Without Heart[✓]

🄵🄾🅄🅁🅃🅈

40

Taehyung

Kime Taehyungu co to do háje děláš?!
Nechoď tam?! Dělej?!  Běž pryč?!
No tak?! Pozdě...

Moje svědomí na mě křičelo jako blázen ale já ho neposlouchal.
Než jsem se stihl, ale otočit na útěk tak se Kookie otočil a překvapeně se na mě podíval.

,,Ale co ty tady?" Zeptal se docela překvapeně ale na druhou stranu v jeho hlase bylo slyšet i to, že mě rád vidí.
Pro sebe jsem se usmál, ale hned jsem rychle zatřepal hlavou a úsměv se snažil zamaskovat.

,,Mohl by jsi jít na chvíli se mnou?" Ratši jsem se na něj nedíval. Viděl jsem, že se otočil na Hoseoka a pak zpátky na mě.

,,Tak dobře" uleveně jsem vydechl a usmál se.
Rozešel jsem se z jídelny pryč na chodbu. Věděl jsem že Kookie jde za mnou.

Kdyz dnem si byl jistý že za námi nikdo není tak jsem se rychle otočil a zatáhl ho do knihovny kam nikdo nechodil a teď tam ani nikdo nebyl.

,,Tae pročmhhhh" nenechal jsem ho nic říct a rovnou ho pevně chytil kolem pasu a vrhl se na jeho rty.

Pořád jsou stejně sladké a jemné.
Kookie ale nespolupracoval a stal jako socha.
,,Kookie prosím" nepoznával jsem se v tom, že jsem ho prosil. Nikdy jsme nic takového neudělal.

,,Ne"řekl bez náznaku emoce ve tváři.

Jungkook

,,Chybíš mi Kookie" tyhle slova mě od něj zasáhli do srdce. Ale ne tím bolavým způsobem. Naopak tím příjemným, který mi rozplašil hejno motýlků v břiše.

Odtáhl jsem se od něj a zůstal se dívat do země.
,,Proč jsi to udělal?"řekl jsem neutrálním hlasem.
,,Protože jsem chtěl"
,,To není důvod"
,,Je to důvod"

,,Kookie můžu tě obejmout?"
,,Jen na chvíli"

Kdybych ale věděl, jak dlouho se mu budu tisknout k hrudi a on mě bude pevně objímat, nikdy bych mu to neodsouhlasil.

Nevím jestli ještě do konce týdne něco vydám ale budu se snažit 😅