Born Singer

seventeen; parents

@Kim_Tee
Jungkooku?

@Kim_Tee
Notak...nehodlám to nikomu říkat...

@Kim_Tee
Prosím věř mi Kookie.

@jKookie_
/zobrazeno/

,,Tak tohle si posral Kooku..."

Zanadával jsem si pro sebe a hlavou padnul do polštáře. Po chvíli probírání se vlastními myšlenkami jsem se odvážil posadit. Rozhlížel jsem se po temném pokoji, jehož prostor jen lehce osvětlovala pouliční světla.

Skříň naproti mé posteli byla dokořán otevřená a na zemi před ní se válelo špinavé oblečení. Stůl, který byl na druhém konci pokoje, byl celý zaplněný sešity a vším možným. Ano, angličtina dá člověku zabrat...
A uprostřed toho všeho jsem byl já... na své malinké pohodlné posteli. Schovaný tady před světem jako dítě.

Bravo Kooku...

Posadil jsem se a řekl si, že půjdu zkontrolovat rodiče, jako by to oni snad potřebovali...

Začal jsem vytáčet mamky telefoní číslo, ale zase se to stalo.

,,Volaný účastník není dostupný, zkuste to prosím pozd-"

,,Co se sakra děje..."

Klikl jsem na kontakt mého milovaného otce a doufal. První tón... druhý tón...

,,Volaný úč-"

,,Kurva!"

Začal jsem panikařit, už je to týden, co se mi neozval ani jeden. Jak jen jsem mohl zapomenout. Vyběhl jsem z pokoje a okamžitě jsem si všiml polonahého rudovláska na gauči.

,,Hoseoku-"

Hned, jak si mě všiml, mu ze rtů jeho spokojený úsměv zmizel.

,,Bože- Kooku!?"

Zakryl si svou nahou hruď huňatou bílou dekou a nespustil ze mě ani na moment oči. Normálně bych se zomu zasmál, ale teď na to nebyl čas.

,,Rodiče...už týden, možná i víc se mi ani jeden neozval... a minule když jsem to zkoušel, uzmamka tehdy nebyla dostupná."

Teď už jsem opravdu hysterčit.

,,Kooku...klid...bude to v pohodě ano?"

Snažil se říct uklidňujícím hlasem Hobi.

,,Hyung...tohle se nikdy nestalo, co...co... když-"

,,Ne, Kookie! Nesnaž se takhle myslet... určitě je pro to nějaké logické vysvětlení."

,,Pojedu do Busanu."

Zvedl jsem se, načež vyběhl s kabátem v ruce na chladnou chodbu.

______

Ahojj...
Mno, zabijete mě?🤣🙃