Můj milý nepříteli (Stony)

Náhlý odchod

Po chvilce ticha jsem se ji rozhodl proříznout.
,,Tak co? Připjem už si konečně nebo budem čekat až naprší a uschne?" Zeptal jsem protože jsem se upřímně těšil po několika dnech kdy jsem byl abstinetem jsem se na to prostě těšil.
Pronesl jsem přípitek který byl možná zbytečný , ale já ho prostě chtěl. A konečně jsme se napili. Steve se přesně podle mého očekávání mírně zašklebil a následně otřepal.
,,Jseš v pohodě?" Zeptal jsem se pro jistotu poněvadž Steve vypadal jako kdybych za chvíli měl volat pohřební službu. Steve si odkašlal a řekl že bude v pohodě.
,,Ta teda píše Tony...co si nám to dal?" Řekl Benner a položil prázdnou sklenku.
,,No jako moc jsem vás nešetřil musím říct. Moje heslo hlavně u alkoholu je ,,když už tak už". Takže asi proto jsem začal z ostra. Je to Skotská whisky." Odhalil jsem těm dvoum co jsem si to vlasně dovolil jim nalít.
,,Hmmmm to jsem teda obnovil alkoholovou éru poměrně přísně. No a ty taky Tony. Nebo teda aspoň mě si říkal že to poslední dobou omezuješ." Oznámil Steve.
,,Jo no, mě si to tak taky říkal." Přidal se k terorizování mě i Bruce.
,,Ježiš tak na to co všechno já pil před tím než se mi změnil život od naprostých základů je tohle fakt dost dobrej výkon." Já se vůči jejich nenapadným útokům ohradil, protože si myslím ,že je vážně dobrý, co všechno jsem kvůli stresu a mírné nejistotě dokázal obětovat.
,,Nooo jooo Tony. To známe." Řekl sarkasticky Bruce a i se Stevem se zasmáli.
,,No, dobrý lidi, klid. Jako já jsem se tentokrát fakt snažil." Snažil jsem se zrovhu bránit.
,,No tak teda daně další? Když už ses tak snažil?" Pobízel nás najednou Steve.
,,Nemůžu nesouhlast. Dejte mi chvilku." Přijal jsem nabídku a dopotácel se ke svému baru.

Rozlil jsem druhého panáka a s pomocí Bruce ho donesl k sedícímu Stevovi který se kochal výhledem s okna na New York.
,,Sice vím moc dobře že jsem ti to už říkal, ale máš tady fakt dokonalý místo k bydlení. Já úplně miluju tyhle výhledy na velký města."
,,To máš pravdu. Už jsi mi to říkal. A hned několikrát. Docela dost výrazně a jasně." Odpověděl jsem Stevovi a nevím proč a netuším čemu každopádně, když jsem domluvil, Bruce chytl záchvat smíchu. Já na něj pouze nechápavě zíral a čekal až ho to přejde. Neměl jsem náladu z něho půl hodiny "mámit" čemu se to směje, radši jsem ho nechal být a všímal si Steva se kterým jsem debatoval o minulosti New Yorku. Ve kterém žil on před více než sto lety. Zajímavá debata musím přiznat. Podle toho co mi za těch pár dní stihl říct byl New York úplně jiné město. Popisoval ho tak, že na mě působilo jako poněkud vznešené. Když se Bruce konečně vzpamatoval ze záchvatu smíchu, nabídl abychom si připlili. Druhý přípitek už byl zbytečný, takže jsme to do sebe koply jen tak.

