2. Co ty tady?

794 39 0
                                    

Tady je taková nuda! Znuděně projíždím internet a připomínám si staré písničky BTS, je zajímavé, jak už si některé ani nemůžu vybavit. Říkám si, že už je to rok co se rozpadli, ale nechápu, jak brzo na ně svět zapomněl. Přitom ukusuji rýžové chlebíčky, které mi náhodou zbyly ve stolu. Asi nejsou lepší než pořádný oběd, ale co se dá dělat.
Najednou se mi zavírání víčka a já se tomu nebráním.
Probudí mě zaklepání na dveře, zkontroluji hodiny a je 13:50, za chvíli začne další hodina. Trochu si urovnám vlasy, odemknu dveře a otevřu je dokořán. Po tom šlofíku nemám moc dobré reakce, takže si až pozdě všimnu osoby, která se dostala dovnitř.
„Chyběl jsem ti, že ano?" Trochu mi trvá zaostřit a musím si i přijmout oči jestli nemám halucinace, protože přede mnou stojí Namjoon.
„Co tu děláte?!" Křiknu na něj. On mě ale ignoruje a míří k mému stolu.
„Myslím, že oběd se mnou by byl daleko zdravější a chutnější než tohle." Řekne a ukazuje na balíček rýžových chlebíčků. Na nic nečeká rozběhnu se, popadnu ho a strčím ho do šuplíku.
„Nejde o jídlo ale o osobu, která mě na něj zvala." Řeknu se vztekem.
„Myslím, že je na čase se představit. Kim Namjoon." Podá mi ruku, já ji ale nehodlám přijmout.
„Moc toho nevím o etiketě v České republice, ale u nás je slušnost nabízenou ruku přijmout a také se představit." Řekne s úsměvem od ucha k uchu.
„Nemám čas na takové řeči, za pár minut mi začíná hodina, tak prosím odejděte."
„To je ale štěstí, že jsem si zaplatil i tenhle kurz." Řekne a při tom si sedá na místo přesně naproti mého stolu.
„Ještě bych dodal, že váš čas je poměrně levný." Zírám na něj s otevřenou pusou.
„Víte, že teď ale vyučuji češtinu?"
„Ano. Bude skvělé se něco dozvědět o jazyku ženy, která se mi hned od první chvíle zalíbila." Řekne s úsměvem a já nevím, jak na tohle zareagovat.
Nechám to plavat a raději se posadím na své křeslo, ale cítím jak mě jeho pohled propaluje. V tichu čekám až bude čas začít.
Za chvíli do třídy přijdou ještě další zájemci a já se rozhodnu začít.
„Dobrý den, můžete mi říkat Ms. J a budu se vás v následujících hodinách snažit naučit základy českého jazyka. Začneme krátkým seznámením. Každý mi řekněte pár věcí o sobě, odkud pocházíte a proč se chcete naučit česky."
Schválně jsem v tomhle představování vynechala Namjoona ale ten to nenechal plavat.
„Ms. J já jsem tu také." Řekne s radostí v hlase.
„Ano, dobrá, tak prosím." Kývnu na něj a směřuji na něj svůj vražedný pohled.
„Jmenuji se Namjoon, jsem z jižní Koreje a česky bych se rád naučil kvůli jedné moc krásné blondýně, která na mě udělala velký dojem." Najednou všichni začali výskat a tleskat mu. Přeruším je a zeptám se: „Jde tedy jenom o vlasy té dívky? Řekněme kdyby byla černovláska tak si ji nevšimnete?"
„Možná, těžko říct." Jen co to dořekne, mrkne na mě.
„Dobré vědět." Řeknu a pomalu nad tím začínám přemýšlet.

Zbytek hodiny trávím vyučováním základů a snažím se co nejméně věnovat Namjoonovi. Ale ty jeho oči mě pořád sledují tak, že je mi to nepříjemné.
Když už se čas naplnil jsem nesmírně šťastná. Konečně už půjdu domů a nebude mi předělávat starosti ten Korejec.
Všichni už odešli jen on tam zůstal.
„Chcete ještě něco?" Řekla jsem otráveným tónem.
„Jít s tebou povečeřet." Odpoví najednou
„Jen ve snu!" Odseknu a mám se na odchodu. Zastaví mě ale jeho ruka na mém zápěstí. Otočím se k němu a věřím, že z mých očí srší blesky.
„Dej tu ruku pryč nebo se za sebe neručím." Asi to opravdu zapůsobí, protože tu ruku opravdu odtáhne.
„Udělal jsem něco špatně?" Zeptal se s nevinným výrazem ve tváři.
„Co myslíte? Uvítala bych, kdybyste se už odešel."
„Dobrá, ale brzo se znovu uvidíme." Řekl se smutným tónem, ale před odchodem mi ještě stihl poslat vzdušný polibek.

Save BTS [CZ] ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat