,,Takže slečno, tady máte váš rozvrh a támhle v poličce si vezměte svoje učebnice na vyučování." řekla mi mile paní Howcoková, podala mi stočený list papíru a ukázala na nedaleké knihy, které byly vskládány do menších sloupců. U každého sloupečku byla cedulka se jménem. Došla jsem k tomu svému a vzala si ho do náručí.
,,Děkuji." poděkovala jsem a vyšla ze dveří. K mé smůle jsem ale do někoho vrazila a spadla jsem na zem, stejně jako všechny mé věci. Okamžitě jsem je začala sbírat.
,,Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor." vyhrkla jsem omluvu i přes to, že jediné, co skončilo na zemi byly moje knihy a moje maličkost. Aniž bych zvedla pohled od podlahy jsem se zvedala i se všemi věcmi. Když jsem konečně prohlédla na osobu se kterou jsem se omylem srazila, uchvátily mě ty nádherné oříškové oči plné jiskřiček pobavení. Chvíli jsem na něj zírala, ale pak mi došlo, kdo to je.
,,Ještě jednou se omlouvám, Vaše Veličenstvo." Trochu jsem se uklonila, přesně tak, jak jsem to viděla u Elizabeth na panství. On se jen uchechtl a já se otočila, abych mohla odejít zpátky do svého pokoje. V tomto úmyslu mě však zastavila jeho ruka na mém rameni.
,,Kampak maličká? Spěcháš snad někam? Celkem se mi líbíš." zeptal se mě s povýšeným úsměvem na rtech. Jeho hlas byl hrubý a pro mě velmi nesympatický. Kdybych nebyla tady na zámku a on nebyl král, jednu bych mu natáhla. Teď jsem se však jen vyškubla a rychlým krokem se vydala do pokoje. Vůbec se mi jeho chování nelíbilo.
/pozn. autorky - abyste věděli, tak Sebastianovi je 27 #trochupedo/
ČTEŠ
Fierce
FantasyMůj život nikdy nebyl jednoduchý. Objevila jsem se uprostřed náměstí při velkém požáru. Byla jsem tehdy malé dvouměsíční miminko. Nikdo netušil, odkud pocházím a kdo jsou moji rodiče. Když u mě však našli malý papírek s mým jménem, všichni se ke mně...
