Oliver Wood - příběh kapitána

Kapitola 35. - Kulový blesk

Týden po začátku nového pololetí hrál Havraspár proti Zmijozelu. Zmijozelští vyhráli, byť jen těsným rozdílem.
„I tento výsledek nám dává šanci. Musíme ale vyhrát nad Havraspárem. Tím se dostaneme na druhé místo. Proto ode dneška bude tréninků pět. Někdo něco proti?" rozkazoval Wood před prvním tréninkem v novém pololetí.
Nikdo se neodvažoval pípnout.
„Fajn." jdeme trénovat pojďte.
Cestou do hradu přemýšlel. Musel zajít za Helen, jestli bys s nimi nechtěla opět trénovat. Pokud Harry nedostane své koště zpět, bude to potřeba o to víc. A také musel za profesorkou McGonagallovou.
Udělám nejdřív to jednodušší. Rozhodl se, a tak se po pátečním večerním tréninku vydal rovnou do kabinetu ředitelky jejich koleje.
Jemně zaklepal. Minerva otevřela a změřila se přísným pohledem.
„Pane Woode, mohu vám nějak pomoci?" dotazovala se.
„ANO! Chtěl jsem se zeptat, nebo poprosit, zda by nebylo už možné Harrymu vrátit jeho Kulový blesk? Čím dřív s ním začne trénovat, tím lépe. Je mi jedno, jestli ho to koště shodí, pokud na něm chytí Zlatonku jako první. S Kulovým bleskem máme mnohem větší šance na výhru!" Oliver očekával, že mu McGonagallová vyjde vstříc. Ale hluboce se zmýlil. Ředitelka nebelvírské koleje se zatvářila téměř podobně, jako když ho nachytala v dívčích ložnicích. Tentokrát však přidala velmi ječivý tón.
„Pane Woode! Nemáte nějak zpřeházený hodnotový žebříček? Vám snad záleží víc na poháru, než na životě vašeho chytače!"
Wood trochu couvl, ale nechápal, proč tak vyvádí.
„Můžete mi alespoň říci, jak dlouho ještě to koště chcete zkoumat?" nedbal na profesorčin pohoršený obličej.
McGonagallová zkřivila obličej: „Jak dlouho bude zapotřebí, Woode." Zakroutila hlavou a zalezla zpět do kabinetu, přičemž rozzuřeně zabouchla dveře.
Oliver jen zakroutil hlavou a odebral se do společenské místnosti.
Poté co nejdřív zašel za Harrym, aby mu špatné zprávy sdělil.
„Myslím si, že je načase, aby sis objednal nové koště, Harry. Vzadu na obálce Magazínu košťat je uveřejněná objednávka. Mohl by sis koupit Nimbus Dva tisíce jedna, jako má Malfoy."
„Nebudu si kupovat nic, co se líbí Malfoyovi," odmítl rázně Harry.
Tak jsem si myslel, že zajít za ředitelkou bude ta jednodušší část. Pomyslel si, když opouštěl společenskou místnost. Převlékl se do suchého a vydal se zpět, aby našel Helen.
Seděla v rohu s Angelinou, hrály kouzelnické šachy.
„Ehm, Helen? Mohla bys na chvíli?" poprosil jí.
Trochu nadskočila, když na ni Oliver z vrchu promluvil. Zvrátila hlavu: „Jo, určitě. Ale jen chvíli, právě vyhrávám." zazubila se.
Kapitán famfrpálového týmu se mírně usmál a počkal, až ho bude Miltonová následovat.
„Helen," pobídl ji, aby se posadila, „chtěl jsem tě poprosit, jestli bys s námi zase nezačala trénovat?"
„No, vždyť, ale Harry už mě nepotřebuje, myslím." zarazila se.
„Teď, když létá na Meteoru, by ses mu možná hodila. Navíc..víš, říkal jsem si, že je to poslední pololetí a díky každodenním tréninkům, se vlastně vůbec nevidíme. Prostě...napadlo mě, že bychom byli aspoň takhle trochu spolu." neodvážil se ji pohlédnout do očí.
„To je pravda, potkáváme se málo a..." nechtěla dokončit. Oliver to udělal za ní:" ...bůhví, co bude po prázdninách."
Chvíli na sebe jen tak mlčky hleděli.
„Dobře." souhlasila.
Wood byl nadšený. Přátelsky jí objal a nechal ji vrátit se dohrát šachy.

Bohužel ani v průběhu dalšího týdne se nezdálo, že by profesorka McGongallová Harrymu koště vrátila.
Jeden večer se ve společenské místnosti objevila právě ředitelka jejich koleje a hledala Pottera. S koštětem v ruce. Woodovi bylo jasné, že mu ho konečně vrátí.
Harry byl však pryč, a tak Minerva zmizela i s Kulovým bleskem.
O chvíli později se tam objevil jejich chytač i s novým koštětem.
Celá místnost se náhle zaplnila vzrušeným mumláním, když k nim všichni přítomní otočili hlavy, a v příštím okamžiku už Harry užasle naslouchal výkřikům, jež patřily jeho Kulovému blesku.
„Kde jsi ho sehnal, Harry?"
„Necháš mě na něm svézt?"
„Už jsi na něm letěl, Harry?"
„Havraspár nebude mít šanci, létají všichni jen na Zametácích Sedmičkách!"
„Smím si ho podržet, Harry?"
Asi tak po deseti minutách, během nichž Kulový blesk koloval z ruky do ruky a sklízel obdiv ze všech stran, se zvědavci rozptýlili.
Wood byl spokojený. Viděl Helen, jak zklamaně kouká z okna.
„To, že má Harry své nové koště neznamená, že s námi nemůžeš už trénovat," pošeptal ji něžně do ucha. Trhla sebou, jakoby se ji dotkla smrt.
„Olivere!" usmála se.
„A nebude to trochu zbytečné?" nervozně si pravou rukou uhladila pramínek vlasů za ucho.
„Určitě ne. Pořád zůstává ten druhý důvod." ujistil ji.
Dlouho to mezi nimi nebylo tak hezké jako v tomto novém pololetí. Až se i málem neubránil jejímu...jejím...prostě všemu, co na ni miloval.
„Chybíš mi," vysoukala ze sebe.
„Pořád jsme kamarádi," zahleděl se z okna.
„Ne, jako kamarád," vysvětlila.
„Víš, v březnu budu rozesílat dopisy do týmů. Za čtyři měsíce vyjdu školu a budu se muset postavit na vlastní nohy. Nechci začínat něco, když nevím, co sám se sebou. Prostě. Takhle jak to je, je to ideální." řekl jí něco, co mu v hlavě leželo už několik měsíců.
„Stejně mi chybíš," špitla a odešla pryč.