Najednou se Bruce zničeho nic koukl na hodiny a řekl že musí ještě někam jít a že už teď nestíhá. Řekl že na to prostě úplně zapoměl. Urychleně jsme se s nim rozloučili a on doslova "pádil" někam pryč. Já jsem byl z toho všeho už docela unavený. A to bylo teprve sedm hodin večer. Ale ani se moc nedivím vzhledem k tomu co se dnes všechno dělo. Už jsem měl navzdory tomu všemu docela hlad tak jsem zkusil Stevovi položit takovou otázku jejíž odpověď jsem chtěl vědět už docela dlouhou dobu.
,,Steve, jak seš na tom s vařením?"
,,No, nevím jestli se vyrovnám luxusním kuchřům, kterým je čest pro tebe něco uvařit, ale ať už to bude chutnat sebehůř, ctí mi bude taky." Dořekl svůj téměř filozofický monolog a usmál se od ucha k uchu.
,,Já jsem na tom s vařením tak že jsem rád když to přežiju bez nějakých zranění, který by mě poznamenali po zbytek života." Odvětil jsem. Byl jsem zvědav jak to bude pokračovat.
,,Všechno se dá napravit. Jen je fakt škoda že jsem ti zlomil zrovna tu pravou. Budeš muset počkat až ti to sundaj ty můj chudáku." Přišel ke mě Steve a chytil mě za moji sádru. Poté mě objal a pohladil po zádech. V ten moment jsem ucítil ten pocit, že mám všechno co mi může tento svět nabídnout. A to všechno stojí teď vedle mě. Všechny ty věci které mám se prostě nevyrovnají tomuhle člověku.
,,Víš ty že i se vším co já mám jsi ty vlastně všechno co mám?" S upřímným úsměvem jsem se podíval na Steva, který měl ruku za mým krkem. Steve se na mě také podíval a pronesl: ,,Myslíš že já to mám nějak jinak Tony? Já si myslím, že to co máme spolu my dva prostě nenahradí jen tak něco. No, i když, při tom co všechno ty máš, je to docela úspěch." Řekl pobaveně a usmál se na mě.
,,Jo, se mnou to máš vždycky těžký. Pravda ale je, že ty mě znáš ze stránek ze kterých mě znáš fakt jen ty. My už toho spolu zažili tolik že to ani nejde spočítat." To už Steve nevydržel a já dostal zaslouženou odměnu za to co za "slaďárny" jsem tady vypouštěl z pusy. Sice teda zatím "jen" polibek, ale to my stačilo.
,,Tak já jdu něco stvořit do tý kuchyně jinak se k tomu snad nedostanu. Ale hlavně by si nám tady pošel hlady. To nemůžu vzít na zotpovědnost. Neumím zakopávat sexy mrtvoly. Já teda neumím zakopávat žádný mrtvoly, ale to půjde až přijde čas." Já šel do obýváku. Rozdělal iPad a pokusil se najít nějakou tu inspiraci co se týká desiginu nového prototipu obleku. Po nějaké chvíli projížděni si různých stránek a videí či co jsem se rozhodl že je čas se podívat se jak se Steve pere s mojí potenciální večeří. Došel jsem do kuchyně a zastavil se u futer a pozoroval ho.
,,Pereš se tím docela statečně, musím tě pochválit miláčku."
,,Ty jo, ono se to nezdá, ale to je docela těžký si zvyknout na to že ti prostě najedou říká tyhle věci jako miláčku a tak."
,,Vadí ti to? Můžu klidně přestat."
,,Neeee, to nikdo neřekl." Mírně se vyděsil (obrazně řečeno) Steve a začal nandávat jeho kulinářský výtvor.
,,Tady jsem se o cosi pokusil. Ublížit by ti to snad nemělo. Jen doufám že ti to bude chutnat zlato." Jakmile dořekl poslední slovo, bylo vidět jak mu po celém těle naskakuje husí kůže. Já už jsem to ale neřešil.
Steve položil na stůl talíř. Bylo na něm zdánlivě docela obyčejné pečené kuře s rýží.

Ahoj všichni. Už tady zase mám další kapitolu. Upřímně fakt netuším jak to budu stíhat přes školní rok jelikož devátá třída je prý dost peklo. No uvidime jak to všechno nakonec dopadne. Stejně nevydávám kapitoly pravidelně ani teďˇ

No každopádně jako vždy doufám, že se vám tato kapitola líbila. Děkuju za přečtení a když už tímhle trávíte prakticky poslední hodiny letošních prázdnin, můžete utrousit ⭐️ popřípadě💬