Kapitola VII.

72 14 0
                                    

  ,,Jsem velmi potěšen, že jsi přišla." zazněl mužský hlas a já si povzdechla. Nechtěla jsem sem, ale musela, protože on byl král.
  ,,Jste král a byl to váš rozkaz." odporovala jsem mu tiše, když už jsem stála vedle něho. Král se jen zasmál a za ruku mě stáhnul někam dál do zahrady. Začala jsem mít divný pocit.
  ,,A říkejte mi Sebastian prosím." řekl a já byla velmi překvapená. Všichni mu museli říkat jen titulem a najednou mi řekne, abych ho oslovovala jménem. Divný pocit přetrvával a po zádech mi přejel mráz z náhlého chladu.
  ,,Jak jistě víš, za několik dní bude ples, na kterém si vudu muset najít manželku." začal mluvit a já ho poslouchala jen jedním uchem, protože ta příroda okolo byla zajímavější než on.
  ,,A já už si vybral předem." Když to řekl, bylo mi jasné, že tady není něco v pořádku. Zastavila jsem a chtěla utéct co nejdál, ale severní zahrada je něco jako labyrint, snadno bych se tady ztratila.
  ,,Líbíš se mi." řekl a přiblížil se ke mně. Já o několik kroků couvla, ale nebylo mi to nic platné. On si mě přitáhnul a jeho rty se setkaly s těmi mými. Tohle ne! Snažila jsem se vymanit z jeho objetí, ale on byl silnější. Najednou se okolo nás objevil ohnivý kruh a já pocítila nával ohromné síly.
  ,,Co se děje?" díval se okolo sebe vystrašeně a já měla možnost odstrčit ho od sebe. Když už jsem od něj stála několik kroků daleko, došlo mi, že se moje magie kvůli němu konečně probudila. Alespoň za něco mu můžu poděkovat. Odstranila jsem ohnivý kruh a bez rozloučení jsem odešla pryč celá zmatená z předchozích událostí.

FierceKde žijí příběhy. Začni objevovat