Oliver Wood - příběh kapitána

Kapitola 7. - Jako vážně?

Kapitola 7. - Jako vážně?

Wood a celý tým, kromě Pottera, který se ihned přidal ke svým přátelům, byli v euforii. Podařilo se jim, že utkání skočilo tak rychle, jak začalo. A oni vyhráli. Vyhráli! Radoval se Wood jak vnitřně, tak nahlas.
Když dorazili do společenské místnosti, zaplavil je hlahol spolužáků, kteří byli nadšení z toho, že nejenže porazili Mrzimor, ale díky tak krátkému utkání to natřeli i Snapeovi.
Wood vyhlížel v místnosti Helen, ale nikde ji nemohl najít. Nabídnul si tedy máslový ležák, který jim za odměnu profesorka McGonagallová nechala dopravit na kolej.
Weasleyovic dvojčata pustila z okna rachejtle doktora Raubiře. Slavili jako by vyhráli famfrpálový pohár.
Chlapci z vyšších ročníků pak očarovali košťata, aby spolu začala tancovat. Jejich větvičky začaly být najednou ohebné jako nohy a skákaly do rytmu irské hudby, o kterou se studenti postarali sami. Wood uměl dobře na kytaru, a tak se jí chopil, aby se přičinil v doprovodu pro košťata.
Helen se celý večer neukázala, ale díky dobré zábavě si toho vlastně ani nebyl vědom. Až když jako poslední zůstal ve společenské místnosti, došlo mu, že ji vlastně od skončení utkání neviděl.
Že by byla zase s Higgsem? Problesklo mu hlavou. V posledních dnech si začal dělat naděje, že jí možná alespoň trochu není lhostejný. Jenže pak přicházely tyto chvíle, kdy mu jeho naděje svou nepřítomností vždy zabila.
Seděl na sofa před krbem a nechal se hřát ohněm, který naproti němu plápolal. Najednou se otevřely dveře. Vešla celá ubrečená. Nechtěl si představovat to nejlepší a sic, že se s ní Higgs rozešel. Čekal se zatajeným dechem, až si ho všimne. Prošla bezduše kolem něj. Pak se zarazila a otočila se. Došlo jí, že tam sedí. Utřela bezděky slzy do rukávu a sedla si mlčky vedle Olivera.
Chtěl jí obejmout, ale nevěděl, zda by to nebylo příliš. Neměl ponětí, proč je celá uplakaná.
„Helen," začal a taky ihned skončil. Nebyl s jistý, zda se jí chce vyptávat.
„Ach, Olivere," položila mu hlavu na rameno. Wood seděl jako socha bojíce se pohnout.
„Proč nemůžu být prostě šťastná?" optala se nahlas.
Oliver se tedy vzpamatoval a využil situace, aby se zeptal: „Co se stalo? Proč brečíš?" Stále se však neodvažoval pohnout ani o píď.
„Terence," popotáhla , „byl na mě úplně bezdůvodně protivný. Řekla jsem mu, že nemůžu za to, že jste vyhráli. Ať si to na mě nevylévá. Pak jsme se pohádali. Vpálil mi do obličeje, že jestli vám budu fandit, tak že mu potvrdím to, co říkal Flint."
„Co říkal Flint?" vyzvídal Oliver.
„Že jsem Nebelvírská cuchta, co vždycky bude fandit svojí koleji."
Wood byl rozčílený: „Zaprvé neříkej, že jsi cuchta. Nechci to slovo už nikdy slyšet. Za druhé, je přirozené, že fandíš Nebelvíru. Je to tvoje kolej, proboha! Higgs musel počítat s tím, že když budeme hrát my, že nám taky budeš fandit. Horší je, komu fandíš, když hrajeme s nimi?" Rozebíral nahlas situaci a vyvracel logicky všechna tvrzení chytače ze Zmijozelu.
„No, myslím, že o tohle mu hlavně jde. Že, když hrajete spolu, že fandím své koleji. Ale zase jsem mu říkala, že mu i přesto držím palce, aby se ukázal, co nejlíp. Víš, Olivere, asi k němu nepatřím, nevím."
Oliverovi se v hlavě honilo tisíc myšlenek a při její otázce měl chuť odpovědět ve svůj prospěch. Chtěl říct: Ano, nepatříš k němu, patříš ke mně. Jenže nemohl. Nemohl ji v té situaci zklamat, i když by to znamenalo, že by jí ponoukl k rozchodu s Higgsem.
„Ne, to neříkej. Jedna hádka nic neznamená. Ono se to srovná, uvidíš. Až budou příště hrát, fandi mu pořádně, aby viděl, že má v tobě podporu, i když jsi z Nebelvíru."
Dokázal to. Věděl, že jí dokázal povzbudit, i když to bylo v jeho neprospěch.
„Olivere, jsi moc milý děkuji. Jenže, i když se mě tu snažíš povzbudit, asi to stejně dlouho nevydrží.
Víš, já," zasekla se a zahleděla se mu do očí. Woodovi začali poletovat motýli v břiše. Aniž by si uvědomil, doširoka se na ní usmál.
Větu nedokončila, ale úsměv mu opětovala.
Najednou vykřikla: „Jé, kytara. Dlouho jsem tě neslyšela, hrát. Zahraješ něco?" Oliver zrudl, nechtěl se před ní ztrapnit, ať si byl v tomto směru sebejistější.
„No, víš, hrál jsem celý večer. U asi ne, nezlobíš se , viď?" Ujistil se zároveň.
„Ne, tak nevadí. Příště."