Save BTS [CZ] ✔

9. První a druhé přání

Rozhodli jsme se, že nebudeme riskovat útok novinářů, nebo zbylých fanynek a tak jsme se řesunuli k Jinovi, který si z kluků zamluvil největší pokoj v hotelu. Nakonec totiž z nich vypadlo, že na plnění úkolu budou všichni dohlížet a taky se zapojí. Koupili jsme tedy 5 láhví tvrdého alkoholu, aby na nás s Hobim kluci prosebně nekoukali.
Jinův pokoj byl strašně velký, dominovala mu malželská postel a na podlaze byl krásný huňatý koberec, takže jsme se všichni zuli a sedli do tureckého sedu doprostřed pokoje, udělali kroužek a nachystali před sebou skleničky a alkohol.
„Tak na zdraví," pronesu strohý přípitek a všichni si dáme prvního panáka. Všichni mi věnují křivé obličeje a já se nad tím musím zasmát.
„Kluci, co jsme to koupili?" Zeptá se Jimin a trochu se třese, jak mu alkohol stéká do žaludku.
Všichni kluci drží basu a pijeme společně, ale je vidět, že Jungkook a Jimin trochu odpadají.
Vypijeme 5 panáků a pak nás přeruší Taehyung: „Zahrajeme si flašku? Bylo by to moje přání." Mrkne na mě a jelikož s tím nemám problém, natahuji se pro vypitou láhev.
„Jen bych dodala pravidlo, že kdo nebude chtít odpovědět, nebo evidentně zalže tak si dá panáka, spravedlivé, ne?" Navrhnu a tak si snažím vytvořit zadní vrátka. Klukům to nevadí, tak chytnu láhev, že začnu se slovy: „Dáma má přednost,ne?" Přeruší mě ale Jin, který mi ji vytrhne: „Tohle je můj pokoj, tak platí moje pravidla." Zazubí se, láhev se protočí a hrdlo ukáže na mě.
„Řekni nám o své rodině." Položí mi první otázku Jin. Já už přibližuji panák vodky k ústům, ale pak si řeknu, že před nima nechci být opilá a tak po pravdě odpovím: „Nikoho nemám, rodiče měli autonehodu když mi bylo 15." Nedám čas nikomu nic říct a rychle zatočím. Padne to na Jimina.
„To s tím sakem při některých vystoupení byly opravdu náhody?" Zakřením se, spokojená se svou otázkou. (Viz. video)
„No co na to mám říct? No nebyly, aspoň většina." Uculí se a všichni zatleskáme. Potom zatočí a jsem to zase já.
„Kdy jsi se narodila? Ať víme čí jsi noona."
„V roce 1998 takže hádám že ničí." Odpovím a schválně se vyhýbám přesnému datu. Všichni se nad mou odpovědí usmívají a ani nevím proč.
„A den?" Zeptá se Yoongi.
„Na to se Jimin neptal." Odpovím nevině. Za pár kol se na to zeptá Taehyung. Já raději vypila panák, než říct, že mám narozeniny ve stejný den jako Jimin a to za týden.

„A zase Jana!" Raduje se Namjoon. „Když jsi mladší, oslov nás všechny s použitím 'oppa'." Řekne a všem se na okamžik rozzáří oči.
„To asi nepůjde." Řeknu smutně.
„Proč?" Zeptají se všichni sborově.
„Nechci říct něco jiného, když korejsky neumím a nemyslím si, že mám s někým takový vztah na takové oslovení." Řeknu jednoduše a už beru panák, ale v tom mi do toho Namjoon skočí.
„Vždyť je to tak jednoduché." Udělá na mě psí oči, on to opravdu chce slyšet.
„Jak pro koho." Řeknu a vypiju další panák.
Hrajeme ještě několik kol a já vypiju ještě pár panáků navíc, protože všichni mi dávají až moc osobní otázky, na které se stydím odpovědět a pak už moc věcí nevzpomínám.