Co ten kluk vlastně chce? [ LGBT+]

15.

Jemně jsem zaklepal na dveře Christopherova kabinetu, naštěstí chodby zahalovala prázdnota. Začínal jsem se bát, aby někdo nedostal podezření, že v Christopherově kabinetu trávím nějak hodně času.

,,Dále.'' Promluvil Christopher, já na znamení vešel.

,,Je mi líto, že jsme vyrušovali. Už se to nebude opakovat.'' Zíral jsem do země, zatímco on na mě přímo lpěl pohledem.

,,Nejsi tu kvůli vyrušování. Musíme si promluvit. Posaď se.'' Ukázal starostlivě na židli kus od něj a tu svou natočil tak, aby seděl čelem ke mně.

,,O čem si chcete promluvit?'' Začal jsem nesměle.

,,Co se to děje? Mám spoustu otázek.''

,,Tak se na všechny zeptejte.'' Pokrčil jsem rameny.

,,Proč jsi to udělal? Říkal jsi, že je to kvůli mně. Omlouvám se, jestli jsem ti ublížil nebo jestli jsi dělal něco, co jsi nechtěl dělat.''

,,Já...'' Došla mi slova.

,,Ty." Sklopil zrak k zemi.

,,O tuhle práci nemůžu přijít." Svráštil čelo.

,,Měli bychom na to všechno zapomenout.'' Zvedl jsem k němu pohled.

,,Souhlasím." Zvedl se ze židle a hleděl mi do očí. Proč pořád tak hledí?!

,,Souhlasíš." Nepřerušoval jsem oční kontakt.

,,Ale uvidíme, co se bude dít dál.'' Pokrčil jsem rameny a dal jsem se na odchod.

,,Kam jdeš?'' Zastavil mě.

,,K parku. Přijede si tam pro mě taťka.''

,,Deane, ty mě tak neskutečně mateš. Doprovodím.''

,,Nechci abyste šel se mnou.'' Nic na světě nechci víc.

,,Tak to máš asi smůlu, že?'' Zamkl svůj kabinet a šel se mnou k parku.

,,Co jsi myslel tím, že uvidíme, co se bude dít?''

,,Neovlivníme, když se náhodou něco semele.'' Ušklíbl jsem se.

,,Něco takového?'' Naklonil se ke mně a otřel se o mé rty.

,,Nebo takovéhleho?'' Políbil mě a já mu své ruce zapletl do vlasů.

,,Nebo ještě...'' Chystal se pokračovat, ale přerušilo nás zatroubení auta.

,,Modli se, aby tě nepoznal!'' Otočil jsem se a běžel k autu.