Save BTS [CZ] ✔

18. Překvapení

Vrátila jsem do Prahy. Chvíli jsem sice přemýšlela, že bych cestovala, ale moje konto je po hrátkách s BTS poměrně vyždímané.
Jsem zpátky ve své garzónce, chvíli si užívám volna... To je život. Řeknu si a lehnu na postel.
V Koreji byla měkčí.
Poznamená hlásek v mé hlavě. Já se zatřesu nad tou představou. Pořád si říkám, že to byl jen sen, protože jinak bych si určitě nezachovala zdravý rozum. Hrozně to bolí, když na ně myslím. Nejhorší pocit je, když si vzpomenu na černovláska Yoongiho. To mám pocit, že se rozpadám na tisíc kousků, které už nikdo neslepí.
Dívka si hrála tak dlouho s ohněm, dokud se nespálila. To přísloví mě dokonale vystihuje.
Ikdyž jsem si byla vědoma toho, že tady je odpoledne, v Koreji byl už večer. Čert vem ty časové pásma. A tak jsem se rozhodla usnout, protože jsem se cítila, jakoby ze mě vyprchal veškerý život... Tohle s vámi udělá pár dní s kluky z BTS. Musím se pousmát a nořím se hluboko do říše snů.

Probudí mě zběsilé zvonění na zvonek a bouchání na dveře.
„Už jdu!" Zakřičím a vynasnažím se dostat z postele. Bouchání ale neustává.
„Jen počkej, takhle mě budit." Zamumlám na člověka za dveřmi a otevřu je. Jen co to udělám nějaká síla se vrhne proti mě a přišpendlí mě vedle dveří zevnitř a uslyším zaklapnutí dveří.
„Dej ty pracky ze mě." Zakřičím, když si uvědomím, že dotyčný mi drží ruce přišpendlené nad hlavou.
A najednou ucítím horký dech a letmé polibky, které mi zanechává na krku. Když je ke mě tak blízko, ucítím specifickou vůni, kterou má jen jeden člověk, kterého znám.
„Y...Yoongi?" Zakoktám a najednou mám v hlavě prázdno. Z čistého jasna polibky ustanou a já se dívám do těch oříškových očí, které jsem milovala. Nebo miluji?
Teď ale planou zlostí a možná i něčím jiným, což nedokážu specifikovat.
„Kdo ti dovolil mě opustit?" Zakřičí na mě. Já jsem jak v tranzu, nemůžu ze sebe vydat ani hlásku a ani se na něj dívat.
V tom mi jeho druhá ruka hrubě stiskne bradu a přiměje mě se na něj podívat. Já ale stáčím pohled, tak abych se na něj nemusela dívat.
„Proč mi to děláš?" Zeptá se Yoongi smutným tónem. Já se na něj podívám. Nevím jestli má na sobě nějaký make-up ale vypadá jinak. Strhaně? Smutně? Zlomeně? Možná jedno z toho.
On se ke mně přiblíží a spojí naše rty. Polibek je zoufalý, jako bychom se neviděli několik let. Společně dobýváme a zkoumáme neprozkoumaná zákoutí.
Já se hned přidám a když přesune ruce na moje boky tak si ho přitáhnu ještě víc k sobě. Konečně se cítím úplně, jakoby část mě, která chyběla byla nalezena.
Po chvíli se odtáhne, zakašle a promluví: „Jsi zlá, víš to?"
„V čem konkrétně?"Zeptám se nechápavě.
„Nedala jsi mi možnost se vyznat v Koreji a donutila jsi mě podruhé za tebou přijet." Řekne s menším úsměvem na rtech.
„Jani, budeš moje?" Zeptá se a na jeho tváři je vidět obrovská nervozita. Já to nevydržím celou vahou se na něj natlačím a spojím naše rty v dlouhý a vášnivý polibek. On je chvíli zmatený, ale potom začne spolupracovat.
Najednou mnou otřese velký chtíč a já na něj naskočím, kdy si omotám nohy kolem jeho boků a rukama mu začínám rozepínat košili.
Ucítím jak zalape po dechu a zašeptá mi do ucha: „Nebude cesty zpět."
Já jen zavrním a odpovím: „To je dobře."

Oba ležíme na posteli a popadáme dech. Říkejte si, co chcete, ale Korejci jsou v posteli fakt dobří. Musím se nad tím pousmát a snažím si ukořistit ještě víc deky.
„Proč se skrýváš?" Zeptá se, když se ze sebe snažím udělat suši rolku a srývám každý nahý kousek sebe.
„Jsem tlustá." Řeknu a zabořím obličej do deky.
„Jsi překrásná." Opraví mě a věnuje mi letmý polibek do vlasů a já se musím pousmát.
„Budu muset říct Jiminovi ať mi sepíše jeho dietu." Zamumlám, ale Yoongi mě slyšel.
„To se opovaž. Jestli to udělá je syn smrti!" Zakřičí a vyhoupne se na mě.
„A co uděláš se mnou?" Zažertuju a pokusím se ho svést.
„Ach bože..." Řekne a přisaje se na mé rty.
Snad tohle nikdy neskončí...
Ale to jsem nevěděla, co si na nás život ještě chystá.