Ne Steve nechci tě tam. Pozvu si tam všechny Newyorský bordely do báraku a nechám je si mě zabit" Řekl jsem samozřejmě sarkasticky za účelem možná trapného vtipu.
,,Takže co teda budeš dělat zítra?" Zeptal se Steve seriózně.
,,Zahulime uvidime? Já si neplanuju každou sekundu svyho života. Uvidime jak skončí večer a až ráno budem přemýšlet nad tím co dál." Řekl jsem a přitom jsem se až nebezpečné hluboko zadíval do Stevových očí které jakoby na mě úplně křičely ať udělám něco nečekaného. Dokázal jsem přehodnotit situaci tak, abych neudělal něco čeho bych pak mohl litovat. Aspoň pro tento moment.

Vítám vás znovu u další kapitoly tohohle pro mě už skoro nekonečného příběhu. Tentokrate jsem tady zpět skoro po měsíci a abych pravdu řekla, tak na to jak dlouho mi to tentokrát trvalo fakt nejsem hrdá😂. Ale vzhledem k tomu, že (ač to tak úplně nemusí vypadat) mě to stále baví, zatím svůj boj s dokončením příběhu nevzdám. A to určitě i díky vám❤️.

Budu ráda když si to přečte a třeba můžete i utrousit⭐️nebo💬.