Oliver Wood - příběh kapitána

Kapitola 9. - Turnaj

Kapitola 9. - Turnaj

Přání, aby první dny prázdnin utekly rychle, se mu splnilo. Ani se nenadál a nastal poslední večer před famfrpálovým turnajem. Celou noc se nervózně převaloval, a když vstal cítil se jak zpřelámané koště.
„Ty teda vypadáš, kamaráde," zaúpělo zrcadlo, když si v koupelně oplachoval obličej. „Dej se trochu do parády, kámo, takhle nikoho nesbalíš," vedlo si svou. „Já vím, já vím!" Zašklebil se na sebe. „Promiň, tolik jsem snad neřeklo..." v odraze se objevila bílá mlha, a to když zrcadlo zaprotestovalo. Oliver jen znuděně zvedl oči v sloup a odšoural se na snídani. Spěšně zhltl pár soust chleba a upil kakao ze šálku, v kterém si užívala lžička ranní teplou lázeň. Doběhl si do pokoje pro již dva dny sbalený batoh a vyrazil k přenašedlu pro jeho oblast. Měl s sebou i věci na přespání. Turnaj byl sice jednodenní, ale starší hráči zůstávali přes noc, aby si užili oslavy s výherci. Doufal, že mezi šťastlivci, kteří si odvezou pohár, bude letos právě on. Když dorazil k přenašedlu, setkal se s třemi mladšími studenty Bradavic, které znal od vidění. Žádný z nich nebyl členem kolejního famfrpálového mužstva.
Společně se chytili plesnivých kalhot a přesně na čas se přenesli na místo konání letního turnaje. Tam už byla spousta mladých hráčů, někteří známí, někteří neznámí. V údolí se tyčila dvě hřiště, mezi kterými stálo nesčetně stanů a také jeden velký s občerstvením a dlouhými stoly. Wood se chvíli prodíral davy hráčů i diváků, než se mu podařilo najít svůj tým. Helen tam ještě nebyla, ostatní byli již připravení.
„Woode, sláva. Musíš se jít nahlásit jako kapitán, zapsat sestavu a zjistit kde a v kolik hrajeme," naordinovala mu Angelina.
„Taky tě rád vidím." Opáčil. Najednou se tam objevila Miltonová. Naprosto Olivera ohromila, jako vždy. Jí by snad slušel i pytel, prolétlo Woodovi hlavou.
„Čau bando," všechny pozdravila a vytáhla malý sáček, ze kterého začala tahat červeno fialové kusy látek.
„Vezu dresy, dala jsem si na nich celkem záležet, tak nechci slyšet protesty," hodila každému kus oblečení.
Jejich tým nesl již léta název Letní šipky. Ani Oliver si už nevzpomínal, jak na to tenkrát přišli, ale tenhle tým měl již svou, dalo by se říci, tradici. A nové dresy potřebovali jako sůl, takže neprotestoval ani chvíli. Helen ušila parádní.s
„Pání, jsou skvělé," pochválil jí Lee.
„Vážně super," zvolala dvojčata jednohlasně, když se už do nich soukala.
„Helen, fakt parádní. Nové už byly potřeba. Musím nás jít nahlásit," houkl Wood a odešel. Zápisy na tom všem miloval ze všeho nejméně. Už se těšil, až se dostane do vzduchu.
U čarodějky ve věku jeho matky zjistil, že hrají jako druzí na hřišti B, což také všem ihned běžel oznámit.
Prvním soupeřem byli Hadí jazyky, jak jinak většina z hráčů navštěvovala Bradavice, konkrétně kolej Zmijozel. Naštěstí již díky věkové hranici nemohl hrát Higgs. Zato Marcus Flint, který byl stejně starý, si účast na letním turnaji neodpustil.
„No pěkný, takže řežba hned na začátek," zaúpěl Fred Weasley.
„Bohužel, los je los," pokrčil rameny a otočil se na Helen, „mají s sebou pár posil, které neznáme a jsou opravdu docela brutální. Zvládneš to?" Měl o ní strach.
„Samozřejmě, že zvládnu," vtiskla ruce v bok.
„Promiň, nemyslela jsem to tak." Povytáhl nervózně obočí.
Všichni z týmu se oblékli do zbrusu nových dresů, popadli svá košťata a vyrazili k hřišti B. Wood byl nervózní, jako by se jednalo o školní pohár nebo mistrovství světa.
Jakmile došli ke hřišti, potkali se s soupeřem. Už samotný výraz Hadích jazyků napovídal, že hodlají provokovat.
