Můj milý nepříteli (Stony)

Zase nic

Já se s radosti pustil do kulinářského výtvoru Steva. Už jsem měl fakt hlad že bych sežral slona.
,,No, jako já to umím i líp, ale bohužel tady s těma tvejma vymoženostma to moc neumím."
,,V pohodě. Jak jsem ti říkal, kdybych to dělal já tak, bych musel vědět že zasebou mám někoho kdo má trvale vytočený číslo sanitky."
,,A já už jsem ti říkal že až přijde čas tak se všechno dá změnit. A proč sis vlastně nezaplatil někoho kdo tě to naučí? Finanční problémy asi nebyly ten důvod." Řekl Steve a pousmál se.
,,Asi jsem chtěl vyčkat na tu správou chvíli. Jak vidím, vyplatilo se mi to."
,,Tak nekecej a jez když jsi měl takovej hlad." Suše odvětil Steve a také se pustil do jidla. Po chvíli ticha jsem se zvedl a šel jednou rukou odnést talíře.
,,Máš chuť na dezert zlato?" Ozvalo se z moji jídelny, pro mě dost nečekaně.
,,Já? Já mám chuť na tebe." Odpověděl jsem a vyzívavě se opřel o futra.
Steve se zničeho nic zvedl a šel ke mě. Chytil mě okolo pasu. Já ho mezitím nenápadně navedl k tomu, aby mě posadil na židli. Seděl jsem na židli a v cuku letu už Steve seděl pro změnu na mě. Ten se pomalu, ale jistě svými polibky dostával blíž a blíž k mým kalhotám.
Mě nezbývalo nic jiného než jen sedět a sténat jako holka či kluk foticí se se svým idolem snů a snaží se neomdlit a orgasmy zatajit. To se mi ale narozdíl od většiny faninek nedařilo. No, a taky ti fanoušci u fotky většinou nesedí takže ani to přirovnání se mi nepovedlo.
Steve mi už rozepínal knoflíky u kalhot. Spatřil mou erekci, na základě čehož zrychlil snahu dobít se do mých kalhot. Když v tom všechno tohle nádherné zase něco vyrušilo.

Já se podíval do kamery. Před domem prostě zrovna teď musí stát člověk se kterým je to vždycky tak na dvě hodiny. Kdo jiný nežli Pepper. Já se bezmocně podíval na Steva. Nemůže mě přece vidět s takovouhle erekcí a se Stevem dohromady.
,,Dobře Tony, běž do koupelny, uklidni svý zvíře a pak jdi za nama. Já už to zatím zvládnu."
Steva jsem uposlechl a běžel do koupelny. Teď už mi nezbývá než čekat.

Mezitím za dveřmi:

,,Jeeee, ahoj Pepper. Co te sem přivádí?"
,,Ježiš Steve. Tebe jsem tak dlouho neviděla. Promiň že otravuju tak pozdě ale mám něco duležitýho. No mám stejnou otázku jako ty." Řekla a usmala se na Steva mezi dveřmi.
,,Pepper pojď dál. Přece bys tam jen tak nestála ve dveřích." Pozval ji Steve dovnitř.
,,A co tady vlastně teda děláš Steve?"
,,No teď je to celkem složitý. Víš on Tony si chudák zlomil pravou ruku a nikoho tady nemá. No a ty určitě víš že v nějakejch ohledech je tak nějak nemožnej. No a tohle je jeden z těch ohledů."
,,Takže ty mu tady pomáháš aby se mu nedej bože něco nestalo?"
,,No jo. Zrovna teď jsem mu dělal večeři."
,,To jseš teda hodnej. Určitě si toho Tony váží. To že ti to asi neřekne asi všichni víme."
,,Takovej už on je a vždycky bude."
,,No jo no. Každej svýho štěstí strůjce. Ale kde vlastně Tony je?" Zeptala se Peper na otázku se kterou jsme všichni počítali že příjde.
,,Před tím než si přišla, šel do koupelny. Za chvíli taky přijde. Potřebuješ něco?"
,,No Jo něco docela důležitýho."
,,A nebudu tady vadit?"
,,Neeee proč bys vadil? Už ti Tony říkal o tom klukovy kterýho potkal před šesti lety když nás napadl ten šílenec Killian?"
,,Zatím ne. Vídáme se teprve pár dní. Pravda je že na tom jak málo tak už jsme toho stihli probrat fakt velkou spoustu."

Tony se vynořil ze dveří koupelny...

