Vicky
Probudil mě divný pocit v mé ruce. Otevřela jsem oči a můj pohled se střetl s pohledem mladé sestřičky, která mi z ruky vyndavala jehlu.
„Slečno, jsme rádi, že jste se probudila. Docela jste nám nahnala strach. Ještě chvilku ležte. Přijde si vás někdo vyzvednout. Ještě dnes by jste měla ležet a zítra už můžete dělat všechno to co normální dny. Za měsíc přijdete na kontrolu. Zase jen zaklepejte, nebudete muset čekat. Tady vám dám recept. Oba prášky budete brát každé ráno. A hlavně, nemusíte se bát jíst, ty prášky vám pomůžou od nevolnosti.
„A co mi vlastně je?“
„Jste ve třetím týdnu, budete mít miminko.“ Sestřička se na mě pořád mile usmívala. Při instrukcích mi náplastí přelepila vpich. Chtěla jsem se posadit, ale sestřička mě přinutila ještě ležet.
„Slečno, nemáte třeba žízeň?“
„Ano, to mám.“
Donesla mi sklenici vody a já ji skoro hltavě začala pít.
Přistoupil ke mě doktor a podával mi nějakou kartičku. „Tady máte těhotenský průkaz a i s ním za měsíc přijdete. Každou chvilku by tu měl…“ zbytek věty už nedořekl, protože někdo zaklepal na dveře a sestřička je následně otevřela.
Daniel
To že budeme mít prcka jsem zatím nikomu neřekl. Kluci na mě i s výtržníkem počkali a jel s nimi na stanici. U velitele jsem si na dnešek domluvil volno. Na co ho potřebuju se ani neptal, protože moje dovolená trvala jen jeden týden a já jí vlastně ani pořádně nevyužil a mám volno další tři dny. Panenku určitě víc jak dneska v posteli neudržím a bude chtít chodit do práce. Bylo prostě na ní vidět, že jí to baví. Převlékl jsem se do civilu a jel zpátky do nemocnice. Zaklepal jsem na dveře ordinace a hned jsem byl vpuštěn dovnitř a šel rovnou k lehátku, kde panenka stále ležela a už byla při vědomí.
„Tak, oba už jste instrukce dostali a to je asi pro dnešek všechno. Uvidíme se za měsíc.“ Pronesl doktor. Panenku jsem vzal do náruče a tak opouštěl ordinaci.
„Dneska se z postele ani nehneš, je to doufám jasný?“
„A co když budu potřebovat na záchod a nebo pití a nebo jídlo? Mám hlad.“
„O to ty se vůbec nestarej, to je moje práce. Dneska se prostě na svoje nohy nepostavíš.“
„A do auta se dostanu jak?“
„Dobře, tak se na svoje nohy postavíš, ale moc to nepřeháněj.“ Ještě jsem ani nedošel k autu, když pronesla „rozkaz poldo“ a její rty se přidaly na mé ucho.
Ani mé zavrčení jí nepřinutilo přestat s tím co dělala. „Jestli nechceš, abych tě teď upustil, tak prosím přestaň miláčku. Chceš to tajemství říct a nebo to tajemstvím ještě zůstane?“
„Já bych si to chtěla ještě nechat pro sebe.“
„Tak jo, bude to dál tajemstvím. Kluci se sice ptali, ale já nic neřekl.“
„Ještě, že jsi mě o ruku požádal minulý týden.“
„A to jako proč?“
„Kdybys mě požádal až teď, bylo by to, jako by sis mě bral z povinnosti.“ Tomu se jsem musel jenom zasmát. Měla vlastně pravdu, v jejich kruzích se to tak bere.
„Zavři tu svojí drzou pusinku a vystupujeme, už jsme tu.“
Vicky
Vešli jsme dovnitř. Juliin zvědavý pohled neušel ani jednomu z nás. Sedli jsme si k pultu u kterého bylo volno.
„Kde jsi byla tak dlouho prosím tě? Frank už pomalu šílel, že tě někdo unesl.“
„Jen jsem si tak trochu pospala na lehátku, dojdu za ním, aby se tak nestrachoval. Ale zatím si tu objednám salát s kuřecím masem jo? A ananasový džus.“
Odcházela jsem za Frankem do kanceláře a cestou se rozhodla, že jemu to řeknu. Je můj zaměstnavatel a tak by to měl nejspíš vědět. Zaklepu a po výzvě vejdu.
„No to je dost, že už jsi tu. Víš jak jsem měl strach po tom, co jsem tady slyšel?“ tak mě přivítal místo pozdravu.
„Ty už to víš?“
„Teď nevím o čem mluvíš. Já mluvil o napadení v nemocnici.“
„Aha, tak o tom nic nevím. V ordinaci sem omdlela a byla mimo provoz asi dlouho. Byl si mě vyzvednout Daniel a tak jsem tady i s ním.“
Pátravě si mě prohlížel. Policajt se v něm nezapřel ani tentokrát. Dlouho bylo v kanceláři ticho. Když promluvil cukla jsem sebou tím jak jsem se lekla.
„Budu asi jenom hádat ale…, jsi těhotná, že mám pravdu.“
„Jo, ale máme to s Danielem jako tajemství, já to chtěla říct jenom tobě.“
„Budu si muset hledat novou servírku, nebo tě tu nechá ještě pracovat?“
„Tak o tom jsme se ještě nebavili, ale po infuzi, kterou mi dali, bych dneska měla ležet a potřebovala bych volno.“
„To dneska dostaneš. To se nemusíš bát. Říkala jste, že jste tu oba?“
„Jo.“
„Tak já si s tím tvým dojdu popovídat jako chlap s chlapem. Ten má jenom štěstí, že tě o ruku už požádal.“
„Jo, jo, takovou poznámku už jsem pronesla hned, co jsme byli na parkovišti u auta.“
Frank se tomu zasmál stejně jako Daniel. Vrátila jsem se ke svému jídlu, které jsme jedla tak hlavě, že jsem byla několikrát upozorněna, abych zpomalila, ale co? Bylo to dobrý!“
Frank si šel opravdu s Danielem popovídat, bylo to tak diskrétní, že to snad ani Julie nezaregistrovala. Frank došel k místu, kde jsem seděla. „Ty máš dneska volno a zítra ráno ať si tu.“
„Jak se ti prosím tě zase povedlo dostat na den volno?“
„V nemocnici jsem dostala jenom infuzi, stejně bych tu k ničemu nebyla. Jsem unavená a nejradši bych si už ustala tady na zemi, věř mi.“
„Jsi bledá, tak už jsi. Dneska to tu zvládnu.“ Mile se na ně usmála, ale žádný komentář se nechystala říct.
ČTEŠ
Nový život
RomanceLady Victoria Grace Bethany Sykes z Glouchsteru opustí svuj domov jen proto, aby se nemusela vdavát. Cesta jí zavede na místo, kde začne žít svůj nový život.