Nový život

9.

Vicky
Sedím na posteli jak hromádka neštěstí. Kde vzal tolik tašek? Já to určitě nakupovala. Dostala jsem žízeň. Ani nevím, jak dlouho tu sedím a doslova civím na tašky. Došla jsem si do kuchyně s úmyslem napustit si vodu. Na dveře někdo klepal a zvonil na zvonek. Celkem dlouho, řekla bych. Opatrně jsem došla ke dveřím a kukátkem se dívala na dění, kdo to je. Srdce se mi zastavilo. Další slizoun, teda ten, kterého jsem už dnes jednou viděla. Začal něco psát na kus papíru, který nechal ve dveřích. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a pokračovala v činnosti, zírání na tašky. Začala jsem brečet. V poloze nenarozeného plodu ležela na posteli a vyčerpáním jsem usnula. Zdál se mi sen. Byla jsem celá v bílém a měla jsem se vdávat. Před oltářem stál slizkej Bach a šklebil se jak ďábel. Po obřadu mě zatáhl někam do sklepa a tam zabil. Probudila jsem se s křikem.
Daniel
Kluci na stanici mi nepomohli. Nikdo o tom chlapovi nic nevěděl. Musel přijet dnes. Nechal jsem zprávu. Snad mi s tím pomůžou. Vrátil jsem se domů. Na dveřích mě zarazil kus papíru se vzkazem. „Princezno, nikdy neutečete!“
To znamená jen jedno. Tady nezůstaneme. Přestěhujeme se do bistra. Samotnou jí rozhodně nenechám. Frank si to tam zabezpečil dost dobře na to, aby byla v bezpečí i když bude pár hodin sama. Vešel jsem dovnitř. Všude je podezřelé ticho. Panenka spí mezi nevybalenýma taškama. Tím líp. U mě v ložnici jsem si zabalil svých pár věcí. Z pokoje panenky se ozval zoufalý výkřik a šel za ní. Seděla uplakaná na posteli a kolena si tiskla k tělu. „To byl jenom sen, všechno bude v pořádku, nedovolím, aby tě odvedl.“
„Jak můžeš vědět…?“
„Vím všechno. Frank mi to řekl. I když nerad, musel. Stačilo, když zmínil jméno Bach. Mám s ním nevyřízený jeden účet. Nechtěj vědět co.“ Celou dobu si jí držím na klíně. Ani jeden tomu nevěnujme pozornost. Mám pocit, že pro tuhle panenku mám čím dál větší slabost. Jestli je to teda ještě možné. Moje brada se opírá o temeno její hlavy a její ruce se přesunuly na můj pas. Doslova mě drží jako ve svěráku. „Panenko, tady nezůstaneme. Nastěhujeme se spolu nad bistro. Je lépe zabezpečené a hlavně, kdyby se tam někdo chtěl vloupal, na stanici se ozve alarm.“
„Nemůžu po tobě chtít takovou velkou oběť. Je to jenom můj problém.“
„To si nemyslím. Ty jsi začala být můj problém hned ten den, co jsem tě viděl poprvé u našeho stolu.“ Asi jsem si dovolil moc, ale pusu na čelo jsem jí dát musel. Jen jsem cítil, jak mě zmáčkla víc kolem pasu a tvářičku namáčkla na můj hrudník. Sundal jí za svého klína a posadil vedle na postel. „Tak, dojdi si pro věci do koupelny a jdeme se přestěhovat. Frank na nás bude čekat i s klíčem.“
Vicky
Přitahuje mě a to dost. Jenže Julie říkala, že je mimo mojí ligu, ale co ona může vrtět, že jo? Nic o mě neví, jenže tenhle sexy obr ví všechno. Nic by mi v cestě stát nemuselo. Začíná mě dost silně přitahovat. Nechám věci plynout a uvidím, co z toho bude. S klukama svého věku nemám žádný zkušenosti. Vlastně s nikým. Pro mladou dámu se takové věci prostě nehodí. V koupelně jsem pobrala co bylo potřeba a dala do batohu. Moje tašky zmizeli a Daniel už čekal u dveří. V podzemní garáži jsme nasedli do jiného auta a jeli k bistru mě neznámou cestou. Daniel zastavil za bistrem. Ani nevím, že to tady je. Já se vlastně vždycky pohybovala jen vevnitř. Frank už na nás čekal. Předal Danielovi klíče. Já je ani neposlouchala co si říkají. Mluvili potichu. Vylekal mě dotek na mojí ruce, někdo mi za ní vzal. „Panenko, jdi nahoru, za chvilku jsem tam.“
A tak jsem teda šla. Už při mé první návštěvě jsem zjistila, že byt má kuchyň,  záchod, koupelnu, jednu ložnici a obývací pokoj. Daniel je obr a tak mu nechám ložnici a já budu spát v obýváku. Nesluší se přece, že spolu budeme spát. Ještě vymyslet v čem budu spát. Spím jenom v tričku a kalhotách, jenže trička jsou prostě krátký. Něco jako normální pyžamo nevlastním.
Daniel
„Jak tě napadlo, že tu budeš s ní Danieli?“
„Kdybys viděl, jak byla vyděšená, taky bys jí samotnou nenechal. Jo, a taky jsem jí řekl, že všechno vím.“
„Proboha proč jsi to dělal?“
„Měla by to vědět a pak, ráno jsem volal na číslo, které jsem u ní našel. Měl jsem předpokládat, že se tu někdo objeví, poslala dopis a ten parchant ho našel. Dneska se tu ukázal asi jeho známý a proto jsme tady.“
„Ty jí máš asi hodně rád, co?“
„Miluju jí, neboj neví to. Je vidět, že má hodně velký strach. Musím jí prostě chránit.“
„Jen dávej pozor, ať jí neublížíš. Jinak já ublížím tobě.“
„Čekal jsem, že tohle řekneš, s tím i počítám.“
Rozloučili jsme se a já šel nahoru za panenkou. Seděla v kuchyni na židli. Jednu velkou tašku jsem položil v ložnici na postel a začal vybalovat svoje i její věci. Zjistil jsem, že nemá žádný pyžamo a trička jsou krátký. Jestli chce spát tak jak myslím, budou to pro mě muka.
„Budu spát na gauči.“
„Tak na to rychle zapomeň. Je tu postel dost veliká, že se tam vejdeme oba.“ Nadechovala se, že něco řekne, ale já pokračoval. „Jestli chceš namítnout, že se to nehodí, máš prostě smůlu, na mě takové řeči nezaberou. Co máš na spaní?“
„Krátký tričko a spodní prádlo?“
„Fajn, tady máš moje triko.“ A jedno svoje jí podal. Přidal jsem ještě ručník a poslal jako první do koupelny.