Born Singer

thirty-nine; decision

Měl jsem srdce až v žaludku, ale byl jsem rozhodnutý...Tohle dál nemůže pokračovat. Ne pokud budu u toho... správně. Uteču od všeho jako zbabělec. Ostatně přesně tak jako tehdy.

Sihyukova kancelář byla až na druhém konci budovi...a já už začínal mít pocit, že jsem ztracený.

,,Jungkooku?" Zůstal jsem stát v jedné z těch dlouhých chodeb a čekal. Neměl jsem už na další takový rozhovor sílu... ,,Jungkooku...prosím, prosím nech si to-" ,,Co?! Nechat si to vysvětlit? Co by si mi chtěl vysvětlit Jimine..." otočil jsem se na něj a k mému údivu on pouze mlčel.

,,Copak- copak ti nestačilo, že si mi zničil život na střední? Proč to musíš dělat i teď?!" Snažil jsem se své emoce skrývat, ale to prostě nešlo...

,,Já to musel udělat, chápeš! Ona mě k tomu donutila..." udělal krok ke mě, načež já udělal jeden dozadu. ,,Jasně...takže ty si vlastně nevinný...ahaaa. Tak to joo." Řekl jsem s opovržením a mával u toho rukama jako vzteklý.

,,Takže si vlastně ani nepováděl Hoseoka, že? A ani si mě skoro neuškrtil na záchodcích, viď že ano?" Spustil jsem medovým hlasem plným ironie. ,,Ne Jimine! Když už to kurva pochopíš, že ne všechno bude podle tebe?! Kdy ti dojde, že i já mám svůj život, který je jen a jen kvůli tobě naprosto v prdeli!? Kdy?!" Rozkřikl jsem se a bylo mi naprosto jedno, kolik lidí mě uslyší. ,,Můžeš přestat konečně myslet jen na sebe!?"

,,Proč myslíš, že jsem tady?" Ozval se ten jeho nádherný hlas...všichni ho tak obdivují, jak nádherně zpívá, jak je krásný, chytrý...vtipný. Dokonalý Park Jimin. ,,Abych se ti vysmál?" Už jsem neměl sílu nic říct. ,,Pochop, že já to musel udělat." Nechtěl jsem tyhle lži poslouchat, dělalo se mi z toho na nic. Otočil jsem se k němu zády a hodlal pokračovat, když mě jeho věta přiměla zastavit.

,,Byl jsem na tom jako ty..." uchechtl jsem se. ,,Jako já?" Nevěřícně jsem zakroutil hlavou. ,,Našla můj deník..." Protočil jsem očima, ale stále ho poslouchal. ,,...dozvěděla se to, co jsem tak moc před celým světem tajil. Byl jsem zamilovaný do jednoho prváka... a ona k tomu všemu věděla koho."

Opět bylo mezi námi ticho, tak moc nepříjemné, ledové. ,,Vyhrožovala mi, že...pokud nebudu spolupracovat, řekne to... a potom i mému otci." Má hlava na mě doslova křičela, abych pokračoval v kroku, ale já nemohl. ,,Tak...mi řekla, že buď já...nebo ty."

,,Byl jsem takový zbabělec...Jungkooku já...já...to se nedá odp-"

,,Proč zrovna já Jimine...proč si vybrala mě jako terč?"

,,Ty jsi byl ten, kterého jsem miloval..."

Pomalu jsem se na něj otočil a udělal krok blíž.

,,Jak ti mám jako věřit Jimine...tohle by si vymyslela každá druhá třináctiletá holka."

Tahle poslední věta se rozezněla chodbou, než přitiskl jeho jemné rty na ty mé.

_______

Ah lidii, já bych si dala zmrzlinu. Prosiim, někdo mi ji dovezte a budu vás milovat ještě víc <3
A_