Lisa and Lena VS Mac and Tinus

1 🔥

Jsem Lisa Mantler a mám dvojče Lenu. Jsme bohaté, ale nějak se s tím nevychlubujeme. Vedle nás bydlí naši největší nepřátele... Marcus a Martinus Gunnarsen. Největší "štěstí" je, že máme spojené domy. Jak? Balkónem. Pokaždé když jedeme na nějakou dovolenou jedou taky, protože naše rodiče se spolu baví a bohužel si rozumí.

S Lenou jsme šli do školy, ale po cestě jsme potkali Marcuse a Martinuse. Něco na nás řvali, ale my jsme je ignorovali...

Došli jsme do třídy a sedli si na svá místa. První hodinu je občanka. Do třídy vešla učitelka a všichni ztichli. Je to taková stará, protivná a odporná babka.

,,Dneska začneme tím, že se utvoří dvojce holka a kluk. Zahrajeme si na takovou rodinku. Dostanete panenku a to bude vaše dítě. Předvedete mi, jak by měla vypadat milující rodina"

,,Co to má společného s občankou?" Vykřikli jsme s Lenou naráz.

,,Všechno" odpověděla nepříjemně a my hnedka věděli, že budeme potrestány.

,,Zadám vám dvojce takže..." koukla se na nás a usmála se?! To není dobré znamení ,,Mantler a Gunnarsen" všichni jsme se postavili.

,,Kdo?" Zeptali jsme se všichni naráz.

,,Lena a Marcus" sedla jsem si a začala se ji smát.

,,A Lisa a Martinus" v tu chvíli mě smích přešel. Přesedli jsme si, Takže jsem seděla s Martinusem. Všichni čtyři jsme měli ruce založené na hrudi a vraždili jsme učitelku pohledem.

,,Teď vy... hrdličky" škodolibě se usmála.

Vzala jsem tu panu a dala si ji do náruče. Martinus nás s falešným úsměvem pozoroval.

,,Nestačí to... Takže pan Gunnarsen vás obejme okolo ramen a vlepí vám pusu do vlasů" uchechtala se učitelka. Oba dva jsme se na sebe podívali a udělali znechucený výraz.

,,Na to zapomeňte!" Vykřikli jsme naráz.

,,Prosím?"

,,Jste stará, ale ne hluchá"

,,Prostě ne!" Zopakoval Martinus.

,,Oba dva okamžitě do ředitelny!" Ukázala směrem na dveře, kterými jsme vyšli ze třídy. V tichosti jsme prošli školními chodbami k ředitelně. Zaklepali jsme a po tichém ,,dále" jsme vešli.

,,Martinus Gunnarsen a?" Zeptal se ředitel.

,,Lisa Mantler" ukázal na křesla do kterých jsme si sedli a ředitel na proti nám.

,,Co to je tentokrát?" 

,,Nesplnili jsme zadání v občanské výchově"

,,Proč?" Povzdechl si ředitel.

,,Milující rodina... s ní?  Chápete?" Ukázal na mě Martinus.

,,Ano chápu... řešit to nebudu pokud se to nebude opakovat a teď můžete jít" vstali jsme a namířili jsme si to rovnou do třídy.

Když jsme přišli Lena a Marcus dělali to co jsme měli dělat mi s Martinusem. Koukli jsme se na sebe a dostali záchvat smíchu. Ruku jsem si položila na jeho rameno a měla jsem co dělat, abych se nesložila smíchy na zemi. Učitelka se nadechovala, aby nám vynadala, ale naštěstí zazvonilo. Koukla jsem se na Martinuse a ten zase na mě. Oba jsme se koukli na mojí ruku na jeho rameně a pak zase na sebe. Ruku jsem stáhla zpátky k tělu. Oba dva jsme udělali znechucený výraz a šli si sednout na svá místa...

*
*
*

,,Jsme doma!" Zakřičela jsem, ale nikdo se nozval. Každá jsme šli do svých pokojů. Tašku jsem hodila do rohu pokoje a sedla si ke stolu. Přemýšlela jsem co by jsme jim mohli udělat.

,,Mám to!" Vypískla jsem, když už mě konečně něco napadlo.

,,Já taky... Přijdou Gunnarseni na večeři" oznámila mi Lena, když vešla do mého pokoje. Nebyla moc nadšená stejně jako já.

,,Super" odfrkla jsem si ,,Ale dostala jsem nápad" zákeřně jsem se usmála.

,,Jaký?" Zeptala se zvědavě Lena.

,,Zítra máme první hodniu tělocvik..." všechno jsem ji řekla a vysvětlila co bude muset udělat ona. Poté jsme se bavili o různých věcech...

Ze zdola se ozývaly hlasy, tak jsme sešli schody a namířili si to do obýváku. V obýváku seděl Marcus, Emma a Martinus. Emma nás běžela přivítat a ti dva nás vraždili pohledem... jako vždy.

,,Pojďte jíst" zavolala na nás mamka z jídelny. Všichni jsme vstali a šli do jídelny. Odsunula jsem si židli od stolu, abych si tam mohla sednou, no ale nestalo se tak...

,,Děkuju zlato" usmál se Tinus když mi zasedl MÉ místo.

,,Nemáš zač... lásko" ušklíbla jsem se a sedla si vedle toho idiota.

,,Vy spolu něco máte?" Zeptala se mamka, která si sedla ke stolu a Lena zadržovala smích stejně jako Marcus.

,,Ne" odpověděla jsem a zabila ty dva pohledem.

,,Škoda slušelo by vám to" řekla Gerd-Anne a sedla si ke stolu.

,,Máme pro vás překvapení" usmála se mamka a Gerd-Anne přikývla.

,,Miluju překvapení" vypískli jsme s Lenou naráz.

Ale kdyby jsme tehdy věděli co to je za překvapení NIKDY bychom to neřekli.