,,Slečno de Firemorten, soustřeďte se, prosím." vyčetl mi profesor Grammory, se kterým jsme právě měli hodinu tance. Každá z nás dostala nějakého muže do páru, ale já měla to 'štěstí', že jsem tančila s profesorem. Ještě navíc k tomu jsme dostaly předem připravené šaty s botami. Šaty mi byly velké a boty měly vysoký podpatek.
,,Omlouvám se, ale do dnešního dne jsem na sobě boty s vysokým podpatkem nikdy nenosila." omluvila jsem se slušně, ale drzý podtón v hlase byl slyšet. Profesor se na mě jen podíval a začal vysvětlovat všechny kroky od znovu.
,,Mohl bych se také připojit?" ozval se mužský hlas ode dveří. Když jsem pootočila hlavu směrem ke vstupním dveřím, spatřila jsem oříškové oči s jiskřičkami pobavení. Začala jsem se v duchu modlit a prosit, aby to nebyla pravda.
,,Ale jistě, Vaše Veličenstvo. Zatančete si zde se slečnou de Firemorten." usmál se mile pan profesor Grammory a pustil moji ruku. Sebastian přišel až ke mně a usmál se. Prosím ne! křičela jsem na sebe v duchu. Úsměv jsem mu neopětovala a více se zamračila. Velmi neochotně jsem dala svoji paži na jeho rameno a druhou ruku vložila do té Sebastianovo. Profesor zkontroloval očima náš postoj a přešel do koutu tanečního sálu, kde pustil gramofon. V sálu se rozezněly první tóny pomalé hudby. Několik párů uprostřed sálu se dalo do pohybu. Tohle bude ještě dlouhá hodina...
/pozn. autorky : Omlouvám se, že kapitolka nevyšla už včera, jak bylo původně v plánu, ale neměla jsem čas (ve skutečnosti jsem na to zapomněla :D). Proto by dneska měla vyjít ještě jedna./
ČTEŠ
Fierce
FantasyMůj život nikdy nebyl jednoduchý. Objevila jsem se uprostřed náměstí při velkém požáru. Byla jsem tehdy malé dvouměsíční miminko. Nikdo netušil, odkud pocházím a kdo jsou moji rodiče. Když u mě však našli malý papírek s mým jménem, všichni se ke mně...
