Born Singer

five; audition

,,Neboj, ty jim to jistě nandáš."

Vyrušil mě z rozjímání můj červenovlasý doprovod a poplácal mě po rameni.

,,Myslíš...?"

Zamumal jsem a konečně odtrhl pohled od té velké moderní budovy.

,,Tady tě asi opouštím,"

Řekl a podíval se na mě lehce soucitně.

,,Pak mi napiš, ano?"

Usmál se na mě a zamával.

,,Ahoj..."

,,Hodně štěstí Kooku."

Vydechl jsem z plic snad všechen vzduch, načež se od mých úst díky stále více mrazivému počasí vytvořila pára. Když jeho maličkost zmizela v ulicích Seoulu, pomalu ale jistě jsem se blížil k hlavním dveřím.

Ocitl jsem se ve veliké vstupní hale, jež byla v tuto chvíli přeplněná k prasknutí. Rozhlížel jsem se. Všichni si mě měřili pohledem a pak se vrátili ke svým věcem.

Až po chvíli hledání mi došlo, kde s nenachází konec jakési fronty a vytahl svůj skoro zmrzlý, nakřáplý telefon. Psal jsem rodičům, co vše se za tyto dny událo a ani jsem si nevšiml, že na mě přišla řada.

,,Jméno a přihlášku..."

Řekla paní co stála u jakéhosi vchodu do -pro mě zatím- neznáme místnosti. Podle znuděného tónu jejího hlasu mi došlo, jak moc ji to musí bavit. Raději jsem však přestal přemýšlet o nepotřebných věcech a odpověděl na její dotaz.

,,Jeon Jungkook...t-tady."

Podal jsem ji přeložený a vyplněný papír. Odpovědí mi bylo pouhé kývnutí a začala se věnovat dalšímu za mnou.

Vešel jsem do místnosti plné lidí a z ničeho nic mi někdo podal papír s jakýmsi kódem.

B-71

Byl jsem na místě, které mělo asi symbolizovat čekárnu. Byli zde dvoje dveře, jenž zdobily bílé nápisy.

Do 15 let a od 15 let.

Polkl jsem a posadil se na očividně jediné volné místo. V rozhlasu se vždy po chvíli ozval naprosto jiný kód, který se stále víc a víc podobal tomu mému.

,,Bé-sedmdesát-jedna."

Ozvala se po chvíli robotická paní a já se postavil. Okamžitě jsem tak na sebe upoutal pozornost všech očí, které si doteď hleděli svého. Pomalou a velice opatrnou chůzi jsem se dostal až do dveří, kde jsem okamžitě spatřil tři -již od pohledu kruté- rozhodčí.

,,Dobrý den."

Pozdravil jsem a zdvořile se uklonil. Na zemi byla žlutá čára, téměř metr od stolu kde seděli lidé, jež měli očividně posoudit jestli talent mám nebo ne.

,,Představte se nám..."

Řekla blonďatá starší paní a zkušeně si mě zaměřila pohledem.

,,Jmenuji se Jeon Jungkook, jsem z Busanu a... budu zpívat písničku od IU, Lost Child."

Řekl jsem velice tichým hlasem, který se ale k mému překvapení v polovině věty nezlomil.

Všichni si něco zapsali do svých papírů a pán, jenž seděl hned jako první u dveří mi rukou pokynul abych začal.

Zhluboka jsem se nadechl a z mých úst se začaly ozývat první slova písničky. Zavřel jsem oči a maximálně se soustředil. Musel jsem ukázat všechno.

Bohužel mě po chvíli přerušilo pouhé

,,Stop, další."

________

Takový to, když si uvědomíte, jak moc Jungkookie vyrostl. :')
A já jsem stále brambora :D