Save BTS [CZ] ✔

23. Epilog - o rok později

Jak je možné, že ten čas tak letí? Už je to rok co jsem s klukama v Korei. I přez to všechno co se mi tady událo, jsem se tu rozhodla zůstat. Tím hlavním důvodem byl Yoongi, náš vztah klape jako po másle. Nedovedu si představit život bez něj.

„Máš nejaké přání od zítřka?" Vytrhne mě z myšlenek najednou Hobi.
„Musíme to slavit? Nestačí jen oslavit Jiminovy narozeniny?" Zaškemrám, nikdy jsem neměla oslavu a nejsem připravená na něco extra.
„Ne, musí to být bombastický!" Zakřičí trochu Jungkook.
„Ale já nechci, nemůžete na to zapomenout?" Zkusím navrhnout, ale vím, jak zbytečné to je.
„Hele, minule jsi nám nedala možnost. Takže zítra to musí být nejepičtější." Ukončí hovor Tae.

Zkontroluju hodiny, je 23:55. Právě včas, ještě umístím na svůj noční stolek vzkaz a zabalený dárek pro Jimina s omluvou. Následně zamknu svůj pokoj a klíč si nechám u sebe a vydávám se do města, směr veřejné lázně. Kde mám v úmyslu se prospat.

Budík mi zazvoní v 9 a všichni se mají na odchod. Já je napodobuju a zamířím do Subway, kde si objednám sandvič s kolou. Hrozně by mě zajímalo, jestli už ví, že jsem na den zmizela. Musím se zakřenit na svůj plán.
„Nejsi náhodou ta holka z twitteru?" Promluví na mě nějaká holka korejsky.
„O čem mluvíš?" Zeptám se. Díky bohu, že jsem se naučila korejsky plyně. Ta holka nemešká a podává mi svůj telefon. Zaráží mě, že je tam moje fotka a dál je tam příspěvek od BTS, ve kterém stojí:
ARMY, prosíme vás o pomoc a jakékoliv informace o této dívce. Potřebujeme ji urychleně najít. Kdokoliv se nám ozve s informacemi, nebo dokonce zadrží tuto osobu - bude odměněn volnými vztupenkami na nadcházející turné a stráví s námi den. Děkujeme za odpovědi.

To si dělají srandu? Přečtu si vše rychle. Nemůžu uvěřit, že do mého hledání zapojili čtvrtinu Soulu.
„Ne, to nejsem já." Usměju se na dívčinu a rychle opouštím obchod.
Snažím se neustále chodit a vyhýbat se frekventovaným místům. Po dvou hodinách mě to ale přestane bavit a zajdu do jednoho obchodu s nudlemi, ve kterém jsem jednou byla s Yoongim. Objednám si, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje.
„A mám tě!" Skočí na mě zezadu Yoongi a zapříčiní tak, že se začnu dusit a prskat nudle všude kolem sebe. On ale využije příležitost ucítím něco chladného na levém zápěstí. Nemám čas to zkoumat a snažím se uklidnit moje splašené srdce.
„Promiň, netušil jsem, že se tak snadno polekáš." Řekne, ale já z jeho hlasu neslyším ani trochu lítosti. Místo toho se směje jako pominutý. A usedá na volnou židli naproti.
„Kde jsi to vzal? Jsou pravé?" Lehce nadzdvihnu ruku, na kterou mi dal pouta a druhé si připoutal ke svému zápěstí.
„Při natáčení režisér chtěl, co nejpřesvědčivější detaily. No a po natáčení se nějak ztratity..." Objasní mi s úsměvem Yoongi.
„Ach jo, je to nutné?" Skočím mu do řeči.
„Je. Ocenil bych kdybys dojedla a my mohli začít s oslavou." Zakření se Yoongi a v očím mu zajiskří.

Sedím v potemnělé koncertní místnosti, všude je prázdno a já sedím sama v první řadě. Už jsem rezignovala a čekám, co na mě kluci přichystali.
Po chvíli se začnou rozvěcovat světla a začne hrát z reproduktorů. Tak koncert jo? Musím se pousmát. Oni ví, jak na mě. Celou hodinu sedím jak přibitá. Kluci ze sebe ždímají to nejvíc, co mohou. Je to na nich vidět. Chvílemi pláču nad tou dokonalostí a chvílemi se musím smát nad tím jak někde poupravili choreografie.
Najednou světla pohasnou a zůstane pouze jeden kužel světla, který osvětluje mikrofon. Po chvíli ticha k němu dojde s vážnou tváří Yoongi. Z reproduktorů uslyším jednu hitovku od Eda Sheerana. Nechápu, že není vokalista. Jeho rapperské schopnosti sice miluju, ale tohle je také bomba, říkám si při poslechu jeho andělského hlasu.
Jeho vystoupení skončí a vše potemní. Ale za chvíli se rožnou světla v hale a zprava uvidím kluky nést dort.
„Všechno nejlepší!" Zakřicí na mě česky a doběhnou ke mě. Zaráží mě, že nikde nevidím Yoongiho, ale asi se musel převléknout. Přeci jen hodinu měl kardio ve formě koncertu.
„Přej si něco!" Poručí mi Namjoon a u toho mi podsouvá dort pod obličej. Já na ně chvíli zírám a potom sfouknu svíčky na jeden nádech.
„Ehm, ehm. Jani." Ozve se za mnou a já se hned otočím za hlasem. Stojí tam Yoongi v černém obleku. Chvíli na sebe zíráme, ale po chvíli to přeruší Yoongi tím, že si klekne.
„Vezmeš si mě?" Řekne a otevře krabičku, ve které je decentní svatební prsten s kamínkem uprostřed.

Takže toto bude konec mé povídky. Doufám, že se aspoň někomu líbila. Budu ráda za nějaký ohlas, jak se vám četla a podobně. Děkuji.