prolog

1.1K 51 4
                                    

Je to tu Kooku, to zvládneš. Jediné co musíš udělat je jen lehký pohyb zápěstím a budeš přihlášen. Proč jen jsi pořád takový srab. Nadával jsem si a přitom hypnotizoval onen dopis. Dopis, který mi měl změnit život.

,,Na co tak dlouho čekáš chlapče?"

Ozval se jemný smích starší paní.

,,Co- oh... paní Choi."

Usmál jsem se zářivě, stále svírajíc svůj dopis v rukou. Byla to moje dlouholetá sousedka. Měl jsem ji opravdu moc rád. Byla to jako chůva.

,,Tak co tu tak dlouho vyvádíš Jungkookie?"

Opět se zasmála.

,,Mám strach..."

Zamumlal jsem a podrbal se na zápěstí. Sklopil jsem pohled a ruce nechal volně kolem svého těla, div mi zalepený dopis nevyklouzl z rukou.

,,Notak, víš co jsem ti vždy říkala..."

,,Strach lže a ty mu věříš."

Šedovlasá žena ke mě přistoupila a pohladila po vlasech.

,,Tak na co čekáš"

Opět rozzářila okolí jejím úsměvem.

,,Máte pravdu."

Řekl jsem a nevratně vhodil bílou obálku do malé poštovní schránky. Hlavou mi proudilo spoustu pocitů. Očekávání. Hrdost. Radost. Ale hlavně strach.

To byla v tuto chvíli má jediná překážka, ta úplně první.

---

Ahoj? :D
Děkuju, že jste klikli právě na můj příběh. Doufám, že vás oslovil. Těším se na vás v další kapitole.
A_ <3

Born Singer Kde žijí příběhy. Začni objevovat