Nový život

22.

Vicky
V noci jsem dostala žízeň a šla se jako normální člověk napít. Cestou natrefím na Maxe, který je v kuchyni taky. Nalívám si limonádu a slyším jak mi Max pošeptal „jdi vzbudit Daniela.“ A já šla. Sedla jsem si na postel a opatrně ho budila „Dane, vstávej, posílá mě Max, něco se asi děje.“ Jako blesk vyskočil z postele, div mě neshodil. „Promiň panenko, ale zůstaň tu.“ Zavřel za mnou dveře a nechal mě tam. Nebudu lhát, bojím se. Slyším divné zvuky. Jsem zvědavá, co se tam děje. Na můj vkus to trvá dost dlouho. Dveře se otevřely a naproti mě stojí Daniel. Zdálo se mi, že je v pořádku. Max dopadl hůř. Na tváři si pomocí úterky něco chladí.
„Kdo to byl?“
„Slizounův kamarád, asi zloděj, něco hledal v obýváku. Nevíš co by to mohlo být?“ nechtěli jsme jí vylekat ještě víc a Max řekl první věc, která ho napadla.
„Asi vím.“ Došla jsem ke gauči a zpod jednoho polštáře vytáhnu malou kazetu se šperky.
„To mi chceš říct, že celou dobu tady spíme na takovým pokladu?“
„No, asi jo, ale nic si necítil, ne?“
„Ne, ale teď si to vem někam jinam a já snad už budu spát. Já na rozdíl od vás dvou chodím do práce.“
Já se do postele těšila. Tak jsem se zavrtala do peřiny a čekala na Daniela. Ten přišel i se sklenicí limonády.
„Něco jsi tam zapomněla.“ pití jsem si vzala a napila se. Přitáhl si mě na hruď a hlazení po zádech mě uspávalo.
Daniel
Ještě, že mě panenka vzbudila. Žádej kamarád to rozhodně nebyl. Byl to neřád Bach. Přijel si pro něj přímo velitel, kterého jsme vytáhli z postele stejně jako Alexe. Už od něj bude snad pokoj. Převezmou si ho agenti z Anglie. Až bude úplně po všem princezna bude moct odletět za právníkem. Zítra, když bude chtít, může u doktora už ukázat svůj doklad. O tom, že to byl Bach jí řeknu až ráno. Teď mi stačí držet jí v náručí. Jsem rád, že bude po všem.
Ráno jsem vstal a udělal snídani. Za chvilku se vzbudil i zbytek. Seděli jsme spolu u stolu a mlčeli. Ticho přerušil až Max.
„Díky za snídani. A už musím jít. Podívám se na stanici, jak si ptáček užívá v kleci.“
„Tak a my se oblečme a jdem k doktorovi.“
„Rozkaz, poldo.“
„Neprovokuj mě, pusu teď stejně nedostaneš.“
„Jo, to vím, vlk taky sliboval a jak dopad.“
„Holka hubatá, pojď sem.“
„Tak to ani náhodou, já jdu do koupelny.“ Odešla, jenže já šel za ní. Být hubatá na policajta bez trestu?“ Ani náhodou!
Vlezl jsem za ní do sprchového koutu a zbytek si domyslete.
Konečně jsme se vyhrabali z bytu a mířili k autu. Zazvonil mi telefon a poslouchal Alexe na druhém konci. Řekl mi, že Bach už nezvládl svou situaci a v cele se oběsil. Nešlo tomu ani uvěřit. Nechal dopis s přiznáním.
„Jestli bys chtěla, už můžeš ukázat doklad. V noci to byl on. Teď mi volal Alex, že se oběsil.“
„To je nějaká legrace, že jo? Prvně se chci přesvědčit.“
Naše kroky prvně zamířili na stanici. Já tomu taky nemohl uvěřit. Byl to on. Panenka nechala falešný průkaz u velitele na stole. Už ho potřebovat nebude.
Další naše cesta byla k doktorovi. Dneska poprvé jsem byla schopna ho i normálně vnímat. Pro pocit, že se mi nic  nemůže stál, jsme šli pěšky. Už jsme tu.
„Tak pojďte dál. Co je to dnes?“
„Nelíbí se mi ten ret. Jinak asi nic.“
„Tak se na to koukneme. Dostaneš na to mastičku. Je tam malý zánět. Ještě změřím tlak a vezmu krev a budete moc odejít.  Je to zase na tebe Danieli?“ Stehy mi naštěstí už i vyndal.
„Ne dneska už ne, jestli by ti nevadily její anglické doklady.“
„Tak mi je ukažte. A ještě se tu ukažte příští týden na kontrolu."

Vicky
Podávala jsem doklad a doktor se na něj díval.
„Jakým chcete říkat jménem?“
„Stačí Vicky.“
Doktor mi vzal ještě krev a mohli odejít. Ani se na nic neptal. Byl jako pravý profesionál. Procházka mi udělal asi dobře, to bylo asi tím, že jsme se mohla v klidu a bez strachu nadechnout.
„Ty už budeš asi chodit taky do práce, viď?“
„Asi ano. Tobě už nic nehrozí. Případ je vyšetřený.“
„ To taky znamená, že už mě nemusíš hlídat a odstěhuješ se?“
Na jeho odpověď jsem vážně zvědavá. Ta mě totiž trápí už delší dobu. Celou cestu od doktora si povídáme a ani jsem si nevšimla, že stojíme před bistrem, kde jsme se zastavili.
„ Ano, přestěhuju se zpátky do svého bytu.“ Nadechl se a pokračoval „Ale ty se mnou.“ Kdyby mohl slyšet, jaký balvan mi spadl ze srdce.
„A já myslela, že…“
„Tak to ani myslela špatně, přece si nemyslíš, že tě hned odeženu? Jsem rád, že jsi moje a miluju tě. Nevím, jak to chodí ve vašich kruzích ale, Victorie Grace Bethany Sykes z Glouchsteru vezmeš si mě?“
„U nás je to stejné jako kdekoliv jinde, jen se to neděje veřejně na ulici u bistra, kde je snad celá čtvrť a dívá se na poldu co klečí před malou holkou.“
„Já chtěl slyšet jen jedno slovo, ne proslov.“
„Mohl bys aspoň vstát?“
„A opak mi odpovíš?“
„Jo pak ti odpovím.“
Stoupnul si a díval se na mě ze své výšky. A čekal. Já jsem se mu dívala upřeně do očí.
„Jak dlouho si se učil celé moje jméno?“
„Já chtěl jen jedno slovíčko.“ Je vidět, že už je zoufalý. „Asi tři hodiny. Hlavně nechtěj, abych ho opakoval.“
„Danieli Davisi, vezmu si tě. Stačí ti místo jednoho slova tři?“
Ocitla jsem se ve vzduchu a dívala se Danielovi do vysmátých očí. Následně jsem dostala malou  pusu. „Prstýnek mám v kapse u kalhot, nandám ti ho.“ Postavil mě zpátky na nohy a udělal to co říkal. Na mém prsteníčku se ocitl krásný prstýnek. Bylo mi v tu chvíli jedno, že máme publikum. Stoupala jsem si na špičky s úmyslem dát Danielovi pusu. Zase jsem byla ve vzduchu a přidržovala se jeho širokých ramen.