Nový život

2.

Netrvalo dlouho a už jsme stála v letištní hale. Mířila jsem k přepážce od které se na mě usmívala starší paní.
„Dobrý den, s čím vám můžu pomoci?“
„Dobrý den. Chtěla bych letenku na let, který ještě dnes odletí.“ Paní se dívala do počítače a asi za pět minut se na mě podívala.
„Na let, který poletí za půl hodiny je ještě jedno sedadlo volné. Je to let do Chicaga druhá třída a stálo by to 255 liber. Jestli by jste s ním chtěla cestovat, tak bych ještě potřebovala vás pas.“
Rose mi sice můj doklad totožnosti našla, ale od svého známého mi nechala udělat pro jistotu doklady nové a tak jsem paní u přepážky podala falešný pas. Zaplatila a s letenkou mířím terminálem k letadlu. Let byl dlouhý, ale já většinu času prospala. Vzbudila mě až milá letuška s tím, že se mám připoutat a budeme přistávat. Konečně je dlouhý let za mnou a já mířím letištní halou ven. Cestou si ještě vyměním libry za dolary a opouštím letiště. Před halou si stopnu taxi. Mile vypadající, celkem mladý řidič se mě zeptal, kam to bude. Řekla jsem, že k levnému motelu. Peníze jsem ještě měla. Po hodině jízdy mi zastavil u motelu. Připravila jsem peníze na zaplacení, které odmítl. Prý taková hezká holka nebude platit. Vybere si to u někoho jiného. Taxi jsem opustila. V motelu na recepci jsem se nechala zapsat na týden a předložila jsem falešný doklad. Dostala jsem klíč. Pokoj byl malý, ale čistý a docela dobře zařízený. Z batohu jsem si vzala jeden prstýnek, že ho prodám. Vyšla jsem ven, že se projdu po okolí. Blízko byl velký park. Z jedné strany ulice stálo bistro a hned naproti byla policejní stanice. Dostala jsem hlad a šla k bistru. Cestou jsem narazila na zlatnictví. Vešla jsem dovnitř. Prohlížela jsem si vystavené zboží. Zaujal mě stříbrný kroužek. Nebyl ani moc drahý a tak jsem si ho koupila. Můj úmysl prodat prstýnek se rychle vytratil.
V bistru jsem nejdříve našla toaletu a před zrcadlem jsem si kroužek dala do nosu a přimáčkla. Posadila jsem se ke stolku. Přišla servírka okolo 20-ti let. O něco větší než já tmavovláska se zelenýma očima. Napsala si mojí objednávku a odešla. Zaujala mě cedulka, že shánějí servírku.  Nikdy jsem nepracovala, ale práce by se mi hodila. Zeptala jsem se na to té servírky a ta mě poslala do kanceláře, že se mám domluvit se šéfem. Najedla jsem se a zaplatila. Chtěla jsem si způsobně utřít ústa, ale v hlavě mi zazněla Rose „nechovat se jako dáma" a tak jsem to neudělala. Zamířila jsem směrem ke kanceláři. Zaklepala a po výzvě vešla. Od stolu se na mě dívá mile vypadající muž kolem šedesátky.
„Dobrý den. Ráda bych se zeptala, jisti to místo servírky je ještě volné. Právě jsem přijela a sháním práci.“
„Místo volné ještě je. Praxi máš?“
„Ne pane, to nemám.“
„Kolik ti let?“
„Sedmnáct a půl, pane.“
„Máš sebou doklad?“
Podala jsem mu ten falešný. Něco si z něj opsal a vrátil mi ho.
„Telefon na sebe máš?“
„Nemám, pane.“
„To nevadí. Ráno sem přijď a řeknu ti jak jsem se rozhodl.“
Vrátila jsem se do motelu a po sprše jsem si lehla do postele a hned jsem spala.
Frank
Na té male holčině něco bylo. Na někoho mi byla povědomá, ale hned jsem si nemohl vzpomenout na koho. Doklad, který mi dala byl už na první pohled falešný. Podle něho jí je osmnáct, ale mě řekla, že ji tolik ještě není. Jsem bývalý policista a proto mám na místní stanici známé. Mám tam i volný přístup a proto moje kroky mířily po jejím odchodu tam. U prvního volného počítače jsem zadal její jméno v dokladu : Victoria Adams. Žádné výsledky. Vzpomněl jsem si na svého spolužáka z Anglie, který říkal, že jestli bude mít dceru, bude se jmenovat Victoria a zadal jeho jméno. Frederick Sykes. Asi už špatně vidím. Byl to lord z Glouchsteru. Přitom se nikdy tak ani nechoval. Byl jako každý jiný kluk. Před skoro osmi lety zemřel. Jeho syna někdo zastřelil ve škole při výcviku a manželka před dvěma měsíci měla autonehodu, kterou nepřežila. Ta holčina je jeho dcera. Úmrtí těch dvou nikdo neřešil a jeho dcera chtěla u mě pracovat. Zaměstnám pravou Lady. Budu na ní dávat pozor tady. Nevím před čím z Anglie utekla, ale já nedovolím nikomu aby jí ublížil. Budu muset zjistit, co jí přimělo k tomu, aby se všeho vzdala. Vše, co jsem zjistil jsem si vytiskl, třeba se to bude ještě hodit.