Oliver Wood - příběh kapitána

Kapitola 26. - Finále

Kapitola 26.- Finále

Hráči Letních šipek si posbírali všechny věci a vydali se ke hřišti A, kde se finále konalo. Diváků zde bylo opravdu mnoho, protože se zde sešly všechny vyřazené týmy i všichni diváci z celého dne.
Oliver svolal své družstvo do kruhu:
„Takže.." chtěl pokračovat, jako vždy. Ale když viděl, jak se dvojčata Weasleyovic nadechují, aby opět odříkala jeho tradiční proslov, zarazil se. Rozhodl se, že svá slova změní.
„..takže, jste opravdu nejskvělejší tým, jaký jsem kdy měl. Opět jsme ve finále a... jindy bych řekl, že je to má poslední šance. Jako, že je. Ale dnes chci říci, že sice to je má poslední šance, ale pokud prohrajeme, nevadí. Hráli jste všichni opravdu bezvadně. Frede a George, jste nejlepší odrážeči, jaké znám. Holky Angelino, Kate – postaraly jste se o spoustu skvělých branek, stejně tak jako Lee.
Helen, moc dobře víš, že kdybys chtěla, tak místo chytač ve školním týmu je už roky tvoje. Protože jsi jedna z nejlepších, které znám." Oliver se chvíli odmlčel. Zvedl oči, aby se podíval, zda ho vůbec vnímají. Byl totiž zvyklí na znuděné výrazy, při každém jeho projevu. K jeho překvapení ho však všichni pečlivě poslouchali. Pokračoval tedy:
„Bando. Byla čest s Vámi ty roky hrát. Pojďme si užít poslední zápas!"
Letní šipky si naposledy plácly a sedm červeno-fialových dresů se vzneslo do vzduchu. Stejně tak jako Skotské lochnesky v nových oranžových barvách.
Camrálu se jako první zmocnila Angelina Johnsonová, chvíli kličkovala mezi Potlouky, které ji tam zdatně posílali odrážeči soupeře. Nakonec přihrála Kate Bellová, která ošálila brankáře Lochnesek a vstřelila první branku. Dav, který přál vítězství Letním šipkám bouřlivě jásal. Jenže to byla poslední branka na dlouhou dobu. Bohužel, ani Oliverovi se příliš nedařilo. Pokaždé, když na něj letěla Amy se na něj zazubila. Wood ač zkušený brankář ztratil koncentraci a Camrál záhadným způsobem skončil za jeho zády v jedné ze tří obručí. Když prohrávali deset-sto, svolal Oliver oddechový čas. Spoluhráči se na něj slétli jako vosy:
„Olivere, co je s tebou!" překřikovala se dvojčata.
„Nikdy si tolik branek nechytil." Bědoval Lee Jordan.
„Soustřeď se!" naléhala na něj děvčata Kate a Angelina.
Jen Helen nic neříkala, chvíli Olivera sledovala, jak se bezmocně a nervozně drbe na zátylku. Pak k němu přistoupila a dlouze ho políbila. Nejen Wood, ale i zbytek týmu zůstal stát jako opařený.
Kapitán famfrpálového týmu jen pohodil hlavou, otřepal se a zavelel:
„Konec oddechového času, jdeme na to!"
Všichni opět nasedli na košťata a hra pokračovala. Od polibku Miltonové Oliver nepustil ani jeden míč. Pokaždé, když si na něj řítila Amy s Camrálem se Woodovi vybavila pusa od Helen a nějaký úsměv soupeřky ho už nerozházel.