Oliver se nemohl dočkat prvního tréninku s Kulovým bleskem.
Na madame Hoochovou, která stále ještě chodila na nebelvírské tréninky, aby mohla dohlížet na Harryho, zapůsobil Kulový blesk stejně fantasticky jako na všechny ostatní. Před zahájením hry ho na chvíli vzala do rukou a podělila se s nimi o svůj profesionální názor.
„Podívejte, jak je vyvážený! Pokud má řada Nimbus nějakou chybu, pak v tom, že se na ocase nepatrně naklání dozadu – dost často se stává, že po několika letech začnou maličko zpomalovat. Násada je také zmodernizovaná, maličko štíhlejší než u Zametáků, trochu mi připomíná staré Stříbrné šípy – škoda, že ty už se přestaly vyrábět, učila jsem se na jednom létat, bylo to opravdu báječné staré koště..."
Ještě chvíli se rozplývala dál v tomto duchu, dokud ji Wood nepřerušil: „Hmm, madame Hoochová? Myslíte, že byste ten Kulový blesk mohla Harrymu vrátit? Víte, potřebujeme ještě trénovat..."
„Ach – samozřejmě! Tady ho máte, Pottere," přikývla madame Hoochová. „Posadím se tady s Weasleyem..."
Odešla ze hřiště spolu s Ronem, posadili se na tribunu a nebelvírské mužstvo se shromáždilo kolem Wooda, který udílel poslední pokyny pro zítřejší zápas.
„Harry, právě jsem zjistil, kdo za Havraspár nastoupí jako chytač. Bude to Cho Changová. Chodí do čtvrtého ročníku a je zatraceně dobrá... Po pravdě řečeno jsem doufal, že nebude schopná nastoupit, měla nějaké problémy se zraněními.... I když na letním turnaji už vypadala zotaveně." Wood se zamračil na znamení nesouhlasu s tím, že Cho Changová se dala kompletně dohromady, a pokračoval: „Na druhé straně létá na Kometě Dva–Šedesát, ta vypadá vedle tvého Kulového blesku jako dětská hračka." Vrhl na Harryho koště pohled plný nadšeného obdivu a zamumlal: „Tak dobrá, vážení, pusťme se do toho."
Všichni užasle sledovali rychlost Kulového blesku, když ho Potter poprvé prohnal.
Harry zabočil tak prudce, že Alice Spinnetová vyděšeně vyjekla, pak přešel v dokonale zvládnutý střemhlavý pád, špičkami nohou pročísl trávu na hřišti a znovu se zdvihl třicet, čtyřicet, padesát stop do vzduchu...
„Vypouštím Zlatonku, Harry!" zavolal na něj Wood.
Harry se otočil, rozlétl se k brankovým tyčím a cestou lehce předhonil jednoho z Potlouků, všiml si, jak Zlatonka vyskočila z úkrytu za Woodovými zády, a během deseti vteřin už ji pevně držel v ruce.
Celé mužstvo vybuchlo v šílený jásot. Harry nechal Zlatonku letět, poskytl jí asi minutový náskok, než za ní znovu bleskově vystartoval a proplétal se sem a tam mezi ostatními. Zpozoroval, že se schovává nedaleko kolena Katie Bellové, lehce opsal ladnou smyčku a opět ji chytil.
Když se všichni znovu shromáždili na zemi, neměl Wood k jejich výkonu jedinou kritickou připomínku, což se stalo, jak nezapomněl poznamenat George Weasley, vůbec poprvé.
„Nenapadá mě nic, co by nás zítra mohlo zastavit," zamýšlel se Wood. „Pokud totiž – Harry, ten svůj problém s mozkomory sis už vyřešil, doufám?"
„Jasně," ujistil ho Harry, pomyslel na svého neúčinného Patrona a přál si, aby byl silnější.
„Mozkomorové se tu znovu neukážou, Olivere," prohlásil sebevědomě Fred, „protože jinak by už Brumbál asi doopravdy vypěnil."
„No, doufejme, že máš pravdu," povzdechl si Wood. „Každopádně vám všem díky za dobrou práci. Pojďme zpátky do věže, měli bychom jít brzy spát –"
Harry oznámil Woodovi, že se ještě zdrží. Souhlasně přikývl a následoval své družstvo do šaten.
K hradu odcházeli společně.
„Viděli jste, jak svištěl? To máme v kapse." jásala dvojčata Weasleyovic.
„Kluci, radši se budem soustředit na hru," napomínal je Wood.
„Ty jsi to neviděl? Předhonil Potlouk?" mávala rukama Angelina.
„Oliver má pravdu, je to super koště, ale musíte hrát jako tým." podpořila ho Helen.