Nový život

27.

Daniel
Panenka měla určitě něco v plánu. Ráno mě nechala spát a odešla bez snídaně. Frank jí určitě o hladu nenechá, ale jen tak to určitě nenechám. Stejně mi bude stačit její pohled a určitě na to zapomenu.
S klukama jdeme na oběd. Max šel jako první a doslova nám zablokoval dveře. „Maxi, co blbneš?“
„Asi jsem se zbláznil a vidím blonďatýho anděla.“
„Už bys měl vědět, že žádný takový stvoření nejsou.“
„Tak se podívejte a řekněte mi co vidíte?“
„To bys nás prvně musel pustit dovnitř.“ Už sedíme u našeho stolu a ta nová blondýnka přišla. Mě stačilo se podívat na Maxe. Asi přesně takhle jsem se tvářil já, když jsem se poprvé podíval na panenku.
„Co si dáte?“
„Třikrát kolu, a ta malá holka bude vědět, co k jídlu. A tvoje číslo Andílku.“
Blondýnka odešla. Na Maxovu poznámku nereagovala.
„Myslím, že jsi neuspěl brácho.“
„Ale kdo to je? Vypadá to, že si dost rozumí s naší princeznou. Neříkala ti včera něco Danieli?“
„Když jsem se včera vrátil tak spala a ráno doma už taky nebyla Maxi.“
Obě přišly s naším jídlem a pitím, položily před nás a odcházely. Já zatáhl panenku za ruku a posadil na sebe.
Vicky
Seděla jsem Danielovi na klíně a čekala na výslech. „Panenko, co jsi dneska jedla?“
„Zatím jenom jabko, hlad ještě nemám.“ Vím, je to málo, ale jím. „Ale neboj, Frank mi jistě něco donese. Má to nakázaný.“
„Tak a ty mi teď  maličká řekni, kdo je ta holka?“
„Proč to potřebuješ vědět Maxi?“
„Líbí se mi.“
„Tak proto jsi chtěl její číslo?“
„Je na tom něco špatně? A co tu vůbec dělá. Vždyť  tu jste dvě,  to Frankovi nestačí?“
Zadívala jsem se na Daniela. Zdá se mi, že tajemství už nebude tajemstvím. Jen mírně kývl hlavou a já šla s pravdou ven.
„Já tu už asi dlouho nebudu a….“
„Nechceš nám tím říct, že jsi vážně nemocná a nebo, že se vracíš zpátky do Anglie, že ne?“
„To vůbec ne, jen…, jsem těhotná a nevím jak…“ zbytek mě prostě nenechají odpovědět.
„Tak naše malá sestřička je těhotná a mi se dozvídáme až teď? To si říkáš chlap? Místo toho, aby se pochlubil hned, tak se to musíme dozvědět takhle?“
„Dozvědět co?“
Julie se dostavila do práce a šla se pozdravit s Alexem.
Já se zavrtala do Danova obětí a hlavu schovala do jeho ramene.
„Zlatíčko, jenom to, že naše malá princezna čeká malý princátko.“
„Tak to už začínám chápat ty šaty. Přeju vám to.“ Na nic jinýho než na „dík" jsem se nemohla. Danielovi celá situace přišla asi vtipná, protože se smál.
„Jestli mě teď pánové omluvíte musím za Sofií.“ Dál byl pracovní den, jako každý jiný. Odpoledne si mě Frank zavolal do kanceláře. Měl tam návštěvu, která mě chtěla vidět. Muž, kolem padesáti let se mi představil jako právník Cook. „ Vím, že se teď na dlouho ještě domů nevrátíte, ale už jste se rozhodla, jestli se vrátíte natrvalo domů?“
„Já nemám se v úmyslu vracet. Jestli by bylo možné tam všechno prodat…“
„Možné by to bylo. Zájem o historická sídla je docela velký od bohatých Američanů. Na byt už bych měl zájemce. Je něco, co by jste chtěla ze sídla?“
„Jestli víte, kde v ložnicích jsou tajné skrýše, tak všechen obsah z nich a rodinou fotku. Jinak asi nic. Ono už tam vlastně ani nic není.“
„Vím kde jsou, mám všechny plány. Neměl by to být problém. Tak velký majetek, jako máte vy by měl být pod správou. Najdu vám tady nejlepšího právníka. Když s ním budete souhlasit, všechno převedu sem.“  Souhlasila jsem a s tím jsme se rozloučili.
Měsíc na to jsem se vdávala. K oltáři mě vedl Frank.
S novým právníkem jsem byla spokojená a vlastě o nic jsem se nemusela starat. Šperky jsem obdržela jak svoje, tak většinu i maminčiných. Byla jsem celkem překvapená, kolik jí jich zbylo. O všechny finance se staral Daniel s právníkem. Vím, že jemu můžu věřit. Vím, že se vším majetkem co mám pracovat nemusím, ale svůj život bez práce si už prostě představit neumím.
Jsem ráda, že moje cesta skončila tady. Našla jsem si novou rodinu, která mě měla ráda a já je. Vím, jsou to všechno chlapi, ale co? Frankova manželka si mě zamilovala i když mě ze začátku vůbec nemusela. Alex si  vzal Julii a  a já mám švagrovou. Max je se Sofií. S Danielem se nám narodil chlapeček. Po dalších dvou letech malá princezna.

Konec