I Angelina, Kate a Lee měli víc štěstí na branky, a tak Letní šipky srovnaly skóre.
Při jednom zákroku si Wood vyletěl z brankoviště trochu více dopředu, najednou PRÁSK!. Ucítil bolest v noze. Odrážeč Lochnesek poslal Potlouk přímo proti němu, ale jak si vyletěl dopředu, zasáhl přímo jeho kotník. Sice se na koštěti dokázal udržet, ale ta bolest byla nesnesitelná. Chtě nechtě, musel se snést k okraji hřiště a musel se nechat alespoň ošetřit. Šipky si musely poradit bez brankáře. Wood jen houkl na tým, aby jedno z dvojčat šlo hlídat bránu a druhé zůstalo u odrážení Potlouků.
Mezitím si Oliver nechal nohu jen rychle ošetřit. Když jí měl staženou, nebyla bolest tak veliká, takže se mohl vrátit do hry. Naštěstí dvojčata Weasleyovic obruče ubránila, a tak Letní šipky neinkasovaly za Woodovi nepřítomnosti žádnou branku.
Zápas trval již nejméně dvě hodiny, přičemž se skóre od poloviny nezměnilo. Miltonová netrpělivě vyhlížela Zlatonku. Oliver stále odrážel Aminy pokusy vstřelit branku. Na druhé straně se naopak Kate, Anglina a Lee snažili dostat Letní šipky do vedení. Konečně po dlouhých sedmdesáti pěti minutách se podařilo Kate Bellové proniknout přes brankáře Skotských lochnesek. Jejich brankáře to očividně vykolejilo, čehož využila Angelina a také připsala deset bodů za další prohoz obručí.
Hráči začínali být unavení na obou stranách. Madame Hoochová, která tradičně finále pískala, nařídila oddechový čas. Všech čtrnáct hráčů se sneslo k zemi. Kapitán Letních šipek, rozdal svým spoluhráčům dýňový džus. Nic neříkal, nechal je v klidu odpočívat. Jen, když rozhodčí odpískala konec oddechu, zadíval se na Helen a zdůraznil:
„Teď je to na tobě, Miltonová."
Helen jen přikývla.
Hra se opět spustila. Oliverovi se nepodařilo chytit prudký míč z rychlé matoucí kličky, kterou ho obelstil chytač Lochnesek. Najednou zahlédl jak se Cho Changová rozletěla do výšky. Letěla výš a výš. Helen ji byla v patách, avšak stále ji několik desítek centimetrů chybělo. Cho teď vyrovnala koště a zatočila vlevo. Miltonová za ní. I Wood zahlédl třpytící se Zlatonku, prchající před dlaněmi obou chytaček. Mezitím Fred Weasley poslal Potlouk přímo na Amy, takže bylo odpískáno trestné střílení. Oliverova známá se na něj opět zubila, ale Wood si snažil opět připomenout polibek od Helen. I díky tomu Amy střelu chytil, i když na poslední chvíli. Zahlédl chytačku Šipek, jak se přikrčila na koštěti a předehnala o několik metrů Cho Changovou a... tribuny propukly v jásot.
Kapitán týmu složeného ze studentů Nebelvíru tomu nemohl uvěřit. Vyhráli. VYHRÁLI!
Letní šipky se slétly na zem. Hráči se začali objímat. Skákali v kruhu radostí a pěli svůj pokřik:

Letní šipky frčí vzduchem
Silní i svým pevným duchem
My Vás všechny přejedem
Vítězství si odvezem

Najednou se k nim přiřítil Thomas z Mrzimoru. Začal tahat Helen za ruku pryč. Ona se však bránila. Chtěla slavit s týmem.
„Jestli mi něco chceš říct, řekni mi to tady." Bránila se Miltonová.
„Fajn! Můžeš mi vysvětlit, proč tady svého bývalého přítele olíbáváš během zápasu?" Tom již téměř řval, takže celý tým ho slyšel.
„Prostě jsem to musela udělat, abychom vyhráli." Bránila se.
„Ale proč zrovna tohle?!" dotíral na ní. „Určitě byl jiný způsob.! Víš co? Možná by sis měla nejdřív v sobě srovnat, co vlastně chceš." Nakonec zakončil svou snahu a odkráčel.
„Ale.." natahovala za nim ještě do prázdna ruce. Zůstala tam stát jako kůl v plotě.
Všichni scénu sledovali, jako mudlové film v kině. Oliver však sledoval celé dění mnohem bedlivěji.
Nechtěl se do situace míchat, a tak čekal, až Tom odejde Pak šel za Helen.
„Všechno v pořádku?" zajímal se.
„Ne," hlesla, „jen proto, že jsem chtěla pomoct týmu."
„No víš, být to naopak. Ehm, myslím, kdybys byla se mnou a políbila kvůli famfrpálu Hammera, taky by mi to vadilo." Miltonová na něj ohromeně zírala.
„Jo, i kdybys mi jako důvod dala famfrpál, stejně by mi to vadilo. Tím se ho nezastávám. Vůbec ne, ale tohle chápu." Už to nechtěl řešit, otočil se a šel se radovat dál s ostatními.
Letní šipky, ale i Skotské lochnesky se přesunuly do stanu pro oslavu. Ještě před tím si Oliver a zbytek týmu postavili stan pro ty, kteří zůstávali.
Když měli kde spát, přesunuli se do stanu. Oliver okamžitě došel pro rundu pro celý tým.
„Přátelé, moc děkuju! Děkuju, že jste mi dopřáli vyhrát tenhle turnaj! A protože jste nejskvělejší tým, jaký jsem kdy měl, pozvu každého na tři rundy. Ano! Slyšíte dobře. Takže tady je první kolo."
Vyskládal před každého panáka ohivé whiskey.
„Těm mladším doporučuji, aby to doma neříkali. Ale je to asi naposled. Teda, pokud nevyhrajeme i školní pohár."
Wood si přisedl k ostatním: „Tak, na nás. Na Letní šipky!"
„Na zdraví!" všichni si připili.
Pomalu začínala hrát hudba. Fanoušci i ti z týmů, kteří zůstali na oslavy se začínali dobře bavit.
„Olivere!" uslyšel kapitán své jméno. Otočil se a spatřil Amy.
„Ahoj, letos jsme vás konečně porazili!" radoval se. Vzal ji kolem ramen a vedl ji k baru, kde jim objednal zázvorové pivo.
„Jak ses celý rok měl? Co Helen?"
„Dobře, letos se u nás ve škole děly hrozné věci. Díky tomu se nedohrál školní pohár. Helen je skvělá, jen jsme během toho roku spolu začali chodit."
„Paráda." přitakala.
„JO, ale i jsme se stihli rozejít." Pokrčil rameny.
„Aha. Takže jsi teď nezadaný?" zajímala se Amy.
„Ano. Ale proč tě to.." nedokončil Oliver, poněkud stydlivě větu.
„Jen tak."
„No, půjdu na chvíli zase zpátky k týmu." Nervozně se na ní usmál a odešel zpět ke stolu.
Chvíli tam tak seděl a bavil se s ostatními.
„Woode, letos vyhrajeme i školní pohár. Cítím to v kostech!" prorokoval Fred Weasley.
„Kéž by." Vzdychla Angelina.
„Olivere, můžu s tebou mluvit?" pípla najednou tiše Helen.
„Jo, určitě." Zvedl se a šel za ní. Sedli si spolu na zem před stan. Tráva voněla létem a nebe se začalo halit do tmavě modré.
Wood ji podal sklenici s whiskey.
„Dej si." Kývla a jemně si přiťukla s Oliverem.
„Díky. Chtěla bych si s tebou promluvit o všem, co se stalo." Hleděla smutně do země.
„Dobře. Jen by mě zajímalo, jestli to má nějaký smysl. Víš, kvůli Tomovi."
„Má. Protože, víš, no. Nezačneme od začátku?"
„Tak spusť. Respektive, jediné, co k tomu můžu říct já je: Omlouvám se, že jsem to nebral dost vážně a dával na přední místo famfrpál. Už bych to neudělal, protože jsem pochopil, co je důležité. A dál.. hodně mě mrzelo, že jsem tohle nemohl říct už před několika měsíci. Že jsi mne odsunula na kolej, kde neexistuju a rovnou sis začala s Tomem. To mi přišlo jako podpásovka."
Helen se řinuly slzy po tváři: „ Máš naprosté právo tohle vše říct. A vlastně si to shrnul. Jen s jedním malým detailem."
„Pokračuj," pobídl ji Wood.
„Nechápu, proč jsem se tak chovala. Navíc, já s Tomem nechtěla být. Jen. Já vlastně nevěděla, co chci. Bylo mi s tebou tak dobře, a takhle jsem to zvorala. Nezlob se. Můžeš mi to odpustit?" Koukala na něj s tak prosebným pohledem, že kdyby se Oliver nedržel, objal by ji a dal ji pusu. Jenže věděl, že do toho zase nemůže skočit po hlavě.
„Odpustit ti můžu. A odpustím. Jenže než ti začnu věřit, tak to chvíli potrvá."