„Ááá, Wood tým. Tak co, Woode, chcete zase dostat na zadek, jako každý rok? Vsadím se s vámi," otočil se na zbytek týmu, „že jim zvládneme udělat i pár zlomenin." Celý tým se rozchechtal. Oliver začal brunátně v obličeji, za to Helen se krčila za Weasleyovic dvojčaty. Angelina ho chytila za rameno: „Olivere, nenech se vyprovokovat. Nandáme jim to na hřišti!" Naštěstí její slova ho uklidnila, otočil se na podpatku a namířil si to ke hřišti. Věděl, že má dobrý tým a tentokrát i dobrého chytače. Na ochozy se seběhly diváci, byli tam mladí i staří, známí i neznámí. Oliver zahlédl celý zbytek Weasleyovic rodiny, ale také profesorku McGonagallovou. Nebyla však jediným členem profesorského sboru z Bradavic, kdo se turnaje účastnil - Madam Hoochová byla jedním z rozhodčích. A právě ona pískala jejich první zápas, což Woodovi dodávalo trochu klidu. Jejich profesorka létání z Bradavic byla totiž velmi přísná, co se fair play týkalo.
Hráči obou týmů se poskládali do kruhu kolem Madame Hoochové a čekali na její pokyn k začátku hry. Ten přišel chvíli po zkontrolování, že je vše připraveno ke startu. Po hvizdu píšťalky se čtrnáct hráčů vzneslo do vzduchu. Od začátku utkání však předváděli Hadí jazyky nečistou hru. Jejich odražeči se ihned snažili dostat Wooda mimo hru, a to opakovaným posláním potlouků na jeho hlavu. Naštěstí Oliver vždy zareagoval včas a nebezpečným míčům se stačil vyhnout. Madame Hoochová také díky těmto útokům nařídila trestné střílení Letních šipek, protože v pravidlech famfrpálu jasně stojí, že proti brankáři se Potlouky útočit nesmí. Na trestné střílení nastoupila Angelina, a také jej proměnila. Angelina byla na trestná střílení opravdový specialista. Oliverův tým tedy vedl deset nula. Helen kroužila pozorně nad hřištěm a snažila se co nejméně létat kolem Flinta, který byl jedním ze nejzákeřnějších hráčů famfrpálu, které znala.
Lee Jordan se dostal k Camrálu, udělal rychlou kličku kolem soupeřova střelce a vyrazil rychlostí blesku k jedné z obručí. A dal gól! Jeho tým vedl dvacet nula. Miltovoná nervózně vyhlížela Zlatonku, ale nikde ji neviděla. Létala nad hřištěm jak potrefená husa.
Leeho bratrovi se také podařilo skórovat, takže Šipky vedli již třicet nula, ale Zlatonka se pořád neobjevila. Najednou zahlédla Helen, jak se něco zatřpytilo u Oliverova ucha. Vyrazila jako blesk směrem k němu. Když Wood Miltonovou zaregistroval, vytřeštil oči a koukal se klidit. Bylo to o fous, div ho Helen neshodila z koštěte. Prosvištěla kolem jeho hlavy jako vítr. Chytač Hadích jazyků, Draco Malfoy, student prvního ročníku v Bradavicích, jí jen sotva stačil. Proto o pár okamžiků později svírala Helen v ruce vítězoslavně Zlatonku v ruce. Celý tým se k ní nahrnul:
„Vyhráli jsme," křičel Lee.
„Super, Helen. Porazili jsme ty bídáky," hulákala dvojčata.
Oliver na nic nečekal a Miltonovou objal, ta překvapením zavrávorala.
„Ale, tak je to jen jeden zápas, ještě nás jich dneska čeká," jemně se od Wooda odtáhla.
Uvědomil si v mžiku, jak reagoval:
„Tak, bando, Helen má pravdu. Jdeme se připravit na další zápas. Občerstvěte se. Další soupeř nás čeká za hodinu. Skotské lochnesky, jistě si je pamatujete. Jsou fakt dobří. Jsou naším největším rivalem."
„Jo, jdeme se připravit. Letos to zvládneme," hecoval tým Lee.
Došli do velkého stanu a koupili si dýňový džus, aby doplnili energii. Oliver si sedl vedle Helen, hodlal využít chvíli času, aby zjistil, jaká je situace.
„Ehm..tak Higgs nedorazil fandit?" vyzvídal s povytaženým obočím.
„Ne, jel s rodiči na dovolenou. Až se vrátí, jedeme do Francie." Odpověděla mu s naprostým klidem.
Sakra, takže situace se nezměnila, honilo se Oliverovi hlavou.
„Ale ten výlet k tobě platí," dodala rychle s podtextem otázky.