Soul mates (M&M)

4💚

Zbytek letu probíhal v pohodě, táta si ani nevšiml, že jsme byli pryč, protože u přistávání mu vždycky hodně zalíhají uši. Ale po výstupu si všimnul mého roztrženého rtu.

,,Martinusi, kde se ti to stalo?" Zeptal se mě. Letmo jsem se podíval na Marcuse. ,,Může za to Marcus?" Zeptal se, asi si myslel, že jsme se poprali.

,,Ne, já jsem zakopl v letadle a narazil jsem si ret." Vymluvil jsem se. Táta by mě asi přizabil, kdyby zjistil, že jsem byl pryč v době přistávání.

,,Tak příště dávej pozor." Napomenul mě a společně jsme pokračovali k autu. Teď nás čeká ještě asi dvě až tři hodiny cesty.

Musel jsem si sednout doprostřed, protože jsme měli opravdu hodně věcí, tak doufám, že neusnu a Marcus si zase nebude ztěžovat.

Po asi půl hodině cesty, kdy jsem se držel, abych neusnul, jsem na rameni ucítil tlak. Opatrně jsem se podíval, jestli je to to, co si myslím. A opravdu, byl to Marcus. Musel usnout. Do obličeje jsem mu sice pořádně neviděl, ale takto zeshora vypadal roztomile.

Po nějaké chvilce už jsem se přestal přemlouvat a taky jsem na chvíli zavřel oči. Hlavu jsem si položil na tu Marcusovu a po chvíli jsem úplně vytuhl.

☮☮☮

,,Tinusi, vstávej!" Probudil mě milý hlas mého dvojčete společně s rukou, kterou mě pohladil po tváří. Tam, kde se jeho kloubky prstů dotkly mé kůže, se mi rozpálila do běla. Tohle bylo úplně jiné probuzení, než to v letadle.

Pomalu jsem otevřel oči a rozespale jsem si je protřel. Zjistil jsem, že jsem ležel na Marcusově rameni. Ale teď nevypadal, že by mu to vadilo.

,,Pojď, jdeme domů." Zamumlal a vystoupil z auta. Ještě chvíli jsem na něj zařazeně koukal a potom jsem ho následoval.

Táta nás okamžitě poslal spát, protože už bylo pozdě večer. Ač už nám je šestnáct, tak ho poslouchat musíme, jelikož je to i v našem zájmu.

Zrovna, když jsem se převlékal, do pokoje vtrhnul Marcus.

,,Ježiš, sorry, j-já nevěděl, že se převlíkáš." Zarazil se, když mě uviděl jenom v šortkách na spaní.

,,V pohodě, už jsem." Zastavil jsem ho při odchodu a rychle na sebe hodil tričko. Když nad tím tak přemýšlím, tak v létě stejně spím bez vršku, takže nechápu, proč měl tak zaražený obličej.

,,Chtěl jsem se ti jenom omluvit za to, jak jsem se choval v tom letadle." Sklopil pohled, aby se vyhnul očnímu kontaktu semnou. Přistoupil jsem let němu blíž a objal ho přes ramena.

,,V pohodě, jenom... Už to prosím nedělej." Stiskl jsem ho a následně pustil.

Čus Marcus!
Jak se vám líbila nová kapitola, hmmmmmmm? 😏
Děkuju za všechny milé komentáře a hvězdičky! ★
Ly ❤