,,Co to mělo znamenat?" zeptala jsem se sama sebe, když jsem konečně dorazila do svého pokoje. Záda jsem si opřela o dřevěné dveře a hlasitě vydechla. Ještě před chvílí jsem stála tváří v tvář osobě, která mi vlastně zničila život tím svým špatným nápadem s kouzelným pergamenem a rozhodnutím o budoucnosti ostatních.
,,Moc dobře věděl, co jsem zač." promluvila jsem znovu sama k sobě a přesunula se ode dveří na židličku u malého stolku se zrcadlem. Podívala jsem se na sebe, ale viděla jsem jen obyčejnou holku, která na místě jako je tento zámek neměla co dělat.
,,Ach, kéž by se mi to někdy povedlo." povzdychla jsem si a konečky prstů si přejela po čele. Všichni z rodu de Firemorten měli prý na čele černý znak fénixe, ale já neměla nic. Alespoň jsem se na sebe skrz zrcadlo povzbudivě usmála a zamířila k šatníku, odkud jsem vytáhla noční košilku na spaní. Uprostřed převlékání mě však vyrušilo tiché zaklepání.
,,Promiňte, že otravuji, ale náš král vás chce vidět. Prý máte přijít do severní zahrady a zde vám posílá i šaty, které si máte obléct." ozve se přes dveře a mě se údivem otevřou ústa.
,,Do-dobře." zakoktám trochu a když si na sebe navléknu košilku, abych nebyla skoro nahá, pomalu otevřu dveře a spatřím malou dívenku, které může být tak okolo deseti let. Ta se na mě jen podívá a předá mi temně rudé hedvábné šaty.
,,Děkuji." poděkovala jsem a když dívka odešla z mého dohledu, zalezla jsem zpět do pokoje. Pořádně jsem si šaty prohlédla. Měli jen o něco rudější odstín než mé vlasy a na zádech ve výšce pasu byla velká mašle.
,,Co po mě může chtít?" ptala jsem se sama sebe, když jsem si šaty oblékala. S botami jsem si starosti nedělala a vyšla na chodbu bosa vstříc svému nepěknému osudu.
ČTEŠ
Fierce
FantasyMůj život nikdy nebyl jednoduchý. Objevila jsem se uprostřed náměstí při velkém požáru. Byla jsem tehdy malé dvouměsíční miminko. Nikdo netušil, odkud pocházím a kdo jsou moji rodiče. Když u mě však našli malý papírek s mým jménem, všichni se ke mně...
