Co ten kluk vlastně chce? [ LGBT+]

13.

Je to měsíc, co se to všechno stalo. S Christopherem a Erikem jsem se od té doby ještě neviděl. Dnes je to poprvé, co mi rodiče dovolili jít do školy. Podle toho, co mi řekli o tom ví jenom oni a Christopher. Dost jsem o něm přemýšlel a i přes to, že jsem si přiznal, že jsem gay, se od něj budu držet dál. Bude to tak lepší. Pro oba.

,,Končím okolo třetí. V kolik končíš? Vyzvednu tě.''

,,My končíme ve třičtvrtě na tři. Počkám v parku u silnice, abys mě mohl nabrat.'' Hodil jsem si tašku s učebnicemi přes rameno.''

,,Kdyby něco, zavolej.''

,,Ahoj, tati.'' Odešel jsem z bytu. Když jsem šel po schodech, slyšel jsem za sebou kroky. Bylo mi jasné, kdo to je.

,,Deane?'' Ozvalo se za mnou tiše. Proto jsem přidal do kroku a tímhle rychlým tempem jsem šel až před školu. Tam jsem uviděl Erika. Stál u zdi a vypadal špatně. Vypadal až nezdravě nevyspale.

,,Nechoď sem!" Zakřičel na mě již z dálky.

,,Musíme si promluvit!'' Vrátil jsme mu to křikem.

,,Nechci s tebou mluvit!!''

,,Je to hotový! Je mi líto, co se stalo.'' Rozešel jsem se k němu.

,,Co to meleš?'' Hleděl na mě.

,,Měl jsi pravdu. Jsem...'' Nešlo mi to říct, když na mě koukal.

,,Ano, já poslouchám.''

,,Jsem gay. Konečně jsem si uvědomil, co jsi myslel tím, že jsem musel klátit holku, co se ti líbí. Luisa Clarková.''

,,Debile. Všechno jsi to posral. To jsi potřeboval 4 týdny na to, aby sis to uvědomil?!'' Vrazil mi pěstí do ramene. Konečně jsem u něj zahlédl náznak úsměvu.

,,Je mi to líto, Eriku. Nebylo lehké si to přiznat.''

,,Chápu to. Ale pořád jsi Dean, který se vyspal s polovinou naší třídy.''

,,Jo.'' Měl jsem radost. Ne každý by to vzal takhle v klidu.

,,O kom jsi to vlastně mluvil? Komu jsi to dokazoval tvou homosexualitu, buzíku?'' Zasmál se.

,,Moc brzo.'' Zmizel mi usměv z tváře.

,,Promiň. Kdo to tedy byl?''

,,Tomu neuvěříš. Ani ti to nemůžu říct.''

,,Včera jsem viděl moji sestru, jak si dělá dobře na kuchyňské lince. Už mi to můžeš říct?'' Pleskl se rukou do čela.

,,Rose? Oh...''

,,Vyklop to.'' Doloval to ze mě.

,,Mluvil jsem o...našem třídním.''

,,Co? O kom mluvíš?'' Vpíjel se mi pohledem do očí.

,,O Christopherovi.''

,,Myslíš toho, kterej ti ho vykouřil o těláku na záchodě?''

,,Jo, toho. Ale nevykouřil mi ho.'' Musel jsem se otočit, abych zjistil, jestli nás někdo neposlouchá. Dvacet metrů od nás stál Christopher a bodal mě starostlivým pohledem do zad.

,,To ti to udělal rukou? Trapný...Jsme v pohodě?'' Zeptal se mě opatrně.

,,Jsme. Erik a Dean jsou opět bráchové!'' Zajásal jsem.

,,Jak to oslavíme?''

,,Objetí?'' Nadzvedl jsem obočí.

,,Ty jsi opravdu teplej...''

,,Drž.'' Rozešel jsem se do školy.

,,Ó Christophere!'' Ozval se za mnou Erik.

,,Ty šmejde!!'' Křičel jsem na něj. Musel jsem se podívat na Christophera. Sledoval nás dost zamyšleně a záhadně se k nám přesunul o 10 metrů blíž. Nebylo pochyb, že to slyšel.