too young, too dumb to know things like love

°5°

Zbytek letních prázdnin skončil a přede mnou byl další školní rok. S Rose jsme nastupovaly do druháku, ale i tak jsme si stihly na škole vybudovat respekt. Jamie s Loganem chodili do posledního ročníku na škole kousek od centra, takže jsme se po škole někdy vídali, hlavně s Jamiem, protože s Loganem jsme nebyli v kontaktu. 

Vlastně jsem si na něj za celé léto ani nevzpomněla.

Je jedno v jakém jste ročníku nebo na jaké jste škole, pomluvy vás na začátku roku neminou. Tentokrát to nebylo jinak. Věci jsme hodily do poslední lavice v prostřední řadě, protože za námi je topení a nehodlám jako předchozí rok mrznout někde u okna.

"Rozdejte si lístečky, jelikož hned v pátek jedeme na jednodenní výlet. Všechny potřebné informace máte napsané. Nějaké dotazy?" Ve třídě bylo slyšet jen šustění papírů a klasické kecání. 

"Dobře, tak protože nikdo žádný dotaz nemá-" Podívala se na hodinky a pak se na nás znovu koukla. "můžete jít do šaten, ale ze školy odejděte až se zvoněním."

"Máš cigára?" Drkla do mě Rose, když nemohla krabičku ve vaku najít.

"Jasně, že jo. Bez cigaret bych nikam nešla." Začali jsme se smát a každá si vytáhla z krabičky cigaretu. 

Rose mi dala brko, ze kterého jsem měla slušný stav, protože jsem nehulila skoro rok.

******************************

Vymrštila jsem se do sedu, celá zpocená a zhluboka dýchala. Rukama jsem zajela do vlasů a hlavu stáhla ke kolenům. Klid, jen další noční můra.

Už od mala mám hororové sny, proto se ani na horory nekoukám. Vždycky se mi zdá, že jsem někde sama a všude kolem jsou opuštěné domy, jakoby jste odešli před pár minutami, ale nechali je se všemi věcmi a perfektně uklizené. Vím, co se stane potom, ale vždy opakuji stejnou chybu. Chodím za starou paní a ptám se, kde jsem. Po chvilce se ozve stařenčin smích a vtáhne mě kamsi pryč. Všichni lidé, i má rodina jsou jako stařenčini otroci. Snažím se schovat, ale vždy mě najde. Rodiče na mě z posledních sil volají, ať uteču dokud je čas, ale já je tam nemůžu nechat. Běžím za nimi, jenže čím blíž jsem, tím jsou oni dál. Mají prázdné oči plné smutku. Naposledy se na mě usmějí a pak zmizí. Kolem mě zůstane jen tma...

Tenhle sen je jeden z nejhorších. Teprve nedávno jsem si zvykla usínat ve tmě, protože jsem se bála, že se sen stane skutečným. Musela jsem mít rozsvícenou aspoň malou lampičku, jinak jsem neusnula.