Soul mates (M&M)

33💛

Celé odpoledne se přemlouvám k tomu, abych si s ním promluvil. Teď stojím před jeho dveřmi a strašně se bojím, že se to mezi náma nesrovná.

,,Martinusi?" Zaklepal jsem něžně na jeho dveře. Avšak nic se neozvalo. Zkusil jsem teda vzít za kliku, ale bylo zamčeno.

,,Martinusi!" Řekl jsem už trochu hlasitěji a zároveň zaklepal znovu. Začal jsem mírně panikařit. Co když se mu něco stalo!?

,,Tini, prosím otevři, chci se ti omluvit." Prosil jsem, ale pořád nic. Zkusil jsem znovu zacloumat s klikou, ale nic.

,,Aspoň se ozvi, abych věděl, že jsi v pořádku." Zakňučel jsem. Ale nic. Pořád nic. Zatnul jsem pěsti, kousek jsem odstoupil, napřáhl se a dveře jsem vyrazil. Mám štěstí, že naše dveře nejsou tak kvalitní. Bolestí jsem se chytil za rameno, ale hned pak mi spadl pohled na Tinuse ležícího vedle kaluže krve. Přičemž jeho postel byla taky celá od krve.

Okamžitě jsem se k němu sklonil a zkusil s ním zacloumat.

Všimnul jsem si také hadičky, která byla z jeho ruly vytržená.

,,Mami! Volej záchranku!" Zařval jsem přes celý dům.

Vzal jsem si Tinuse do náruče. ,,Tini, Tini, slyšíš mě?" Snažil jsem se ho probrat. Dýchal, takže asi jenom omdlel, ale i tak.

,,M-Ma-Ma-" Zachraptěl a trochu pootevřel oči.

,,Shhh. Všechno bude v pořádku." Přerušil jsem ho, aby se nenamáhal. Hladil jsem ho po vlasech, aby byl v klidu.

,,Co se děje?" Přiběhl sem táta. Ani jsem mu nemusel odpovídat, myslím, že mu stačil pohled na Tinuse.

Byl bledý a pusu měl špinavou od krve, asi ji zase vyzvracel. Seděl jsem s ním na zemi a snažil se zadržovat slzy.

Neměl jsem se s ním hádat. Určitě za to můžu já.

,,Omlouvám se, Tini." Semkl jsem víčka k sobě a potlačil slzy, které se draly na povrch.

,,Za chvíli tady budou." Oznámil mi táta.

☮☮☮

Tinuse po vyšetření převezli na pokoj. Doteď mi o něm nechtěli nic říct, celkem mě to vytáčelo.

Rodiče ještě něco zařizovali, ale já jsem chtěl jít hned za ním. Neposlouchal jsem ani ty žgryndy od doktora a hned jsem se za ním vydal.

Otevřel jsem dveře od jeho pokoje a pohled mi hned spadl na ležícího Martinuse.

Pozoroval mě těma jeho očima, které byly ještě tmavší než vždycky. Myslel jsem si, že to už ani nejde, ale možná je to tím, že postrádaly ty kouzelné jiskřičky, které ho dělali ještě víc cute.

,,Ahoj," Vypustil jsem z úst jako první a udělal jsem pár kroků k jeho posteli.

,,Ahoj." Oplatil mi pozdrav a stále mě jenom pozoroval.

,,Jak ti je?" Zeptal jsem se a sedl si na židli vedle jeho postele.

V tu chvíli se mu do očí vedralo několik slz.

No kupodivu jste mi ani nějak nevyhrožovali, za což jsem samozřejmě ráda
😅😂😂
Každopádně doufám, že si užíváte předvánoční období, protože nevím jak vy, ale já mám ještě září...
😂😂😂
No nic, tak se mějte
😘⛄😘
Lya💕💕