Nový život

7.

Vicky
Něco se tady děje. Sice nevím co, ale něco určitě. Mohla jsem zůstat v bytě nad bistrem. To budu jako hlídaná dvacet čtyři hodin? Vzala jsem si svoje věci a čekala jsem až si mě Daniel vyzvedne. No tak to mám teda radost. Všechny důležité  věci mám pořád u sebe. Hlavně adresu Rose, napsala mi i číslo, ale ještě jsem nenašla odvahu jí zavolat. Dopis jsem poslala ještě ten den. Už si mě vyzvedl a veze mě k sobě domů. Zastavili jsme na parkovišti před obytným domem. Vyšli jsme do prvního patra. Odemkl dveře a vešli jsme do prostorné světlé chodby. Provedl mě po celém bytě a řekl mi, kde budu spát. Pokoj byl světlý a taky prostorný. Dominovala mu velká postel. Přes jednu stěnu se táhla velká  skříň, pak tu byl psací stůl a židle. U postele dva noční stolky. Prostě nádhera.
„Až si vyndáš věci, přijď do kuchyně, bude večeře.“
„Ty umíš vařit?“
„Ano panenko, umím.“
„Proč mi říkáš panenko?“
„Proč ne? Vypadáš tak, jako malá roztomilá panenka.“
Po dobré večeři jsem se rozhodla, že bych si mohla napustit vanu. Vzala jsem si tričko na spaní a čisté spodní prádlo. Ručníky jsem našla v koupelně. Tam jsem strávila docela dlouho.
Daniel
Jsem rád, že mi Frank dovolil si jí vzít k sobě. Mám doma princeznu, které nesmím říct, že to vím. Tak to bude hodně těžký. Budu jí prostě ve svém volném čase hlídat. Využil jsem toho, že šla do vany. Mám dost času prohledat její věci. Třeba se dozvím něco užitečného a mohl bych jí i pomoc. Našel jsem jednu adresu, jedno telefonní číslo a kazetu se šperky jinak nic. Číslo i adresu jsem si opsal a schoval do průkazu. Už je v koupelně docela dlouho. Aby se jí tak něco ještě nestalo. Zaklepu a nic. Tak ještě jednou a taky nic. Opatrně vejdu a ona spí. Ona ve vaně prostě usnula. Ještě že má pěnu, asi by mě zabila, kdyby zjistila, že jsem jí vyndal. Opatrně jsem jí zabalil do osušky a nesl jí do pokoje kde bude spát. Chtěl jsem jí oblíknout, aby jí nebyla zima. Otevřel skříň a skoro nic tu není. Jedny kalhoty, mikina a pár triček. Princezno tak tahle by to nešlo. O oblečení se ti postarám sám. Oblékl jsem jí do svého trička a teprve potom sundal osušku a přikryl. Dal jsem si jen sprchu a vzal si kalhoty od pyžama. Zalezl do postele a přemýšlel nad tím vším, co mi Frank řekl. Budu muset zavolat známému a zjistit informace o Bachovi, zavolat na číslo, co jsem našel u Victorie. Moc starostí. Usnul jsem. Ráno mě probudil hluk z kuchyně.
Vicky
Probudila jsem se v posteli a v cizím tričku. Musím říct, že krásné vonělo. Vstala jsem a chtěla si udělat aspoň čaj. Vodu jsem napustila do konvice a chtěla jí vrátit do podstavce, aby se vařila. Nepovedlo se. Uklouzla jsem na rozlité vodě, která se mi vylila a i s konvicí se válím na zemi. Podotýkám, že celý obsah konvice se na mě vylil. Vyhrabala jsem se na nohy. Chtěla jsem po sobě utřít vodu a hledala jsem hadr. Tak mě zastihl Daniel, který se od dveří smál.
„Cos tu vyváděla?“
„Chtěla jsem si uvařit čaj a nepovedlo se. Kde bych našla hadr, aspoň to tu po sobě vytřu.“
„Ty se dojdi prvně převlíknout do něčeho suchého, takhle tu rozhodně chodit nebudeš. Nebudu poslouchat Franka, že jsi ještě nemocná.“
Jeho postava je prostě pastva pro oči. Odešla jsem se oblíknout. Zápasila jsem s knoflíkem u kalhot. Rozepnout šel snadno, ale zapíná se hůř. Asi budu potřebovat pomoc. Vrátila jsem se za ním do kuchyně. „Dane, mohla bych tě o něco poprosit?“
„Co by to mělo být?“
„Mohl bys mi prosím zapnout knoflík? Mě to nejde.“
„Ale jistě. Už jsi přemýšlela o tom, že si koupíš něco na sebe? Moc toho opravdu nemáš. Aspoň  jedny kalhoty a možná i šaty? Teď by se hodily, je teplo a i na oblékání by byly praktičtější.“
„Jak už jsem řekla, nemám na to peníze a stačí mi to co mám.
Daniel
Musel jsem jí poslat se převlíknout. Mokré tričko se na ní přilepilo. Asi jí to bylo jedno, prostě to po sobě chtěla uklidit. Po pár minutách se vrátila zpátky a poprosila o zapnutí knoflíku. Byl jsem nervózní možná víc jak ona. Stála v klidu a čekala až ho zapnu. Musel jsem se jí zeptat na nové oblečení. Jak už jednou řekla, nemá peníze. Budu muset zjistit kolik a komu je chce poslat. Udělal jsem snídani a konečně se najedli. Potom jsem panenku vysadil u bistra a jel na stanici. Zavolal jsem známému kvůli Bachovi, prý mi pošle ofocený spis domů. V průkazu jsem našel číslo od Vicky a zavolal.
„Haló, kdo je tam? Tady Rose.“ Z druhého konce se ozval ženský hlas.
„ Dobrý den, jsem poručík Daniel Davis a volám ohledně slečny Victorie.“
„Stalo se jí něco? Už jí našel? Poslala mi dopis, ale on ho objevil, zpáteční adresa tam sice nebyla, ale on je schopný jí najít. Ochraňuje prosím naší slečnu. Nesmí se jí nic stát.“
„Nebojte se dám na ní pozor, jen jsem se chtěl zeptat, jestli nevíte komu chce poslat peníze a kolik. Nemá co na sebe a prý si nemůže dovolit si něco koupit.“
„To ona chce poslat asi mě, ale já od ní nic nechci. Pomohla jsem jí moc ráda, nechci aby skončila jako její matka. To monstrum jí zabilo a za všechno můžou jenom peníze.“
„Kolik jste jí prosím vás dala?“
„To je úplně jedno, nic nechci. Neshledanou.“ A telefon prostě položila.