,,Jakpak se ti daří zde na zámku?" zeptal se Sebastian tiše, ale já ho mohla slyšet díky naší blízkosti. Jen jsem se na něj udiveně podívala a mlčela. Nechápala jsem o co mu jde.
,,Co se o mě tolik zajímáte?" vyhrkla jsem, když se zeptal ještě na několik otázek. Sebastian se na mě usmál, ale já věděla, že jeho úsměv je falešný.
,,Už jsem ti to řekl, včera v severní zahradě. Líbíš se mi." odpověděl a ruku, kterou měl položenou na mém boku posunul níže. Zavrčela jsem a přesunula jeho ruku zpět na svůj pas. Když se Sebastian uchechtl, došla mi trpělivost a už jsem jeho přítomnost nevydržela. Trochu své magické síly, kterou jsem zatím zvládla ovládnout, jsem v ruce zformulovala do malých plamínků a popálila mu jeho ruku. On se okamžitě odtáhl a propaloval mě vražedným pohledem. Jen jsem vykouzlila andělský úsměv na tváři.
,,Omluvte mne, ale mám ještě něco na práci." ozval se Sebastian do pomalu dohrávající hudby. Profesor jen kývl hlavou a dále pozoroval tančící páry. Sebastian se na mě naposledy podíval a odešel ze sálu.
,,Slečno de Firemorten, vy už se můžete jít převléci zpět do svých obyčejných studijních šatů." kývl na mě a já s tichým poděkováním odešla ze sálu. Zamířila jsem do převlékáren nedaleko. Když jsem tam přišla, byla jsem tam sama. Nebyla jsem zvyklá na takové ticho, už jen z toho důvodu, že všechny ostatní dívky si mezi sebou povídají. Přišla jsem až ke své skříňce, odkud jsem vyndala tmavě modré jednoduché šaty. Když jsem byla oblečená, přišly i ostatní dívky a v místnosti byl okamžitě šum. Já se jen v tichosti vypařila a zamířila si to do svého pokoje.
/pozn. autorky : Snad to dává hlavu a patu a je to srozumitelné :) Jinak další kapitolka bude v pátek/
ČTEŠ
Fierce
FantasyMůj život nikdy nebyl jednoduchý. Objevila jsem se uprostřed náměstí při velkém požáru. Byla jsem tehdy malé dvouměsíční miminko. Nikdo netušil, odkud pocházím a kdo jsou moji rodiče. Když u mě však našli malý papírek s mým jménem, všichni se ke mně...
