Save BTS [CZ] ✔

14. Let a večeře na přivítanou

„Yoongi, já to nezvládnu." Řeknu, zatímco už sedím připoutaná v letadle a přemýšlím jak odsud zdrhnout.
„Jani, jsi nejodvážnější dívka, kterou znám, tohle zvládneš." Řekne a chytí mi ruku, kterou jemně stiskne.
„Prosím nepouštěj mě." Vyhrknu ze sebe najednou. On se musí zasmát a je to nakažlivé, že se k němu musím přidat.
„Trochu mi vrtá hlavou, co jsi řekla, když jsi mě zachránila. Že jsem důležitější, jak jsi to myslela?" Nadhodí po chvíli.
„Jednoduše. Já nemám nikoho. Ty máš rodinu, kluky, fanynky." Řeknu stroze pravdu.
„To není pravda.Máš mě...A kluky." Rychle dodá poslední slova, trochu se začne červenat, a tak se raději otočí.
„Vidíš, letíme. Zvládla jsi to." Řekne a opravdu! Hovor s ním mě zaměstnal natolik, že jsem nezpozorovala start.

„Dáš mi jedno sluchátko?" Zeptá se s psími očky Yoongi, já mu ho neochotně podám zrovna v polovině jejich Danger. Hudba mě unáší, začnu pohybovat nohou do rytmu a neslyšně se snažím říkat stejná slova.
„Asi by ses měla začít učit korejsky. Upřímně tohle je hrozné." Řekne se smíchem. Já na chvíli vypnu přehrávání a natočím se na něj.
„Tak, pane učiteli Yoongi, ukažte se." Řeknu a vypláznu na něj jazyk. On se usměje a prokřupne prsty.
„Tak začneme se základy, naučím tě jedno nezbytné slovíčko. A tím je oppa. Zkus říct moje jméno a k tomu oppa." Pobídne mě s úsměvem.
„Nezbytné jo? Takže když se ztratím v Soulu, tak mi tohle pomůže?" Zažertuju.
„To možná ne, ale stejně. Tak opakuj: Yoongi o-p-p-a."
„Yoongi oppa." Zopakuju a při tom si podložím dlaněmi hlavu a řeknu to tím nejroztomilejším tónem. Yoongi trochu zrudne a pak si odkašle.
„Tohle můžeš říkat jenom mě, jasné? Kluci si to nezaslouží." Řekne a kousne se u toho do rtu.
„Ale teď vážně, nenaučil bys mě nějaké základy?" Zkusím ho požádat.
„Rád, umíš hangul?"
„Han-cože?" Zeptám se nechápavě.
„Takže asi ne, to je naše písmo." Odpoví a zasměje se.
„Jako umím azbuku, ale to moc nepomůže, co?" Zažertuju a on se plácne rukou po hlavě.
„Tohle bude těžší než jsem si myslel." Dodá.

