Soul mates (M&M)

2🧡

,,Martinusi?" Ozval se vedle mě můj starší bratr. Už je noc a oba ležíme v dvoulůžkové posteli.

,,Hm?" Zabručel jsem stále zády k němu.

,,Spíš?" Zeptal se.

,,Ne." Zašeptal jsem, ale stále jsem se na něj neotočil. Chtěl jsem říct ano, ale nějak jsem neměl potřebu si z něj dělat srandu.

,,Já... Chci se ti omluvit, máš pravdu, není to normální." Vydechl. To už jsem se na něj otočil. Díval se do stropu a v obličeji měl skleslý výraz.

,,Už to neřeš." Řekl jsem posunul jsem se k němu blíž a pohladil ho po rameni. Přinutilo ho to podívat se mi do očí.

,,Já o tom vlastně nikdy nepřemýšlel, teda do dneška." Povzdechl si.

,,Ale o čem?" Zeptal jsem se protože jsem jeho poslední poznámku nepochopil.

,,No... O nás." Řekl a já jsem ztuhl. Netušil jsem, že o tom přemýšlí takhle. ,,Najednou jsem od tebe dál a chybíš mi." Špitl a asi doufal, že to neslyším. Podíval jsem se do noh a nechal myšlenkám volný průběh.

,,Poslyš, přemýšlíš nad hloupostmi, nikdo to takhle nemyslel." Sám jsem si svými slovy nebyl jistý.

,,Jasně, ale já už delší dobu mám takový divný pocit." Jeho myšlenky mě děsily čím dál víc.

,,Třeba si to jenom vsugerováváš. Nejsi na mně, jakožto na dvojčeti, závislí." Utl jsem to a znovu se k němu otočil zády. Věděl jsem, že nemluví o sourozeneckém vztahu, ale dělal jsem prostě blbýho. Ještě nějakou chvíli jsem na sobě cítil jeho pohled, ale nakonec jsem usnul.

☮☮☮

Ráno jsem se probudil, až když už u mě Marcus neležel. Asi je v koupelně. Vstal jsem tedy a převlékl se do normálního oblečení. Marcus po chvíli vyšel z koupelny také už plně oblečený.

,,Dobré ráno!" Řekl a prošel kolem mě k nočnímu stolku, na kterém měl telefon.

,,Dobré," Oplatil jsem mu pozdrav. Vypadal, jakoby všechno to, co se stalo včera vypustil z hlavy. Nevím proč, ale trochu mě to zamrzelo.

Hallo alle sammen!
Jak se máte? 😊
Já se mám naprosto skvěle! 😜
Tak jak se vám to zatím líbí, hm? 😏
Ly❤