II. Penalty for Violation of Rules - Vkook/Taekook

2. Kapitola

Taehyung

"Kookie.." vzlykl jsem potichu a šel k němu.. Všiml jsem si, že jeho mobil svítí a tam je hovor. 

Zvedl jsem mobil a přiložil si ho k uchu.

"Halo?" 

"Co se stalo Jungkookiemu? Tolik se mu po mně stýskalo?" zasmál se nějaký člověk z druhé strany, ale hlas jsem nepoznával. Je pro mě cizí.

"Kdo jste a proč se Kook zhroutil?!" trošku jsem moc vyjel a podíval se na Kookieho, který usnul na zemi v rohu. Naštěstí tu má huňatý koberec, takže nenastydne.

"Jsem ten, který mu dopřával pouze to nejlepší a on si myslel, že po jedné blbé autonehodě se mě zbaví. Je na omylu.." opět se zasmál a já jsem nejdřív nechápal, ale došlo mi to.. 

To kvůli němu byl nezvěstný..

To on ho znásilňoval..

To kvůli němu byl v kómatu..

To kvůli němu dochvilně přišel o vzpomínky..

To kvůli němu se bál dotyků..

To je ten hajzl..

"Ty se opovažuješ mu volat?! Je šťastný, dostal se ze všech sraček, do kterých si ho dostal ty! Tak nám dej kurva pokoj!"

"To si piš, že kurva nedám a začne to tím, že ho prásknu! Protože miluje, šuká a je zasnoubený s odporným hybridem! Je to proti všem pravidlům, tak to si sežere! A říkám ti, že tresty budou až smrtelný.." to poslední zašeptal s uchechtnutím.. Já se snažil ze sebe nevydat vzlyk a tak jsem si mobil dal od ucha k puse a zašeptal.

"Shnij v pekle.." ukončil jsem hovor a spadl na kolena. 

Chvilku jsem se klepal a zkoušel tlumit vzlyky, což se mi dařilo a po chvilce jsem se sebral a vstal směrem ke Kookovi, který pořád spal.

"Už ti neublíží.. Nesmí.. To ti slibuju, ochráním tebe, naše děti a celou naší rodinu..." pohladil jsem ho po tváři a vzal do náruče. Samozřejmě že ouška jsem měl zastrčená, protože nevím, kdo sem kdy vleze.. Položil jsem ho na gauč, který má v pracovně a vytočil číslo.

"Halo?"

"Ahoj.. Něco se stalo a potřebuju aby dneska byli všichni doma.." 

"Jsi v pořádku? Klepe se ti hlas.." zajímal se Jin a já si povzdechl.

"Až doma.. Prostě všechny obvolej prosím já musím běžet dodělat práci a tak.. Řeknu to jen Hobimu a Jiminovi, ty těm ostatním. Děkuju.. Ahoj.." Jin mě pozdravil nazpátek a já položil mobil.

"Jungkookie.." řekl jsem a zkoušel ho probudit.. Normálně bych s ním zatřepal, ale... Bojím se, že ho opět přepadne ten záchvat.. 

"Jungkooku, vzbuď se.." lehce jsem do něj drknul a on jen něco zamumlal, tak jsem s ním lehce zatřepal a on se vzbudil.

"C-co-"

"To jsem já v klidu.." uklidnil jsem ho a on si oddechl.

"Kookie.. Vše je v pořádku, ano..?" on začal rychle kroutit hlavou na nesouhlas.

"Ne, ne, ne... O-on se v-vrátil..." začal koktat a klepat se.

"Neublíží ti, neboj se.. Ochráním tebe.. Ochráním nás a naší rodinu.. Slibuju.." díval jsem se do jeho očí, které se leskly, ale snažil se nebrečet.

"T-tae.." zašeptal a sklopil pohled.

"Ano..?"

"Já se bojím.." ruku jsem položil na tu jeho a on se ošil pod mým dotekem, tak jsem ruku odtáhl.

"V pořádku..?" zeptal jsem se opatrně a on přikývl.

"J-jo.."

"Nelži mi.." řekl jsem lehce posmutněle a on se mi podíval do očí.

"J-já nechci, aby s-se to vrátilo.. T-ten strach.." chtěl jsem ho obejmout.. 

"Můžu tě obejmout..?"zeptal jsem se potichu a on nic neříkal.

"V pořádku.. Když ti není dobře, tak to chápu.." najednou se Kook zvedl a objal mě.

"K-kookie..?" 

"Tiše.. Tebe se nebojím..." zašeptal a já své ruce přesunul na jeho záda a přitiskl ho více k sobě. 

"Volal mi Jin, že-" vběhl do místnosti Hoseok a podíval se na Jungkooka v mé náruči.

Jungkook

Najednou, jak jsem byl v Taeho objetí se ve mně opět něco mísilo... Začal jsem se třepat a tak jsem zavřel oči a říkal si jednu a tu samou větu dokola..

Je to Tae.. Neublíží mi..

Je to Tae.. Neublíží mi..  

Je to Tae.. Neublíží mi..  

Najednou se mi ale objevila jeho tvář v hlavě a já jsem se lekl.. Když jsem otevřel oči, tak jsem viděl, jak mě ten chlap drží..

"Ne!! Vypadni ode mě!! Neubližuj mi prosím, prosím už ne!!" rychle jsem zacouval a narazil na gauč. Schoulil jsem se do klubíčka a čekal na bolest.. 

"Jungkookie.." přišel ke mně ten slizoun a sáhl mi na rameno. Rychle jsem jeho ruku setřásl, zvedl se a svou ruku jsem přemístil k němu a chtěl aktivovat zažehnutí, ale najednou přede mnou byl Hoseok a já ruku stáhl.

"H-hyung.." zašeptal jsem a spadl na kolena.. Začal jsem brečet.. Cítil jsem se slabě..

Jsem slabý..

Jsem k ničemu..

"Jungkookie.. Co se stalo..?" zeptal se opatrně Hoseok a když na mě sáhl, tak jsem ho rychle odstrčil.

"N-nesahej na m-mě prosím.." 

"Vrátilo se mu to.. Volal mu ten člověk, který to všechno začal.. Prý byl v kómatu a teď je venku.." řekl Tae a já si rukama zakryl uši. Nechtěl jsem to slyšet.

Nechtěl jsem nic poslouchat..

Nechtěl jsem cítit to, co jsem cítil..

Strach..

Sebral jsem se.

"Kooku..?" optal se opatrně Hoseok a já si setřel slzy.

"Jsem v pohodě.. Nic to není, prostě se vrátím do práce..." řekl jsem mírně rozklepaným hlasem, ale snažil jsem se vyznít pevně.

"Ale Jungko-"

"Ne, jsem opravdu v pohodě, Tae ty máš nějaký rozhovor na práci ne? Za půl hodiny tam máš být.. A Hoseoku, potřebuju ty dokumenty A1 a B5, tak mi je pošli na Háčko, díky.." rozvelel jsem a zasedl do křesla.

"A řekni Willovi, aby mi přinesl kávu, děkuju.." oba dva na mě zírali jako na zjevení a já se nedivím.. Ale musím být silný..

I když nejsem..