Nový život

10.

Vicky
V koupelně jsem se vysprchovala. Šlo to těžko. I když jsem si ortézu sundala, prostě jsem trpěla. Sama se asi už neučešu. Jen jsem si vlasy rozčesala. Už oblečená do jeho trička a mých kalhotkách jsem došla do kuchyně, kde už čekala připravená večeře. Špagety. Vařit teda umí, všechna čest. „Jak je možný, že takovej chlap jako ty umí vařit?“
„Baví mě to, umím daleko víc věcí než ty, holka z internátní školy. Co vás tam vůbec učili?“
„ Nic, co potřebuju pro skutečný život. Nic jako vaření tam nebylo. Chystání večírků, plesů a oslav v normálním životě asi nepoužiju, stejně tak jako vedení domácnosti.“
„To asi ne, ale zase na druhou stranu jsem tu já a já se o tebe postarám.“
„Nemůžeš mě mít až do smrti na krku, co by tomu řekla tvoje přítelkyně?“
„A jaká? Jsem sám.“
„To jsi ještě žádnou holku nesbalil, při tvém vzhledu? Tomu nevěřím.“
„Jedna by tu byla, jenže nevím, jak jí to říct. Snažil jsem se jí to naznačit a nic. Holek se okolo mě motá dost, ale věř mi, ani jedna není podle mých představ. Jen ta jedna.“
„I když nemám svoje vlastní zkušenosti, tak holky z internátu měly. Žádná holka nechce náznaky, chce činy. Nejsi náhodou o dost starší než já? To ty bys měl radit mě a ne já tobě. Umíš udělat cop?“
„To taky zvládnu. Jestli už jsi dojedla tak ukaž, učešu tě.“
Daniel
Tak holky chtějí činy? To vím taky! Ale jak na tuhle panenku prostě netuším. Při česání jsme si povídali.
„Ty taky potřebuješ poradit s klukem?“
„Hmm, asi. Jeden se mi líbí, jen jsem slyšela, že bych pro něj nebyla dost dobrá. Má větší nároky. Podívej se na mě, malá mladá holka, která utíká. Co bych mu tak asi mohla nabídnout? Nic!“
„Třeba to, co jsi slyšela nebyla pravda. Sice jsi malá, ale roztomilá. To, že utíkáš nemusí vědět. Kluk, který tě bude mít rád tě bude chránit. Od toho kluci jsou, aby se starali o holku, kterou milují. Ty máš klukovi co nabídnout a nemyslím hned svoje tělo. Stačí, když se usměješ a hned by ti ležel u nohou, věř mi. Tak a jde se spát.“
Peřina na posteli byla jenom jedna velká. Vicky se namáčkla skoro ke kraji, div že nespadla.
„Panenko já nekoušu neboj. A pak, jsem policajt.“
Slyšel jsem dětský smích a otočila se na mě. „To, že jsi policajt ještě neznamená, že jako chlap jsi neškodnej.“  Nad její úvahou jsem se jen pousmál. Přitáhl si jí blíž k sobě a začal jednou rukou dloubat do boku. Jak jsem zjistil, byla dost lechtivá a pokoušela se mi to oplatit. Já lechtivý nejsem a nevadilo mi to. Ani nevím jak, ale ležela pod mým tělem. Její smích přestal a dívala se mi upřeně do očí. Já její pohled oplácel a ruka, která jí lechtala zůstala na jejím boku a něžně hladila. Její pohled se vpíjel do toho mého. Nervózně si začala kousat spodní ret. Palcem volné ruky jsem se dotkl jejího rtu. Vyšlo ze mě jenom zašeptání „nedělej to.“ Jak se zdálo, byla na tom stejně jako já „Proč?“
„Nutí mě to dělat něco, co bys možná ode mě nechtěla.“
„Holky chtějí činy poldo.“
Vicky
Asi jsem to přehnala. Toho poldu jsem si mohla nechat od cesty. Díval se na mě tak zvláštně, ale jeho dotek na mém těle byl pořád něžný. „Ještě jednou mi tak řekneš a nevím co se stane.“
„Jak? Poldo? Vždyť to jsi , polda.“ Nevím proč, ale začalo mě bavit ho provokovat. Sklonil se ke mě tak, že se naše nosy dotýkaly. Cítila jsem jeho dech na tváři a moje srdce se mohlo zbláznit. Musel slyšet jak rychle mi bije. „Tak poldo?“ zmohla jsem se jenom na kývnutí hlavou. Dal mi krátkou pusu. „Tak poldo?“ Moje reakce byla stejná, stejně tak jako jeho. Trochu se odtáhl, ale polohu jsme nezměnili, stále ležel na mě. „Děkuju za telefon a botasky a za to všechno, co je ve skříni.“
„Jak víš, že to já?“
„Oblečení hádat nemusím, ale  telefon a boty jo. To oblečení jsem měla dneska v ruce, stejně jako černý boty. Nikdo jiný se mnou v obchodě nebyl. Ale tak drahý telefon vážně nepotřebuju, vždyť tam nemám ani jedno číslo.“ 
„To všechno se změní, neboj.“
„Můžu ti dát pusu?“
„Jen do toho, já se taky neptal.“ Tu pusu jsem mu prostě dát musela. Začínám toho velkýho chlapa milovat. Miluje i on mě?
„Tak a teď už se jde spát panenko. Ne že se odtáhneš. Hledat tě v posteli vážně nehodlám.“ Lehl si na záda a přitáhl si mě na sebe. Musím říct, že se mi takhle usínalo moc dobře. Bylo mi teploučko. Ráno jsem měla na stole snídani a jen v tričku sedím u ní. Daniel už byl v uniformě. Musela jsem ho trochu popíchnout. „A polda v plné polní?“ ďábelsky se na mě usmál a došel k mé židli. Sklonil se k mému obličeji a jako včera večer mi dal pusu. „Za každého tvého poldu dostaneš pusu.“
„Tak to abych si to někam nahrála a jen ti to pouštěla?“
„Jestli chceš něco víc, stačí říct, nejsem proti, malá pusa nic není.“ Stoupla jsem si naproti němu. „Já mám něco říct? Co pak já vím, co mám asi tak říct? Ty jsi chlap ne já!“ díval se dolů na mojí malou osobu. Chytil za pas a naše oči byly najednou ve stejné výšce. Moje ruce se ocitly na jeho ramenou. Na tváři měl úsměv. „Victorie Grace Bethany dál tvé jméno neznám, budeš moje oficiální přítelkyně?“
„Oni jsou i jiné?“
„Ne, ale já čekám na odpověď.“