Nový život

23.

Vicky
Musím říct, že takovou nabídku k sňatku jsem nečekala. Vždyť se ani moc dlouho neznáme, ale co? Hlavní je, že se oba milujeme. Na Julii bylo vidět po našem příchodu dovnitř, že i trochu závidí. Její den taky určitě přijde a po mém odhadu a pohledu na Alexe to zas tak moc dlouho nebude. Došla jsem se převlíknout a mohla jsem se pustit do práce. Julie vařila nové kafe a já už u stolu přijímám další objednávku od stálého zákazníka. Už se blíží čas zavírací doby a jsem tu sama. Stěhovat se budu až o víkendu, to bych měla mít volno. Frankovi jsem to totiž ještě neoznámila. Do konce týdne má volno a dnes je teprve středa. Úplně sama tu nejsem. Jsem hlídaná jedním poldou, co sedí u pultu. Zazvonil zvonek a na poslední chvíli se tu objevila partička kluků, kteří si sedli ke stolku.
„Tak co si dáte, kluci?“
„Kafe a tebe pusinko.“
„Kafe bude hned a to druhé v nabídce není.“
„To je škoda, nechceš si to ještě rozmyslel, pusinko?“
„Ne, jsem zasnoubená, frajere.“
„To ti nevěřím, taková malá holčička, jako jsi ty nemůže být.“ Už mi pomalu lezou na nervy s tím jejich přihlouplým úsměvem.
„Jen si spolu trošku užijeme, nemusí se to dozvědět. Jakej vůbec je?“
„Dozvěděl by se to. Chceš popis? Velkej, namakanej a nasranej, jestli jste odtud určitě ho znáte. Donesu vám to kafe.“
„Panenko, máš nějaký problém?“
„Nic, co bych možná nezvládla, Julie mi dává školu jak se zbavit otravných kluků.“
Daniel
Partičky kluků co přišla se mi nelíbí, je to známa firma průšvihářů. Mladí kluci, kteří si myslí, že jim žádná holka nemůže odolat. V zrcadle jsem je pozoroval od okamžiku co přišli. Věděl jsem o co se snaží. O čem si povídali sice nevím, ale co se od nich panenka obrátila jsem je nepřestal sledovat. Byli tři a hráli hru kámen, nůžky, papír. Hned mi bylo jasné o co jde. O panenku. Tak to teda ne hošánci, ta je moje. Dohráli hru a znova panenku začali sledovat. Šla kolem mě a já si jí přiblížil k sobě. K nim stála zády. Dal jsem jí pusu jen na čelo a partičku pozoroval jedním okem. Rychle jim zmizel jejich stupidní úsměv. Panenku jsem pustil a ona před ně postavila kafe.
„Bude to všechno? Za chvilku zavírám.“
„To je všechno, tady máte peníze.“ Rychle kafe vypili a vypadli v rekordním čase. Snad už dají pokoj.
„Panenko, nemáš hlad?“
„Ani ne, jen bych možná spala, jsem unavená jako štěně. Já už jedla.“
Já taky hlad nemám, ale kdybych měl třeba v noci, lednička je ještě plná. Zjistil sem, že panenka opravdu moc nejí. Ještě jsem počkal až tu vytře a šli nahoru do bytu. Její první cesta byla do koupelny. Moc dlouho tam nebyla a já mezi tím uvařil čaj. Přišla do kuchyně zabalená jen v osušce. Jen jsem cítil jak se její drobné ruce omotaly zezadu kolem mého pasu. Obrátil jsem se k ní čelem. Vysadil na pracovní plochu, zbytek si domyslete. V noci v posteli jsme svou činnost zopakovali ještě jednou.
Vicky
Blížil se pátek a Frank by se měl vrátit. Neví o mém zasnoubení stejně s naším úmyslem se přestěhovat. Mám strach mu to říct, ale zase na druhou stranu, má se o mě kdo postarat. Nebezpečí už stejně žádné není.
„Franku,  potřebovala bych s tebou mluvit.“
„O co jde? Stalo se něco?“
„Jo, asi jo, budeme se stěhovat zpátky do Danova bytu.“
Dlouho a zkoumavě si mě prohlížel od hlavy až k patě. Chytl za levou ruku a doslova pokračoval v zírání na místo s prstýnkem. Ruku mi pustil a začal se smát. „Nečekal jsem, že na to půjde tak rychle, ale přeju vám to.“ Jeho smích najednou přestal. „ Taky jsem slyšel co se stalo. Kdy plánuješ cestu do Anglie a kdy se vrátíš zpátky? Teda jestli to plánuješ?“
„Asi co nejdřív, ale nemám v plánu tam zůstat. Stejně tam už nikoho nemám. Tady jste vy, tam bych byla sama.“
„To je dobře, moc dobře, holčičko. Kdy se chcete stěhovat?“
„Asi o víkendu, ale jak už jsem ráno zjistila, Daniel už většinu věcí odvezl.“
„To víš chlap, je rád ve svém a ani se mu moc nedivím. Ten byt není nic moc a s jeho proporcema se tam musel cítit jako sardinka v plechovce.“
Nebudu lhát, ale rozesmálo mě to.
„Už víš, kdy bude ten velký den?“
„Ne, o tom jsme se ještě nebavili, ale jak už jsem stačila Daniela poznat, budu rovnou postavena před hotovou věc a moc dlouho to určitě trvat nebude.“
„Je vidět, že jeho povahu jsi popsala přímo dokonale pravdivě. Jak se na tebe tvářil jeho otec?“
„Přivítal na celým mým jménem. Stačí ti to jako odpověď? Měl dokonce i mojí školní fotku.“
„Kde k ní přišel?“
„Řekněme, že před smrtí mého otce byla na krátký čas moje matka asi jeho milenka, řekla bych? Před svou smrtí ho požádala o pomoc, která se nepovedla. Ale už je všechno za námi, proč vzpomínat a hrabat se v minulosti.“
„Na svůj věk máš docela dost moudrý uvažování, ale dost o tom a zpátky do práce.“
Jsem ráda, že jsem to Frankovi řekla. Ještě dvě hodiny práce a budu ráda, že si lehnu do postele. Je to divný, ale mám hlad. Využila jsem chvilky volna a v kuchyni poprosila postaršího kuchaře o kuřecí sendvič. Za chvilku už jsem se spokojeně cpala. Pak se vrátila zpátky a čekala, jestli se tu dneska ještě někdo objeví.