Oliver Wood - příběh kapitána

Kapitola 2. - Štěstí ve hře?

Kapitola 2 - Štěstí ve hře?

Měl takovou radost, že se zbytek hodiny nedokázal na učení vůbec soustředit.
Jakmile je profesor propustil, byl první, kdo třídu opustil. Ihned narazil na Weasleyovic dvojčata a novinu jim sdělil. Fred a George byli oba nadšení a utíkali tu úžasnou zprávu vyslepičit Lee Jordanovi. Než bys řekl švec, věděla novinku celá škola.
Helen toho dne již nepotkal, ale byl si jist, že k ní zpráva o novém chytači Nebelvíru určitě doputovala.
Druhý den netrpělivě opět vyhlížel jeho oblíbenkyni, zda přijde ve stejný čas na snídani. Už si připadal směšně, jak každý den hypnotizoval dveře Velké síně. Angelina Jonesová ho opět sledovala, když zachytil její ustaraný pohled, odvrátil hlavu od dveří a věnoval se snídani.
Najednou se tam Helen objevila. Měl pocit, že mu ztuhla krev v žilách, ale nemohl si pomoc. Vypadala jako víla. Došla až k jejich stolu.
„Dobré ráno," usmála se a sedla si vedle Olivera. Ten zatajil dech a čekal, co bude dál.
Najednou se do síně začaly slétat sovy – ranní pošta. Wood obdržel čerstvý výtisk Denního věštce a balík od matky. Helen nic nepřišlo, a tak sledovala ostatní studenty.
Z ničeho nic zatahala nebelvírského kapitána za rukáv, až nadskočil: „Koukej, Harry dostal zvláštní balíček."
Oliver se skutečně podíval Potterovým směrem. Balík přineslo šest velký sov pálených.
Wood věděl, co v balíčku je, nebo alespoň tušil. A nemohl se dočkat, až ten skvost bude moci vzít alespoň do ruky, když už ne se na něm proletět. Ano, tušil, že je v balíku nový Nimbus Dva tisíce. Večer měl začít s tréninkem Harryho Pottera.
„Vypadá to jako koště, že?" prohodila Helen. „Vlastně, jsem ti chtěla poblahopřát, že se našel chytač," tvářila se spokojeně.
„Ehm, jo...díky. Vlastně, trochu jsem ...tak mě napadlo...nechtěbystrepomcmu?" vypadlo z něj, jak vejce ze slepice.
„Promiň, ale nějak jsem ti nerozuměla," zatvářila se na něj opravdu zmateně.
„Napadlo mě, jestli bys nechtěla pomoct s tréninkem? To není nic oficiálního a mohla bys být častěji na hřišti?" řekl znovu a pomaleji, přičemž si uvědomoval, jak trapně musel jeho první pokus položit otázku znít.
„Jé, Olivere, to bych strašně ráda," zamrkala.
„NO, to je fajn. Tak dneska v sedm?" nečekal, že nabídku přijme.
„Jasňačka, budu tam," a zakousla se do toastu.
Wood byl v šoku, že mu vše tak skvěle vychází. Že by se konečně jeho život začínal ubírat tím správným směrem?
S Helen se rozloučil a odebral se na hodinu Obrany proti černé magii. Když vycházel ze třídy, uslyšel, jak na něj někdo huláká přes chodbu. Byl to Marcus Flint, kapitán famfrpálového týmu Zmijozelu.
„Hej, Woode," hulákal dokola. Oliver se určitě nechtěl dávat do řeči právě s ním. Nejen, že se Zmijozel a Nebelvír neměl v lásce, oni dva se vyloženě nesnášeli.
„Hej, Woode, vážně si myslíš, že když máš chytače, že to tvýmu týmu pomůže? Osobně se postarám, aby ho první potlouk zlomil vejpůl." Hulákal na něj zlomyslně dál.
Oliver se snažil kapitána Zmijozelu ignorovat, ale čím víc na něj pokřikoval, tím víc mu pěnily nervy. A to byl od přírody kliďas.
„Zmlkni, Flinte," vyštěkl na něj.
„Úúúúúú," zahučel na něj společně se zmijozelským chytačem Terencem Higgsem, který se tam náhle zjevil. To už začínal Oliver vidět rudě.
„Neboj Flinte, v prvním zápase vás rozmázneme jak mouchy," nenechal si nic líbit. To už chtěl Higgs něco peprného opáčit, když v tom zmlkl. Objevila se tam Helen, která chodbou procházela na další hodinu. Což Oliverovi potvrdilo jeho podezření. Už delší dobu si myslel, že se zmijozelskému chytači Helen líbil. Sám ale raději také mlčel.
„Ahoj, Olivere," usmála se na něj. Higgs na ní mohl oči nechat a velmi sebevědomě předběhl Wooda v odpovědi: „Čauky, Miltonová, jak to jde?" a hodil po ní okem.
„Ahoj, Terency, dobře." Bylo vidět, jak se červená. To se jí vážně líbí takový náfuka?Honilo se Oliverovi hlavou.
Helen pokračovala dál, takže i jejich spor mohl pokračovat. Jakmile zmizela za rohem, přiskočil Higgs k Woodovi: „Jooo, líbí se mi. Neříkej, že tobě taky? No snad si nemyslíš, že by stála o takového chudinku, jako jsi ty?" Oliver už zatínal pěsti a opravdu reálně přemýšlel o tom, že mu jednu ubalí mezi oči. V tom se naštěstí na chodbě objevil profesor Snape. Higgs od Wooda uskočil, aby neměl profesor podezření, že se něco chystá. Ten však vytušil, že se studenti neshlukují na chodbě jen tak.
„Co se to tady děje?" zeptal se klidným, ale velmi autoritativním tónem. Všichni však zarytě mlčeli.
„Nic? V tom případě se okamžitě rozejděte," rozkázal. Nikoho nenapadlo mu odporovat.
Wood se až do večera nedokázal soustředit na nic jiného, než na tu děsivou představu, že by měla Helen skutečně o zmijozelského chytače zájem. Nebo s ním dokonce chodila. Při té představě se mu podlamovala kolena.
Oliver po vyučování nachystal promyslel, co s Potterem večer musí probrat a snažil se před ochodem trochu učesat. Když dorazil na hřiště, Harry už létal ve vzduchu.
„Hej, Pottere, poleť dolů!"
Oliver pod paží nesl velkou dřevěnou bednu. Harry přistál těsně vedle něj.
„Prima," řekl Wood a oči mu svítily. „Teď už chápu, jak to McGonagallová myslela...Opravdu to máš v sobě. Dnes večer tě jen naučím pravidla, a pak už budeš třikrát týdně chodit na trénink s ostatními. Bude s námi chodit Helen Miltonová, jedna z nejlepších chytaček. Bohužel ale o místo v týmu zájem nemá, ale trénovat chce. Měla dneska taky dorazit, ale asi si řekla, že to zvládneme."
Otevřel bednu. Uvnitř byly čtyři různě velké míče. „Takže," začal Wood. „Famfrpál není nijak těžké pochopit, i když není snadné ho hrát. Na každé straně je sedm hráčů. Třem z nich se říká střelci."
„Tři střelci," opakoval Harry, a Wood vytáhl zářivě červený míč.