Nový život

12.

Daniel
„Alexi drž hubu, tady to je hlavně vážná věc.“ Posadili jsme do zadního boxu, kde byl klid. Frank došel zamknout. Frank s Alexem seděli naproti mě a panenkou usazenou na mém klíně. Tiskla se ke mě a třásla se.
„Tak o co tu vlastně jde. Zdá se, že vy toho víte daleko víc než já a to se mi nelíbí. Třeba bych mohl taky pomoc.“
„To by záleželo hlavně tady na princezně, jestli by ti to chtěla říct.“
„Franku tak moment, ty jí můžeš říkat princezno a my ne?“
„Ano já můžu, ty nevíš proč, ale je to tak.“
Vicky se na mem klíně pohnula a koukala se na ty dva. „Franku, myslíš, že mu můžu věřit?“
„Ano můžeš, znám ho celý jeho život.“
„Tak  mu dej přečíst to co tady Danielovi. Jemu si to ukázal bez mého svolení, ale teď mi to už nevadí. A jeden pár očí navíc se hodí ne?“ Frank odešel pro papíry.
„O co tu do háje jde? Jsi princezna na útěku, nebo co?“ bylo vidět, že je zvědavý a zvýšil trochu hlas.
Začala brečet, zase. Hlazení po zádech se zdál jako dobrý nápad a za chvilku se uklidnila.
Alex se konečně zrakem zavrtal do papírů a zmlknul. Četl to na můj vkus moc dlouho.
Po přečtení se podíval upřeně Vicky do očí. Jeho výraz se mi ale vůbec nelíbil.
„Nechceš mi říct, že tvůj bratr byl Freddy, že ne?“
Panenka ztuhla, opět. O co tu do háje jde?
„Tak jsem mu říkala jenom já.“ To jen zašeptala.
„Tak jo, jdu do toho s vámi, její bratr byl můj nejlepší kamarád na akademii.“
„No, tak to už tu máš dalšího člena do tvé rodiny Vicky.“
„Tak teď ti nerozumím Franku, jak dalšího člena do rodiny, vždyť já už žádnou nemám?“
„Ale máš. Máš strýce a bratra. A přítele. Máš novou rodinu. Já s Alexe jsme chodili na stejné školy jako tvůj otec a bratr. Na to se nikdy nezapomíná.“
„To je sice hezký, ale co s tím chlapem. Nechal napsaný vzkaz a daktyloskopie ještě není. Dneska tu byl. Chce dostat panenku do Anglie.“
Vicky
Tak mám bratra a strýce. Zvláštní. „Alexi, můžu ti říkat brácho?“
„A můžu ti já říkat princezno?“
Začali mi cukat koutky k úsměvu. Zeptal se jak malej kluk, který se ptá, jestli dostane zmrzlinu. „Já se ptala první.“
„Já druhý a co je na tom?“
„Nic.“
Frank to vyřešil za nás dva tvrdohlavce, kterým by to vydrželo i hodiny.
„Co takhle odpovědět oba najednou až řeknu tři?“
„Jo, to by šlo.“ Překvapivě jsme souhlasily oba.
„Raz, dva, tři.“
Souhlasné „jo" stačilo k tomu, že jsme se konečně dohodli. Tak mám oficiálně nového bratra, který mi může říkat princezno. Už jsem se cítila unavená a odešla po schodech nahoru. Prvně koupelna a pak hned postel. Nemám ani hlad. Zavrtala jsem se do peřiny a snad okamžitě spala. To, že jsem nechala tři důležité chlapi v mém životě dole mi bylo jedno. Jsou jak svatá trojice a já jim věřím. Ani nevím kdy Daniel přišel. Jen vím, že když mě vzbudila noční můra držel mě v obětí a uklidňoval. Pak dal pusu na čelo a znovu mě uspává hlazením po zádech. Ráno mě vzbudila snídaně do postele, pusa na čelo a Daniel se rozloučil stejně jako včera. Jen s tím rozdílem, že Frank už otevřel. Až se najím mám jít hned dolů a celou dobu sedět v zadním boxu.
Daniel
V noci jsem se vzbudil na křik. Panenka měla určitě zase noční můru. V takovém stavu už jsem jí jednou viděl. Takový pohled bych vážně nikomu nepřál. Pak už spala klidně, jenže mě to nešlo. Udělal jsem jí snídani a rozloučil se. Doufám, že už bude mít tolik rozumu, že prostě v tom boxu bude sedět a nevyleze z něj. Chtěl bych vidět reakci Maxe, až se ti dva budou zdravit. Tomu jsem se i pousmál, i když mi do smíchu vážně není.
Sedím za svým pracovním stolem a pročítám si zprávu z daktyloskopie. Takže mám před sebou podvodníka a vyděrače. S tímhle bych ho mohl i zavřít. Budu se taky muset podívat k sobě domů, jestli mi neposlal kamarád zápis o Bachovi. Sjedu tam hned. Za chvilku jsem zpátky. Řekl jsem Alexovi, kam se chystám. Stejně se blížil čas oběda a půjdeme naproti do bistra. Nasedám do služebního auta a jedu k sobě. Ve zpětném zrcátku sleduju auto z půjčovny. Drží se v bezpečné vzdálenosti. Prostě mě sleduje. Rychle před domem vystoupím a ve schránce je jen malý balíček, který schovám do kapsy a vracím se k autu. Nasedám a vracím se zpět. Auto nikde nevidím a můžu si v klidu vydechnout. Číslo si pamatuju, vyšlu do půjčovny Maxe, ať se nenudí. Už v bistru všichni tři míříme k boxu, kde má sedět panenka. Není tam. Já tu holku snad přetrhnu. „Ahoj, Maxi, brácho a poldo.“
„Kde jsi sakra byla?“ úplně jsem její pozdrav ignoroval. „Na záchodě? Nebo tam taky nesmím?“
„ Ahoj kočičko.“
„Ahoj princezno.“
Vicky
To nemůžu ani na záchod? Takovej dozor vážně nepotřebuju. Na ty dva jsem se jen usmála a snažila se dostat do rohu. „Brácho? A princezno? Jak to, že jí tak můžeš říkat a já dostávám od Franka vynadáno?“
„To je taková dohoda mezi těma dvěma, já jí říct princezno, tak nevím, co by mi udělala. Viď princezno?“
Na její reakci jsem nemusel čekat ani moc dlouho. Prostě mě pod stolem kopla. „Polda se snaží být vtipnej? Máš smůlu ještě jednou mi tak řekneš ty" a ukázala na mě prstem „Tak já se pře….“ Nenechal sem jí doříct to co chtěla a rukou jsem jí přikryl pusu. Ani jsem nepostřehl, že je tu Frank. Ten se smál stejně jako Alex. Jen na Maxovi bylo vidět, že neví co si má myslet.