,,Ahoj Pepper. Co se děje?" Zeptal jsem se a doufal že ji toho Steve neřekl až moc.
,,Ahoj Tony, pojď se posadit. Tohle bude chvilku trvat. A co se ti stalo?" Zeptala se udivně Pepper a taky se prosadila.
,,Nic. Jen jsem dost blibě spadl když jsem zkoušel jeden oblek. Má ještě hodně velký nedostatky."
,,To vidíme." Řekl překvapivě Steve a my všichni se začali smát. I přes to, že já se Stevem jsme se evidentně smáli ze zcela jiného důvodu než Pepper.
,,No ale já se spíš divím co tě sem přivádí. A ještě ke všemu takhle večer. Jen pro tvou informaci jsem si to udělal dneska, takže nejsem tak úplně ve svý kůži."
,,Nechci tě zdržovat. Jen to proberem a pak vás tady nechám hezky osamotě." Já se na Pepper uraženě podíval a nadzvedl pravé obočí.
,,No tak teda říkej. Mám tady ještě rozdělenou práci." Suše jsem odvětil a dal prostor Pepper.
,,Dobře. Týká se to Harleyho. Víš, děcák se ptá jestli si ho teda někdo vezme nebo ne."
,,Já si ho vezmu. Už jsem to říkal."
,,Jo ale oni chcou vidět pár. Museli bychom to na ně zahrát. Ještě jsme to nikomu neřekli."
,,No tak to je výzva." Řekl jsem překvapeně.
,,To půjde. Vždyť vy se znáte už dlouho. Těch pár dni vás přece nemohlo tolik rozdělit." Zveřejnil svou teorii světa Steve.
,,Jo ale on my celý ty roky velmi úspěšně lhal." Řekla podrážděně Pepper a odfrkla si.
,,Co tím vlastně myslíš?" Byl jsem zvědav.
,,Ty víš. Prostě ses najdnou začal chovat naprosto jinak než dřív a já nevím proč."
,,Však lidé se rychle mění." Oponoval Steve.
,,To je sice možný, ale nemění se až tak."
,,To přece nemůžeš takhle vědět."
,,A proč se do toho vlastně tak angažuješ zrovna ty Steve." Zeptala se Pepper a já jen potichu seděl a doufal že to Steve zvládne. Ten se na mě podíval, a chvíli přemýšlel.
,,Tony je od teď můj kamarád a kamarádům se přece vždycky má snažit pomoct co to jde."
,,Pravda. Minulost je za náma Pepper. Všechno se mění. Od ty občanský války je to dva roky a my s Avengers jsme prostě tým. Spolu zvítězíme, rozděleni padneme." Dořekl jsem svůj slogan.

,,Chcete něco k pití?" Následně jsem se zeptal.
,,Dala bych si asi jenom vodu ale už půjdu." Řekla Pepper a já se zvedl a chtěl ji přinést.
,,Já to přinesu. Ať se zbytečně ještě víc nezmrzačíš."
,,Steve! Ty už mě zas považuješ za naprosto nemožnýho." Ze srandy jsem Steva mírně " "okřikl" a doufal že zas nebude mít problém.
,,Já vím Tony. Už jsem s tím tak nějak naprosto smířenej."
,,S čím jako? S tím že já jsem nemožnej?" Provokoval jsem dál ale zajímala mě odpověď.
,,Ne s tím že já jsem někdy takovej soudnej."
,,No nevím. To si ještě vyřídíme." Řekl jsem a pro odlehčení debaty jsem se zasmál.
Steve odešel pro vodu a já tam zůstal s Pepper sám.

,,Takže to teda zahrajem?"
,,Asi Jo. A já už ty další kontroly...si někoho najdu." Řekl jsem s nejistotou. V tento moment přišel Steve s vodou a oba jsme již byly značně znavení z toho všeho. Sice bylo teprve devět hodin ale precejen toho bylo dost.
,,Dobře. Děkuju moc za všechno. Bude to teď těžký. Doufám že to pochopíte. Ta naše spolupráce je teď dost důležitá." Řekla Pepper naprosto upřímným tónem.
,,Nebojte lidi, já vám rad pomůžu. Když to teda nějak půjde. Mám vás oba rád, tak proč ne." Řekl Steve a na nás oba se usmál.
Viděl jsem jak najednou začali Stevovi červenat oči a stékala mu slza po obličeji. Měl jsem obrovskou chuť mu slzu z obličeje odstranit prstem. Tak jsem ji rádoby nenápadně odstranil. Pepper se na mě podívala a řekla že už by fakt měla jít. Tak jsme ji vyprovodili le dveřím a já tam s ní zůstal a chtěl si s ní promluvit.

Takže ahoj vám všem. Teď kapitola vychází po delší době než po týdnu a obavám se že vzhlem k začátku školního roku tomu teď minimálně ze začátku jinak nebude🙄.

Jinak co se týká školy, přeji nám všem hodně úspěchů v tomto školním roce a hlavně to zkuste vydržet a třeba sami sebe nepotopit. Hlavně to nevzdávejte už předem, fakt se to nevyplatí (ano mluvím z vlasní zkušenosti.☹️)

Každopádně děkuji za každé vaše přečtení, když už tímhle marníte čas, ať už máte dělat cokoli, tak mi můžete za pomoc s prokrastinací hodit⭐️ nebo💬.