Born Singer

four; sunday

,,Ale notak kocourku... vždyť se ti to líbí."

Opět se dotkla mého rozkroku.

,,Notak... n-nech toho Eunji! Nedotýkej se mě."

,,Takže to je pravda se se o tobě říká? Ty buzerante..."

Zašeptala mi do ucha, do kterého následně kousla.

,,Jungkooku?! Notak..."

Někdo se mnou cloumal. Otevřel jsem oči a vyšvihl se do sedu, začal jsem do svých plic nabírat tolik kyslíku, jako bych už k tomu nikdy neměl mít příležitost.

,,Kooku jsi v pohodě??"

,,H-Hobi?"

Byl jsem ve svém pokoji. V našem bytě. Žádná Eunji. Pokojem se ozýval jen můj splašený dech.

,,Byl to jen zlý sen,"

Řekl jeho hlubokým hlasem a usmál se na mě. Už jsem byl v klidu. Ano, Kooku...byl to jen sen. Jen sen. Nikdo jako Eunji už není.

,,V pořádku?"

Zeptal se s obavami v očích.

,,Ano...už ano."

,,Pojď se nasnídat, hm?"

Usmál se a odešel z mého pokoje. Tak tohle budu ještě muset vysvětlit. Nechal jsem svoje nohy spadnout z pelesti postele a žilnatou rukou si prohrábl své černé havraní vlasy. Nakonec jsem se postavil na nohy, načež pode mnou chladná dřevěná podlaha hned zavrzala. Vydal jsem se do malinké kuchyně, kde už seděl usměvavý Hoseok a cpal do sebe jednu koblihu za sebou.

,,Aby ti nebylo blbě..."

Utrousil jsem a nalil si do svého pruhovaného hrnku teplý čaj. Do nosu mi okamžitě udeřila sladká vůně.

,,Jahodový?"

Zasmál jsem se a odpovědí mi bylo jen Hoseokovo nechápavé zahuhlaní.

,,Máš tu marmeládu úplně všude."

Skoro jsem vybouchl smíchy.

,,Moc se nesměj a radši mi vysvětli kdo je Eunji."

Založil si ruce na prsou a zkušeným pohledem si mě změřil, načež u toho ještě dožvýkával svou sladkou snídani.

,,To...není to nikdo o kom bych se chtěl bavit."

Zamumal jsem a posadil se k dřevěnému stolku.

,,Nějaká...přítelkyně?"

Nasadil starostlivý výraz.

,,Třeba ti zo jednou řeknu."

Lehce jsem se usmál.

,,Na...dej si koblihu."

Nestihl jsem nijak odporovat a už mi jednu nacpal do pusy. (🙃)

,,Ho-feokhu"

Zamumal jsem a kvůli cukru, který se mi dostal až do nosu jsem začal kýchat.

,,Bože..."

Celý se smíchy třásl.

,,Kdyby ses viděl!"

Skoro zapištěl.

Koblihu, kterou jsem v záchvatu kýchání hodil někam neznámo na stůl jsem vzal a naštvaně si do ní kousl.

,,Já tě asi zabiju."

Zapil jsem sousto stále krásně horkým ovocným čajem, přičemž on se stále hihňal.

,,Posluž si,"

Řekl a také si nalil čaj.

,,Ale zajímalo by mě, kdo ti potom půjde ráno kupovat koblihy."

,,Ticho."

Vyplazl jsem na něj jazyk a nevinně se uculil.

,,Pak mi předvedeš tvůj zpěv..."

,,Nic moc nečekej."

,,Notak...určitě si rozený zpěvák..."

________

Budu dělat, že vždy když tu knížku píšu nemám tendenci začít běhat po domě a křičet/zpívat ,,I'M A BORRNNN SINGEERRRR..." :) :D
A jak se všichni máte?
Luv u.
A_<3