Nový život

11.

Vicky
Jak mu můžu odpovědět, když ani nevím jak se jmenuje celým jménem? Ale co, on moje zná taky jenom napůl.  „Dane, dál tvoje jméno neznám, budu tvoje přítelkyně. Je ti ale jasný, že o vztahu nic nevím?“
„Tak to je sen každého chlapa, věř mi. A dej mi telefon, dám ti tam svoje číslo.“ Jen se prozvonil a můj telefon mi vrátil. Podívala jsem se na seznam a začala jsem se smát. „Co znamenají ty písmena?“
„To jsem já Panenky Polda. Princezno ti říkat nemáme a panenka se k tobě hodí. Až se dole otevře ať jsi tam. Vyzvednu si tě.“
„Ještě něco, po…“
„Já něco říkal a už musím jít, ještě že je to jen přes ulici.“
„Dávej na sebe pozor.“
„Neboj se o mě, to bych měl spíš říkat já tobě.“ Tady je to klidná čtvrť, vražda tu byla naposledy před… už nevím, ale já tu jsem pět  let a nebyla tu.
Bylo už devět a já už byla dole. Pomáhala jsem Frankovi. Na sobě jsem měla nové modré šaty i boty, černé baleríny. Z pultu jsem akorát brala novou konvici s kafem, když jsem zaslechla známý hlas.
„Tak co, kočičko, už mi dáš svoje číslo?“ zas jsou tu všichni tři.
„Maxi je mi líto, ale můj přítel by nebyl moc rád, kdyby zjistil, že bys ho měl.“
„Vždyť by to nemusel ani vědět.“
„By ses divil, věděl by to, věř mi.“
„Jak vypadá?“
„Velkej, udělanej a pobavenej. Tak co si dáte? Jestli vás můžu poprosit, tak si to napište.“
Už i s jejich objednávkou se vracím k pultu. Frank křičel na kuchaře a mě zazvonil telefon.
PP: velkej, udelanej a pobavenej?
Já: a není to tak? Nemá Max náhodou přítelkyni?
PP: od včera už ne.
Telefon jsem vrátila do kapsy a pokoušela se donést talíře k jejich stolu. Marně. Po jednom to bude trvat dlouho. Vedle mě se objevila svalnatá ruka. „Vezmi jeden a jdem.“
„Poldo, to je ale moje práce!“
Daniel
Hubatá, ta holka je prostě hubatá. Viděl sem Franka jak nás celou dobu pozoruje. Sledoval nás i při psaní zpráv. Vicky k němu stála zády a neviděla na něj. Při psaní se usmívala. Byla nádherná, jak princeznovská panenka. „Danieli, nevíš o kom mluvila? Vždyť nikde jinde než tady ta holka není?“
„Co já vím, já ji nehlídám.“ Nemusejí taky všechno vědět, ne? „A nemáš náhodou ty holku?“
„Ne, od včera ne, našel jsem jí včera doma s listonošem a tak jsem jí vyhodil.“
„Pochybuju, že by tady ta kočička měla zájem zrovna o tebe. Danieli s kým si to píšeš, že se u toho tváříš jak zamilovaný tele?“
„Alexi, nech toho, to je moje věc.“
Sledoval jsem panenku, jak zápasí s našima talířema a šel jí pomoc. Frank na nás pořád kouká a mě tím vysloveně znervózňuje. Vzala jeden a já zbylé dva a šli ke stolu.
„Tak, ještě něco to bude?“
„Když ne číslo, co rovnou rande?“
„Ani ve snu, nevím jak by dopadl tvůj obličej po dopadu jeho pěsti.“
Musel jsem se smát, kam na to chodí? Frank nás přišel zkasírovat. „Nechcete nechat Vicky už na pokoji? Co kdo z vás blbounů řekl, že se Daniel směje a tady Vicky k tomu nemá daleko?“
Slova se ujal Alex „Když Max od Vicky nedostal telefon, pozval jí na rande a teď cituju: Ani ve snu, nevím jak by dopadl tvůj obličej po dopadu jeho pěsti. Tak už víš čemu se tu směje?“
Frank se smát taky. Policajt se v něm holt nezapře. „Maxi, máš smůlu Vicky mluvila pravdu.“
„Jak do háje může někoho mít, když je pořád ta holka tady! Ty víš kdo to je?“
„Možná, ale jak víš, je to jen její věc. A teď už ven!“  odešli jsme a já panence nenápadně poslal pusu. Moje drzá holka na něm vyplázla jazyk.
Vicky
Zatím je tu klid. Pár lidí tu jen pije kávu. Přišel ke mně Frank. „Nechtěla bys mi něco říct?“
„Co, třeba?“
„Třeba co máš s Danielem?“ usmíval se na mě, jako by odpověď už znal.
„Já myslím, že odpověď už znáš?“
„Já jí znám, ale říct mi to snad můžeš, nebo ne?“
„Ráno mě požádal, jestli nebudu jeho přítelkyně.“
„A jak tak na tebe koukám, tak jsi souhlasila, že?“
„Jo, je na tom něco špatně?“
„Proč by bylo, je to jenom dobře, postará se o tebe, je vychovaný stejně jako ty. Taky stará škola. Nikoho jinýho bych vedle tebe neviděl radši, stejně jako tvůj otec.“ Cítila jsem v očích vodu a snažila se jí zatlačit zpátky. Povedlo se.
Zacinkal zvonek a já zamrzla na místě. Rychle jsem se vzpamatovala a snažila se zmizet. Kluci odešli už dávno a Frank tu taky není. Musím tam jít.
„Co to bude, pane?“
„Tvoje cesta domů princezno.“
„Tak to ani náhodou.“
Přišel další zákazník a já se slizouna snažila ignorovat. Asi úspěšně, protože odešel. Moje nervy jsou na pochodu. Bojím se. Blížila se zavírací doba a už tu je Daniel. „Stalo se tu něco?“
„Jo, stalo. Frank na to přišel a taky tu byl ten chlap.“
Daniel
Frank mě moc nepřekvapil, ale druhý chlap jo. „Mluvila jsi s ním?“
„Jo, Frank tu zrovna nebyl. Já myslela, že si dá třeba jenom kafe, ale ne! Když jsem se zeptala, co si dá, tak prý mojí cestu domů!“ začala plakat. Přitáhl jsem si jí k sobě a objal. Tak nás našel Alex a za chvilku i Frank.
„Tak jsem to odhadl dobře, když se pokoušela odpálkovat Maxe.“