Save BTS [CZ] ✔

10. Orloj po druhé

Probouzím se trochu dezorientovaná, ale po chvíli si uvědomím, kde jsem. Vrásky mi ale udělají dvě paže, které na mě spočívají. První patří Namjoonovi a druhá Yoongimu. Nikdo z kluků není vzhůru a jsem za to šíleně šťastná. Po chvilce váhání a chirurgicky přesné práci ze sebe sundávám jejich paže, posbírám kabelku a boty a v tichosti opouštím apartmán. Když za sebou zavřu dveře, konečně se nadechnu a začnu přemýšlet, co se včera stalo. Pamatuji si jen jak jsme pili, až kluci nemohli ani stát a potom se všem chtělo spát a tak jsme všichni usli na zemi.
Vezmu si metro a do pár minut jsem doma, rozhodnu se ještě si přispat, ale jen co si lehnu uslyším vyzvánění telefonu.
„Dobrý den." Houknu do telefonu aniž bych zkontrolovala, kdo volá.
„Anglicky prosím." Zasměje se Jin na druhé straně telefonu. „Volám, protože bych chtěl splnit svoje přání." Vysouká ze sebe po chvíli.
„Dnes? A jaké?" Zeptám se.
„No všem jsi nám slíbila exkurzi, plus já chci ještě jednou k těm hodinám."
„To nejsou hodiny, ale orloj." Opravím ho, ale musím si nad tím pousmát.
„Tak co takhle v 10 na Václavském náměstí před koněm, to neminete." Navrhnu, ale Jinovi to nestačí: „Jaký kůň, tam je někde cirkus?" Zeptá se zmateně.
„Kdyby něco, zeptejte se lidí kolem, máte přeci pusy." Zašklebím se ikdyž mě nemůže vidět a pokládám.
Rychle se nasnídám a převleču se. Dám si na sebe černé rifle, bílé triko a šedou mikinu a nesmí chybět moje oblíbené baleríny.

Netrvá to dlouho a za chvíli jsem na místě. Protlačím se menším davem turistů a po chvíli uvidím známou sedmici, jsou otočeni zády a koukají udiveně na Václava. Když už jsem v doslechu připravím si mobil a nastavím samospoušť.
„Kluci, úsměv." Všichni se neohrabaně otočí a já stihnu udělat pár momentek.
„Asi nebudou jako ze studia, ale aspoň nějaká památka." Řeknu si pro sebe.
„Kolikrát ti máme říkat, ať mluvíš anglicky." Postěžuje si Hobi.
„To nebylo nic důležitého." Řeknu a usměju se a pak pokračuji vážným tónem: „Vítám vás na dnešní exkurzi, nebudu tolerovat žádné zdržování a né že se někdo ztratí."
„Ano, paní učitelko." Řeknou sborově, že se nad tím nejde nepousmát.

Nejprve jim řeknu něco o Václavovi a ostatních sochách a pak je vedu k Obecnímu domu a Prašné bráně. Chvíli pobudeme v Chrámu Matky boží před Týnem. Potom jim ukážu pražský poledník, o který nemají ani špetičku zájmu a o tři čtvrtě na dvanáct čekáme přímo pod orlojem, protože o to nechce Jin přijít.
Začínají se tam shlukovat turisté a já dostanu bezva nápad.
„Namjoone, pujč mi na chvíli mobil." On tak bez váhání učiní, já rozkliknu hudbu a když najdu to co potřebuji vysléknu si mikinu a udělám z ní provizorní košíček, který položím na zem.
„Bez práce nejsou koláče a tedy oběd." Promluvím jízlivě a pustím z Namjoonova mobilu jejich Fire a na svůj mobil se to rozhodnu nahrát.
Kluci chvíli vyjeveně koukají.
„No tak šup, co koukáte!" Zařvu a povzbudím je. Což se mi podaří, zprvu jsou zmatení kdo má co dělat, ale potom tančí a zpívají jako předtím. Ikdyž jsem zaměstnaná děláním videa, koutkem oka si všímám jak lidi dávají peníze do mé mikiny a všichni se usmívají, když vidí jak BTS energeticky tančí.
Když skončí písnička, všichni si sednou na zem a trochu vydýchávají svůj výkon, několika měsíční netancování si vybírá svoji daň.Všichni zatleskají a já jsem mezi nimi.
„Ty pláčeš?" Zeptá se Yoongi. Já hned setřu slzy dojetí, o kterých jsem nevěděla a jen odseknu: „Ne, to jen vy jste tu zvířili prach a něco se mi dostalo do očí."

Vezmu svou mikinu, ze které vytáhnu větší obnos peněz než jsem čekala a pak popojdeme trochu dozadu, ať dobře vidíme a když zbývá minuta do dvanácti Jin promluví: „Hej kluci, ukážu vám kouzlo, které jsem se tu naučil," chvíli se zadívá na hodiny na mobilu a pak pokračuje: „Za tři...Dva...Jedna." Dořekne a luskne prsty a v tu ránu se orloj spustí. Musím se zasmát nad kluky, kteří mu to uvěřili a když „představení" skončí tak žádají, aby to udělal znova.
„Tohle kouzlo můžu udělat jen jednou denně." Napálí je Jin.
Potom si dáme rychlý oběd, který zaplatím z jejich vydělaných peněz a míříme na poslední zastávku mé exkurze a tou je Karlův most.
„Tak a tady bych to ukončila," řeknu po tom, co ho celý projdeme. Kluci se naklánějí dolů a koukají na Vltavu tak, že mě ani neslyšeli, a tak to řeknu znovu, tentokrát víc hlasitě.
„Jani, to nám nemůžeš udělat, vždyť jsme toho moc neviděli." Postěžuje si Tae.
„Já bych se ještě chtěl jet projet," řekne Jungkook se smutným pohledem na lidi v lodičkách. Já se toho chytnu a zeptám se: „Je to tvoje přání?" Zeptám se a kdyby to šlo, určitě by mi vyrostly ďábelské růžky. Jungkook chvíli přemýšlí a pak mi odpoví kývnutím.