,,Pane profesore Drakenforsi, mohu se na něco zeptat?" tiše promluvím a můj hlas se rozlehne po celé prázdné učebně. Profesor se na mě otočí a mile se usměje.
,,Samozřejmě, slečno Fierce." řekne mi milým tónem a přijde blíže ke mně. Do nosu mě praští jeho kořeněná vůně a tak se nepatrně odtáhnu. Ze své brašny jsem vytáhla velkou knihu a podala mu ji. On se na mě s pozvednutým obočím podíval, ale neřekl ani slovo. V tichosti otevřel knihu zhruba v polovině a mohl spatřit jen prázdné stránky.
,,Vždyť je to jen prázdná kniha." poznamenal profesor a listoval v knize. Já jsem ho zaraženě pozorovala. Zkusila jsem nenápadně vložit do knihy svoji magii, ale ani to nepomohlo. Nejdříve jsem vůbec nechápala. Pak mi došlo, že text v kronice ,de Firemorten' mohou nejspíše přečíst jen ti, kteří do tohoto rodu patří.
,,Omlouvám se, že jsem vás obtěžovala." omluvila jsem se slušně a bez dalších slov jsem mu vytrhla knihu z rukou. Tiše jsem opustila učebnu s pohledem profesora na zádech. Co nejrychleji jsem se snažila vrátit na svůj pokoj, ale byla jsem až moc rozrušená a do někoho jsem omylem vrazila.
,,Pardon, neviděla jsem..." zasekla jsem se, když jsem si prohlédla osobu, do které jsem narazila. Proč vždy narazím do osoby, kterou tolik nemám ráda...
ČTEŠ
Fierce
FantasyMůj život nikdy nebyl jednoduchý. Objevila jsem se uprostřed náměstí při velkém požáru. Byla jsem tehdy malé dvouměsíční miminko. Nikdo netušil, odkud pocházím a kdo jsou moji rodiče. Když u mě však našli malý papírek s mým jménem, všichni se ke mně...
