Soul mates (M&M)

21💛

,,Jo.." Povzdechl jsem si. ,,Možná bysme to mezi námi měli ukončit." Vypustil jsem najednou z úst.

,,Cože?" Cukl sebou a okamžitě se postavil. ,,J-jak to myslíš?" Vyjeveně se na mě díval.

,,Sám jsi to řekl, umírám a měli bysme to skončit, než to zajde moc daleko. Pak bych ti chyběl víc. Ty bys mi chyběl víc." Sám jsem pořádně nechápal, co za myšlenkové pochody právě prolítly mojí hlavou.

Marcus mi na to už nic neodpověděl a začal nervózně pochodovat po pokoji.

,,Marcusi, takhle to dál prostě nejde..." Vydechl jsem po delší chvíli ticha. Opravdu rád bych teďka všechno mávnutím kouzelného proutku spravil, abych nebyl nemocný a aby mě a Marcusovi nic nebránilo, ale nešlo to...

,,A co chceš jako dělat?" Vyjekl zoufale Mac. Strašně mě bolelo vidět ten jeho pohled. Byl naštvaný a zároveň smutný zoufalý a hlavně.. Hlavně zamilovaný. Stejně jako já.

,,Zapomenout! Na to všechno, co se za poslední týdny stalo." Řekl jsem dost rozhodně. Nervózně jsem si pohrával s prsty na rukou, nechtěl jsem, aby to skončilo, ale něco ve mně mi říkalo, že to neskončí dobře.

,,Jasně, to je totiž přesně tvoje parketa. Dělat jakože nic." Zasmál se ironicky Marcus. V tom smíchu se ale odrážela bolest. Bolest, kterou způsobovala láska. Láska ke mně. ,,Jenže ono se stalo a říkej si, co chceš, ale mně se to líbilo. Vím, není to dobře, ale je to tak!" Znovu měl ve svých očích slzy. Najednou si klekl na kolena přede mě a chytil mé ruce do svých. Jediný jeho dotyk mě dokázal naprosto odrovnat ,,Dobře." Vydechl. ,,Řekni mi, že ty jsi nic necítil a já tě nechám být. Celou tu záležitost nechám být." Zahleděl se přímo do mých očích a něco ve mně zase povolilo.

,,Já..." Natáhl jsem to a doufal, že to mučení skončí, ale Marcus se na mě stále díval a čekal na odpověď. ,,Já... Nemůžu ti lhát." Semkl jsem víčka pevně k sobě, abych zahnal slzy, které se mi dost rychle draly do očí. Stačilo jen říct, že jsem opravdu nic necítil a bylo by po starostech. Teda aspoň po jedné.

Marcus se jen usmál. Ani jsem se nenadál a už mě drtil v obětí. Okamžitě jsem mu omotal ruce kolem krku a nosem se zabořil do jeho mikiny. Začal jsem brečet.

,,Kurva, Marcusi, já tě miluju!" Zařval jsem hystericky a nebýt Marcusova ramena, které můj hlas tlumilo, tak to slyšel celý dům.

Mac své objetí akorát zesílil. Moje vzlyky se rozlehaly po celém pokoji, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno.

,,Já tebe víc, Martinusi." Zahuhlal a ucítil jsem, že mi věnoval rychlý polibek na krk.

,,Zvládneme to, ano?" Odtáhl se tak, aby mi viděl do očí. ,,Náš vztah i tvou nemoc. Všechno bude v pořádku, já se postarám o to, aby to byl ten nejlepší rok ve tvém životě."

,,Každý rok, který jsem strávil s tebou byl ten nejlepší." Pousmál jsem se trochu a Marcus taky a opřel si čelo o moje.

,,Teď mi ale můžeš být blíž, než kdokoliv před tím." Zašeptal a následně spojil naše rty.

Ahoj.
Tak tady máte další kapitolu.
Předem bych se vám chtěla omluvit za to, že teď nebudou vycházet tak často.
Mám totiž takovej menší writers block spojený pravděpodobně s včerejší událostí.
Každopádně doufám, že se vám kapitola líbila! 😊
Lya! ❤