Co ten kluk vlastně chce? [ LGBT+]

5.

Christopher odešel a já tu pro jistotu následujících pět minut zůstal sedět. Z pozarohu se objevil Erik.

,,Poprosíš? Nikdy!'' Zopakoval Erik vysokým hláskem a nepřestával se smát. Chvíli jsem myslel, že ho zabiju.

,,Drž hubu, Eriku! Tohle se nikdo nesmí dozvědět! Už nikdy o tom nebudeme mluvit! Jsem hetero. Tohle byl pouze výkyv. Nic se tady nestalo.''

,,Jo, ty tvoje vzdechy mi velmi napověděli o tom, že se tady nic nestalo.''

,,Ty asi taky nejsi moc normální, když posloucháš moje vzdechy.''

,,Chtěl jsem vědět, jestli se v tobě skrývá hrubý dominant, nebo jestli jsi...''

,,Drž hubu!'' Zasmál jsem se ač nechtěně.

,,Teď už víme, že to budeš nejspíš ty.''

,,Eriku, nezapomínej, že ti ještě pořád dlužím ránu.''

,,Jo, já už jsem v pohodě. Nic si nepamatuju. Co tady vlastně děláme?''

,,Hodina už skončila?''

,,Copak, nevíš, jak dlouho jsi tu vzdychal jeho jméno?'' Dloubl si do mě.

,,Co to meleš?!''

,,Oh, Christophere! Oh, Chtistophere, ano!'' Předváděl, ani raději nechci vědět, co.

,,Ty debile!'' Rozběhl jsem se k němu, ale začal utíkat do šaten. Naštěstí už tam nikdo nebyl a tak jsme se začali převlíkat.

,,Oh, Christophere! Oh, Christophere, víc!'' Křičel při smíchu.

,,Ty kreténe, drž už konečně hubu, nebo ti ji zavřu sám!!''

,,Oh, Christophere!'' Ten hajzlík si nedá říct. V tom se za ním objevil. Vždyť se mu nemůžu ani podívat do očí.

,,Eriku? Volal jsi mé jméno?'' Erikův obličej zrudl a vypadal jako po infarktu.

,,Ne?'' Zasmál se nervózně.

,,Já už musím jít. Tak zítra. Čau.'' Okamžitě jsem se rozešel se svýma věcma pryč.

,,Deane? Máme ještě oběd! Počkej!'' Křičel za mnou. Já musel, co nejdál. Co nejdál od těch výrazných očí.

Co nejrychleji jsem doběhl domů. Celou cestu jsem se nutil vyhýbat myšlenkám na to, co jsem dnes udělal a čeho jsem se dopustil. Už nikdy to nebudu moct vzít zpět.

,,Deane? Ty už jsi doma? Pojď prosím do kuchyně. Musíme si promluvit.'' Volala mě mamka.

,,Co potřebuješ, mami?'' Posadil jsem se na židli naproti ní. Dnešek už vážně nemůže být lepší.

,,No, patnáct už ti bylo. Uklízela jsem ti v pokoji a ve tvém nočním stolku jsem našla dost obalů od kondomů. Deane, pokud děláš prostituta, dá se to řešit.''

Vyprskl jsem smíchy.

,,Cože? Proč mi uklízíš můj soukromý noční stolek? A jak si sakra můžeš myslet, že dělám prostituta? Vždyť můžu mít, kolik peněz chci od táty.'' Smál jsem se na plné kolo.

,,Četla jsem nedávno jeden časopis, ve kterém psali, že to může být volání o pomoc, zvláště u dětí s rozvedenými rodiči.''

,,Mami.'' Přál jsem si obít si hlavu o zeď.

,,S kolika lidmi jsi měl dneska pohlavní styk?''

,,Mami! Na co se mě to sakra ptáš?!'' Dnešek je naprosto vymyšlenej.

,,Když už jsme u toho. Prohlížela jsem ti počítač a nikde nemůžu najít žádné porno. Ty se snad nedíváš na porno?''

,,Mami, tohle nemyslíš vážně."

,,Tak koukáš se na to porno, nebo ne?'' Naléhala na mě.

,,Ne, nekoukám se na porno.''

,,Proč ne? Ty si ho...''

,,Mami, prosím můžu jít do svého pokoje?''

,,Počkej, budeš tu, dokud mi na všechno neodpovíš.''

,,Leštíš si někdy svůj bambusek?''

,,Vážně ses mě na to zeptala? Mami, na tohle se rodiče neptají!! Já na to nebudu odpovídat.'' Rudl jsem čím dál, tím víc.

,,Deane, budeme tu, dokud nezodpovíš všechny otázky. A čím víc budeš ofrňovat, tím víc jich bude. Připravila jsem si papír.''

,,Mami. Tohle přestává být v rámci možností v pohodě. Tohle už není ani v nepohodě. Tohle přece nemůžeš myslet vážně!''

,,Deane, prosím. Řekni mi to. My dva si přece nikdy nic netajíme."

,,Ne, nebudu ti na to odpovídat! Ještě něco? Nechceš se podívat...?''

,,No...''

,,Stěhuju se k tátovi.'' Vypadlo ze mě a šel jsem si balit. Věděl jsem, že to dělám pod vlivem emocí.

,,Cože?'' Zamrkala nevěřícně.

,,Deane, neblázni. Chováš se jako dítě.'' Běžela za mnou do mého pokoje.

,,Mami, to není jenom kvůli tomu. Už jsem o tom přemýšlel déle. Alespoň už to nebudu odkládat. Jdu mu zavolat.''

,,Deane!''

,,Pořád se budeme vídat. Jenom to budu mít mnohem snažší. Už mě nebudeš muset vozit do školy a budu to mít kousek k Erikovi.''

,,Dobře.'' Usmála se a odešla. Ten úsměv jsem jí nevěřil, ale byla by hloupost to dále odkládat. S tátou už se skoro nevídám a myslím, že právě teď je čas na mužský vzor.