Save BTS [CZ] ✔

8. Den D

Vztávám na svoje poměry příliš brzo na to, že je neděle, ale doufám, že dnešek bude stát za to.
Můj plán je následující - dovést každého člena do firmy a každého izolovat v jedné učebně. Jsem hrozně šťastná za to, že zaprvé mám náhradní klíč, zadruhé, že nikdo tam v neděli nepracuje a hlavně zatřetí, že je tam 6 neprůchozích učeben. Ideální pro moje potřeby.
Rychle si obleču rifle a černou košili, popadnu kabelku a spěchám do práce.
Dole před venkovními dveřmi na mě už čeká Namjoon.
„Ahoj," věnuju mu svůj úsměv a rozhodnu se ho trochu zasvětit do plánu.
„Mám trochu problém, možná dnes nepůjdou věci podle plánu, tak tě chci poprosit, když si takhle prohrnu vlasy, potřebuju, abys mi pomohl, ano?" Vysvětlím mu a ukážu mu, co mám přesně na mysli.
„Můžeš to brát jako splacení dluhu, že jsem se o tebe postarala, když jsi byl opilý." Řeknu a usměju se.
„Pomůžu jak jen budu moct, neboj." Ujistí mě, ale ne dokonale. Zbytek cesty jdeme potichu, když už jsme u nás ve firmě, pouštím Namjoona dovnitř jedné z učeben. Ještě ho donutím slíbit aby neotvíral dveře, ikdyby něco divného slyšel.
Pokud si zatím nemyslel, že jsem blázen, tak teď si to myslet musí.

Dále postupně chodím na místa kde jsem domluvila schůzky, každého přivítám, dovedu je do práce, každého zvlášť do učeben, dám jim 20 stránkový test o Praze ať se nenudí a poučím je jako Namjoona.
Posledního přivádím Jina a ještě nezapomenu zamknout dveře. Tak a teď jen zvládnout to nejhorší.
„Kluci, pojďte ven!" Zakřičím z plných plic. Možná moji výzvu brali až moc vážně, a proto když nikdo nevychází, otevřu všech 6 dveří.
„Já ale ten test ještě nemám." Řekne Jimin když otevřu jeho dveře. Je roztomilý, když mou lež bere tak vážně.
„Myslím, že to je to poslední, co by tě teď mělo zajímat." Odfrknu si při tom.
Momentálně stojíme všichni uprostřed lobby a potichu se na sebe všichni díváme. Nakonec se však rozhodnu prolomit ledy.
„Asi se všichni divíte, a říkáte si, co to má být za vtip. Předem se omlouvám za těch pár lží. Ale teď k věci," na chvíli se odmlčím a pak pokračuji: „Před pár dny jsem potkala dva z vás a oba jste nesmírně litovali toho, že už nejste přáteli, ale kvůli nějakému blbému slibu jste se odmítli kontaktovat. Takže teď vám dávám příležitost si popovídat a při tom jste nikdo slib neporušil." Jen co to dopovím hořečnatě vysílám signály Namjoonovi, ale ten mě ignoruje.
„Takže stačí ti, abychom spolu prohodili pár vět v angličtině?" Zeptá se stroze najednou Taehyung.
„Nemusíte mluvit v angličtině, není potřeba abych věděla o čem mluvíte, dokud na sebe nezačnete křičet." Vysvětlím jednoduše.
„Jen ještě prosím o jednu věc. Pojďte za mnou, chci vám něco ukázat." Promluvím a zavedu je do své učebny. Tam už mám připravené video, které jim chci pustit. Což také udělám.
„Ať tu na začátek nemáte ticho." Zamumlám a vycházím pryč, než začnu brečet nad tím videem. Nechám ale otevřené dveře. Jdu sama do lobby, nejprve odemknu východ, protože už je zbytečné je tu držet, pak si sednu na židli a čekám, zda se vše podaří.
Po chvíli uslyším divné zvuky z učebny, a proto se tam rozhodnu vtrhnout.
„Vše v pořádku?" Vyhrknu ze sebe když rozrazím dveře. Všichni se usadili do takového půlkruhu a uprostřed je Namjoon, který drží mobil a něco na něm hraje.
„Stopni to." Zasyčí najednou Jungkook a strčí do Namjoona, ten se ale lekne a zvýší hlasitost videa.
„Kime Namjoone, smaž to!" Zakřičím a běžím mu vzít mobil, když rozpoznám, že je to ta píseň, kterou jsem mu zpívala. On ale jen natáhne ruku a já skáču a nemůžu na ni dostat a celou místností zní můj hlas.
„Prosím, vypni to." Zaprosím, ale on mě ignoruje.
„Kluci musí vědět s jakou zpěvačkou a umělkyni mají tu čest." Řekne a ušklíbne se na mě.
„OK, dělej si co chceš, ale neměli jste probírat svoje vztahy?" Odvětím naštvaně.
„Však to taky děláme," odvětí Jimin, ale na to pokračuje šokující novinou: „Ale nejprve musíme vyřešit, co uděláme s tebou, vlastně co za trest ti vymyslíme." Řekne a usměje se.
„Trest? A za co?" Zeptám se udiveně.
Yoongi si odkašle a vysvětlí mi, co tím myslí: „Jano, například za to, že si nám celou dobu lhala a táhla si nás sem přez půl polohoule?"
„Dobře, za ty lži se omlouvám, ale já vás sem nenutila, takže tohle na mě nesvádějte." Pokrčím rameny a trochu se usměju, ale přeruší mě znovu Yoongi: „Každopádně chceme, abys každému z nás splnila jedno přání, to není tak hrozné, ne?"
Chvíli popřemýšlím a po chvíli odvětím: „A co když je nebudu chtít nebo moci splnit?"
„Musíš, ale slibujeme, že to nebude žádný extrém." Řekne nakonec Namjoon a mrkne na mě.
„Tak co s vámi, kdo je tedy první, ať to máme brzy za sebou?" Pousměju se, ale v hlavě tuším, že budu litovat.
„Já," přihlásí se hned Hobi: „Namjoon říkal, že on tě nemohl opít, tak bych se o to chtěl pokusit. A ostatní by to možná taky uvítali."
Jen co to dopoví, dostanu šílený záchvat smíchu, ale až se uklidním, zažertuju: „Asi se málo snažil." Zašklebím se na Namjoona, a pak dodám: „Jsi si jistý, že to opravdu chceš?"
„Jo! Korejky jsou roztomilé, když se opijí a s tebou by to mohlo být dvojnásobně vtipné." Přisvědčí.
„Přijímám, ale neručím za sebe."