Save BTS [CZ] ✔

1. Mr. Rapper

Noční sova nebo ranní ptáče? Určitě to první vystihuje mou osobnost dokonale. A tak až při zazvonění pátého budíku se uráčím konečně vstát. Proč to ostatní mají tak jednoduché? Zadívám se na hodiny - je sedm hodin, takže se snažím rychle dát do pořádku. Dám si rychlou sprchu, která mě docela vzpruží, ale lépe to dokáže hrnek silného kafe. Vezmu si plátek toustového chleba a ukusuju z něj zatímco se snažím nalíčit. Když jsem po „snídani" a jsem si jistáže lépe moje tvář nemůže vypadat obléknu se. Džíny, bílá košile a černé baleríny, nic převratného, do kabelky dám ještě mobil z nočního stolku a jsem připravená. Ještě poslední drobnost - rozpustím si své blond vlasy sahající do poloviny ramen, nakonec hodím poslední pohled na mou garzónku, zamykám a odcházím.

Trvá mi jen 20 minut než dojdu do práce. Je teprve půl deváté a vypadá to že jsem zde sama kromě Kateřiny, naší sekretářky.
„Jaký mám dnes rozvrh?" Zeptám se když jsem dostatečně blízko, aby mě slyšela.
„V 10 hodin angličtina a ve 14:00 čeština pro začátečníky." Řekne chladným hlasem, který mi nevadí.
Když už jí nemám co říct zamířím do učebny číslo 3, která je zároveň i mou kanceláří. Instinktivně zamknu dveře a vytáhnu pár papírů že stolu a přemýšlím jak zaujmout nově příchozí a do toho si pustím písničky do uší. Zrácím pojem o čase a zpět do reality mě přivede šéfovo křičení a bouchání na dveře.
„Dodržuj sakra harmonogram, kdybys nebyla tak dobrá lektorka už máš padáka!" Rychle běžím odemknout dveře. Ten čas opravdu letí, už bylo 10:00 a já si toho ani nevšimla! Když otevřu dveře naskytne se mi výhled na šéfa celého rudého vzteky.
„Já zrovna připravovala techniku..." Zalžu a vykouzlím ten nejlepší úsměv, kterého je pro něj škoda, a do toho ukážu prstem do učebny.
Když nakonec se vztekem odchází vyjdu na chodbu a zakřičím do lobby: „Lekce angličtiny začne v učebně 3." Vstává pár lidí a já je vedu.
„Posaďte se, udělejte si pohodlí a za chvíli začneme." Když jsou všichni usazení, pokračuji.
„Na začátek bych měla říct několik pravidel, prvním je, že nikdo neřekne ani jedno slovo v češtině, pokud něčemu neporozumíte, ptejte se, ale používejte angličtinu a hlavně žádné nadávky a sprostá slova nechci slyšet." Až to vše dopovím, najednou se rozráží dveře do třídy a v nich stojí mladý muž, vejde a zabouchne je.
„Sorry, ta doprava po ránu." Přejde třídu a usadí se na místo nejblíže oknu. Já ho začnu zkoumat. Má na sobě roztrhané rifle a černou mikinu, jejíž kapuce mu dosahuje do úrovně očí. Více mě ale však zaráží zdravotnická maska která mu zakrývá skoro celý obličej. Další úchyl, řeknu si v hlavě.
„Ty dveře mají kliku, zajímavý vynález, že?" Snažím se ho poškádlit, ale když na to nic neříká, tak pokračuji.
Seberu ze stolu pár tvrdých papírů a propisek a každému je rozdám.
„Je to sice trochu dětinské, ale napište na ně své jméno nebo přezdívku, ať nám jde konverzace lépe." Jen co to dopovím tak ten „zakuklenec" se začne smát, ale nakonec i on něco začne psát.
„Mě můžete oslovovat Ms. J." Dodám.
„Mohu se na něco zeptat?" Promluví nějaký blonďák, který sedí u dveří. a když na něj kývnu, tak pokračuje: „Neřekla byste mi celé vaše jméno? A taky bych rád vaše číslo."
„Myslím, že to první nepotřebujete vědět a jediné důležité číslo je 3, což je tahle učebna." Řekla jsem neoblomným hlasem.
Potom jsem každému dala 2-3 otázky na rozmluvení, poslední zůstal ten „zakuklenec".
„Mr. Rapper? Zajímavá přezdívka."
„Taky si myslím." Řekl a uslyšela jsem jeho zvonivý smích.
„Mohla bych Vás poprosit, sundal byste si tu masku a kapuci? Není vás moc dobře slyšet, což není vhodné."
„Když tak prosíte... Ale zvládnete to? Jsem velmi pohledný." Dořekl a mrkl na mě.
„Myslím, že to zvládnu." Odsekla jsem. On se tedy předklonit a sundal masku, kterou položil na lavici a pak sundal i kapuci. Nakonec zvedl hlavu a usmál se tak, že mu byly vidět ďolíčky. Dívala jsem se na mladého muže s asijskými rysy. Až po chvíli mi došlo, že tam sedí Namjoon!
„Ms. J mám vám zavolat sanitku? Nějak jste nám zrudla." Řekne s posměchem
„Děkuji, ale já ji nepotřebuji. Spíš přemýšlím jestli jste si nespletl kurz." Řeknu a snažím se nedat na sobě znát, že jsem ho poznala.
„Vůbec ne, naopak, čím dál víc se mi tu líbí."

Zbytek hodiny jsme trochu procvičili gramatiku va zahráli pár role-playů. Už byl čas, tak jsem se rozhodla ukončit hodinu.
„Děkuji za pozornost, to pro dnes bude vše, až půjdete, nezapomeňte si domluvit další hodiny." Dočkala jsem se velkého potlesku a všichni odcházeli.
Začala jsem si rovnat věci na stole, když jsem najednou uslyšela odkašlání, podívala jsem se tím směrem a přímo přede mnou stál Namjoon.
„Mohl bych vás pozvat na oběd?" Řekne a vykouzlí jeden z těch jeho andělských úsměvů.
„Narušujete mi mou intimní zónu." Zavrčím na něj a popojdu dál od něj.
„Cože? Nevadí. A co ten oběd?"
„Nemám zájem." Odseknu, dojdu ke dveřím a ukážu na otevřené dveře.
„Ale no tak, já nekoušu. Kolik vám platí za hodinu? Koupím váš čas, jestli tady jde o tohle."
Ztrácím trpělivost, dojdu tedy k němu, chytnu ho za zápěstí a vedu ho z učebny.
Když už stojíme mezi dveřmi, Řeknu mu jen: „Tolik peněz stejně nemáte." Mrknu na něj, zavřu dveře a zamknu za sebou, jeho nechávám venku.