Zbytek cesty se mě snaží naučit základní fráze, ale ať se snažím sebevíc tak moje korejština nezní jako jeho.
„Já to vzdávám!" Zavrčím, předkloním se a rukama si zajedu do vlasů.
„Náhodou děláš velké pokroky." Řekne a začne mě hladit po zádech.
„Prosím nelži." Zaprosím.
„Proč bych lhal? Ale teď bychom se měli připravit na přistání." Chytí mě za ruku a pak dodá: „Aby ses nebála." A mrkne.
„Raději mi něco povídej." Zaprosím a zavřu oči.
„Ikdyž to bylo jen pár dní, co jsem byl pryč, hrozně se těším na soju a chci ti tu ukázat tolik věcí. Takže ne že mě za někoho z kluků vyměníš." Řekne trochu smutným tónem.
„Yoongi neboj, tebe budu otravovat do té doby dokud ti to bude nepříjemné." Odvětím a trochu se bojím jestli jsem nezašla daleko.
„Slibuješ?" Rozzáří se a druhou rukou mě donutí udělat malíčkový slib.
Ucítím, že jsme přistáli a až potom si dovolím otevřít oči.
„To je moje holka..." Řekne Yoongi a rukou mě hladí po vlasech. Potom si vše uvědomí, odtáhne ruku a omlouvá se. A začne něco hrabat v jeho tašce.
„To je pro tebe." Řekne a podá mi pár věcí. A sám si je nasadí. Já na něj vrhnu nechápavý pohled a on mi s tím pomůže. Dá mi černou masku přez pusu, potom tmavé brýle a nechybí černá čepice.
„Proč?" Pípnu jen.
„Nechci, aby tě nám někdo kvůli tvé kráse sebral." Řekne a zasměje se.
„A teď pravdu." Řeknu tvrdým tónem.
„To je náhodou pravda." Odpoví a když vím, že víc se toho nedozvím tak se přestanu ptát a oba se připravujeme na odchod.
„Tak kvůli tomuhle?" Řeknu, když vycházíme z letiště. Stojí tam několik fanynek a mávají s nápisy, které nemůžu přečíst. Yoongi mě chytí za rameno a přitlačí si mě k sobě. Nebráním se tomu a společně procházíme zadním východem, kde čeká černá dodávka.
„Yoongi, co vám tak trvalo?" Zeptá se Jimin, když otevře zadní dveře.
„Já za to nemůžu, to ona!" Svede na mě všechno Yoongi a já začnu hypnotizovat svoje boty.
„Se omlouvám..." Řeknu potichu.
„A sakryš, Tae už nebude král aegya, tys ho úplně převálcovala!" Řekne Jimin a rukou si kryje tváře.
S Yoongim jsme nastoupili a řidič nás dovezl do BTS dormu.
„Je opravdu v pořadku tu bydlet?" Zeptám se pro jistotu. A vykuleně civím na skoro vilu před sebou.
„Musíš, musíme tě mít pod dohledem jinak utečeš, nebo nám tě někdo ukradne." Zažertuje Jimin a ukáže ať jdu dovnitř.
Jen co vstoupím uslyším několik párů nohou běžet naproti mě. Už se vrhají na mě, ale v tom si přede mě stoupne Yoongi.
„Kluci klid, nechcete, aby nám zase omdlela, že ne?"Já se nad tím musím pousmát, obejdu ho a obejmu Hobiho a Jungkooka. Při tom cítím jak mě pohledem propaluje Yoongi.
„Děkuju kluci, je pěkné se cítit vítaná tak daleko od domova."
„Vidíš Yoongi?" Řekne Hobi a vyplázne jazyk na Yoongiho.
„Jin potřebuje ještě pár minut, tak co kdybych tě tu provedl?" Nabídne se Jungkook a už mě táhne za zápěstí aniž bych cokoliv řekla. A druhou rukou vezme můj kufr.
„Tady by byla kuchyň. Momentálně jsou tam kluci a připravují jídlo, tak je nebudeme rušit, ok?" Řekne a prstem ukáže na první dveře vpravo.
„Koupelna, posilovna, nahrávací studio, obývák, místnost pro cvičení chorea." Řekne rychle a já matně do každé místnosti nakouknu.
„Tak a v druhém patře jsou pokoje. Mimochodem to byl můj nápad dát na ně jmenovky. Nemáš zač."
Mrkne na mě aniž bych cokoli řekla.
„Jo a tam jsou schody na střechu." Ukáže jednoduše a já doufám, že si vše zapamatuju.
„Já ti to dám do pokoje a ty běž na jídlo." Řekne a vydává se opačným směrem. Já se rozhodnu udělat jak řekl, sice nejdříve vstoupím do koupelny, ale na druhý pokus trefím kuchyň.
Hned mě udeří do nosu nádherná vůně koření.
„Konečně si tady!" Zakřičí Namjoon a kývne na volnou židli před ním. Já usednu a třeštím oči na spoustu jídla před sebou.
Všichni se usadíme a začneme jíst. Já zprvu jen bezradně koukám na kluky a když si toho všimnou, tak mě každý začne pobízet a krmit jídly o kterých jsem ani neslyšela.
„Už stačí, já tolik nejím." Řeknu a dám si ruku před ústa.
„Vždyť si nic nesnědla." Odporuje Namjoon a podá mi talíř nějakých rolek.
„Ještě musíš zkusit tohle!" Podá mi Jin kus něčeho co vypadá jako slaný koláč. „Udělal jsem to speciálně pro tebe." Dodá a já to musím ochutnat, je to hrozná dobrota.
„Je to báječné. Jsi skvělý kuchař." Řeknu a Jin se jen uculuje nad mou pochvalou.
„Ještě kimči!" Zakřičí Hobi a podá mi mističku s nějakým divně zbarveným salátem. Já ze vděčnosti přijmu a sním vše.
„Vodu." Zachrčím a vypláznu jak pejsek jazyk, jak se ho z té pálivosti snažím zbavit. Všichni se smějí jak vyšinutí a já popadnu nějakou láhev blízko u mě a napiju se. Všichni najednou ztrnou a já myslím, že mi vybouchne pusa.
„Voda." Řekne Jimin a podá mi skleničku, kterou rychle vypiju.
„Jsem nikdy neviděl, aby někdo zapíjel kimči sojuem. To musím zkusit taky." Řekne najednou Taehung.
„Musím na záchod." Řeknu a rychle vztávám od stolu po tom co mi ještě vnutí několik mořských tvorů a jen co se zavřou dveře tak běžím do koupelny a zamknu dveře. A pak jen tak tak stihnu kleknout k záchodové míse, než začnu zvracet. Rukama objímám záchodovou mísu a vyhrknou mi slzy, když znovu ucítím kimči a soju. Chvíli tam jen tak bezmocně sedím a lituju to vše dobré jídlo.
Nakonec si otřu pusu a vyjdu z koupelny.
„To nemůžeš něco říct?" Leknu se Yoongiho, který se momentálně opírá o stěnu vedle koupelny.
„Slyšel jsi něco?" Zeptám se a když uslyším, jak stupidně to zní tak pokračuji: „Zapomeň na to a jestli to někomu řekneš, tak jsi mrtvý!" Zahrozím, ale on na mě jen smutně kouká. A když nic neříká, rozhodnu se jít zpátky za klukama.
Otevřu dveře a slyším směs korejštiny a výbuchů smíchu.
„Já si půjdu lehnout, asi toho na mě bylo moc. Řekni to ostatním." Řeknu Yoongimu, který stojí za mnou a já vycouvám z kuchyně a mířím do patra.
Nahoře vklouznu do svého pokoje. Dedukuju to z toho, že na dveřích byla cedulka, na kreré bylo písmeno J a srdíčko.
Pokoj je laděn do šedé barvy. Kterou miluju. V rohu je velká skříň a vedle ní manželská postel. Takovej luxus, pomyslím si. Dodatečně zjišťuji, že hned vedle mám koupelnu sama pro sebe. Báječné, aspoň se nestanou žádné trapasy.
Vybalím si a usnu bezesným spánkem.