Save BTS [CZ] ✔

16. Nečekaný společník

Když vyjdu na střechu uvidím krásný výhled na noční Soul. To město žije a dýchá. Poslední fotky, řeknu si a vyfotím si to tu na památku. Nikdy bych nečekala, že ti kluci dole mě donutí udělat něco tak bláznivého. A z toho se pak vyvrbí něco tak krásného.
Nechám sentimentu a posadím se do tureckého sedu a vyložím si na zem vše, co potřebuju. Jablko, svíčku na dort a zapalovač. Musím se pousmát, zatímco se snažím vytvořit svůj „dort". Nakonec zapálím svíčku, kterou jsem zabodla do jablka. Začínám si sama zpívat narozeninovou písničku, jako vlastně už několik let.
„Jani, co tu blázníš?" Ozve se najednou za mnou. Já ihned sfoukávám plamen a snažím se můj „dort" schovat. Ale v tom mě zarazí cizí ruka, která mě chytla za zápěstí. Já se neochotně otočím a spatřím moje oblíbené oříškové oči.
„Sakra Jano, vysvětli mi to!" Křičí na mě Yoongi. Jediné na co se vzmůžu je pláč. Po chvíli ucítím ramena, které mě láskyplně objímají.
„Promiň, omlouvám se." Šeptá mi Yoongi do ucha klidná slůvka.
„N-ne, že to půjdeš říct klukům, mám svoje důvody." Vzmůžu se jen na tohle.
„Jani, zeptám se na něco a ty mi pravdivě odpovíš, ano?" Vyčká chvíli a já jen kývnu.
„Jsou dnes tvoje narozeniny?" Dokončí Yoongi myšlenku. Já mu odpovím jen zakýváním. On si povzdychne a zesílí stisk.
„Měla jsi mi to říct? Bylo to kvůli Jiminovi?" Zeptá se a jeho smutný tón mi láme srdce.
„Ne-e..." Mlčím chvíli a toho využije Yoongi, který si sedne vedle mě a znovu rožne svíčku.
„Princezno, přej si něco." Řekne Yoongi sladkým hlasem a podává mi jablko. Já si otřu všechny slzy.
„Hele, za prvé neříkej mi princezno a za druhé, přání jsi mi skazil." Pousměju se na něj.
„Pro dnešek jsem tvůj princ a daruju ti dvě přání." Mrkne na mě a já se musím zasmát.
„Jen pro dnešek?" Zeptám se zklamaně, ikdyž vím, že je to jen na dnes. Zavřu oči a promyslím si své přání.
Prosím, ať to kluci dlouho spolu dotáhnou daleko.
Myslím jen na tohle a sfouknu svíčku. Potom se bez milosti zahryznu do jablka.
„Asi není tak dobrý, ale chceš...?" Nedořeknu a podám mu jablko. On do něj bez váhání kousne a pousměje se.
„Příští rok ti udělám daleko lepší." Řekne a mě zabolí u srdce.
Příští rok tu už nebudu.
„Tak to bych chtěla vidět. Hlavně nepodpal celou kuchyň." Musím se usmát nad touhle představou, která se neuskuteční.
„Pokud nechceš nemusíš, ale co se ti stalo, že jsi svoje narozeniny s náma nechtěla oslavit?" Zeptá se Yoongi najednou.
„Chceš to opravdu vědět?" Ujistím se, tuhle mou stránku zná málo lidí. Ale řekla jsem si, že tomuhle Korejci to mohu říct, protože se naše cesty už stejně znovu neprotnou.
„Stalo se to přesně před 15 lety, já měla vystoupit s mou nejlepší kamarádkou na menším koncertě. Všichni mi v dětství tvrdili, že jsem zázračné dítě."Řeknu a musím si odfrknout, protože to vše byla lež.
„Jak říkám, já jsem svou skladbu zahrála bezvadně, ale moje kamarádka to úplně zkazila. A po koncertě mě šla hledat a chtěla abych jí zlepšila náladu. Už nevím co jsem řekla, ale ona se naštvala a strčila mě ze schodů." Dořeknu.
„A dále?" Pobízí mě Yoongi a u toho mě hladí po zádech.
„Strálila jsem 2 měsíce v komatu v nemocnici a od té doby jsem se zařekla, že nikdy nebudu slavit narozeniny, které by mi připomínali ten den a ještě pár věcí už neudělám."
„Jakých?" Přeruší mě Yoongi smutným hlasem.
„Že už nikdy se nebudu snažit si udělat nějaké přátele a nebudu hrát. Jak vidíš ty jsi mě donutil porušit všechny tři." Řeknu a když vidím, jak Yoongiho nálada klesá na bod mrazu, napadne mě.
„Dostanu i dárek? Když už mám ty narozeniny?"
„Já..nevěděl, já něco seženu." Vykoktá a už se má na odchod. V tom ho zarazím.
„Moje přání je duet."Řeknu, půjčím si jeho mobil, kde najdu karaoke na moji oblíbenou písničku a na svém telefonu nastavím nahrávání.
„Yoongi, ignoruj ty slova. Vím, že tohle se nás netýká. Já jen nemám nikoho jiného..." Nedopovím a on to spustí. Překvapivě se nezaráží nad významem písničky a zpívá.
Tohle bude moje poslední sbohem.

***
Všichni povinně spustit písničku v médiích! Anebo jak chcete, ale přijdete o hodně.