Born Singer

nine; surprise

,,Asi budeš mít deja-vu..."

,,Co?"

Začal jsem ze sebe rozmotávat úplně mokrou šálu. Byl to můj první den jako brigádníka a už teď jsem byl utahaný. Přišel jsem do obýváku, kde ležel rozvalený Hoseok s dekou až pod nosem.

,,Budeš mít deja-vu, když ti řeknu, že máš další dopis?"

,,Cože?"

Nechápavě jsem se na něj koukl, načež on zvedl ruku ve které držel víc než jednu obálku.

,,Kdo je odesílatel?"

Posadil jsem se do rohu kožené sedačky, načež si Hoseok ode mě se zadržovaným smíchem odsedl.

,,Hej? Notak Hobi..."

,,První je..."

Odkašlal si.

,,JYP...Cube...Woollim...Starship...a...BigHit Enteratinment."

Četl pomalu a u každičkého písmena si dal záležet, aby ho vyslovil naprosto zřetelně. Zustal jsem na místě a s otevřenou pusou se díval na culícího se červenovláska.

,,C-co...? Co to jako znamená."

On je 'nechápavě' pokrčil rameny a s úsměvem ke mě natáhl ruku, v níž držel těch pět obálek. Okamžitě jsem si ji od něj vzal a začal co nejopatrněji roztrhávat.

,,Cože!!!"

Vyšvihl jsem se na nohy, ale můj pohled zůstal stále přilepen na papíře.

,,JYP...chtějí mě. Prý mě uviděli v té soutěži, že... Že si myslí, že ve mě něco je."

Koukal jsem se na Hoseoka s naprostým překvapením a on se jen spokojeně usmíval.

Začal jsem přičítat další. Bylo v nich v podstatě to stejné. Šťastný jako blecha jsem na Hoseoka skočil a objal ho.

,,Vidíš, já říkal, že není vše ztraceno."

Zašeptal mi u ucha a já jen pokýval hlavou.

,,Jdu to zavolat mamce!"

Rozběhl jsem se do svého pokoje, div jsem cestou nesrazil televizi.

Zběsile jsem začal vytáčet číslo mé mamky. Ozval se první tón.

,,Volaný účastník není dostupný, zkuste to prosím později. The person you're calli-"

,,Ale notak..."

Hovor jsem ukončil a začal volat svému staršímu bratrovi.

,,Ano? Jungkooku? Co, že mi voláš?"

Ozval se arogantní hlas Junghyuna.

,,No...mamka to nezvedala, tak mě napadlo, že by tě to třeba zajíma-"

,,Opravdu ai myslíš, že mě to tvoje kňourání zajímá?"

Nedokazal jsem mu nic říct.

,,Ale- JY-"

,,Jen si užívej v bytě kterej ti rodiče musej platit."

,,Jonghyune! Nech toho. Sám víš, že já do tý soutěže nepotřeboval jít. Chtěl jsem poznat nové město chápeš! Postavit se na vlastní nohy. Navíc...za chvíli si na ten byt budu vydělávat sám."

Skoro jsem křičel. Jak on mě vždy štval, vlastně ani nevím, proč jsem mu volal. Že by se snad změnil? Hah. Ten nikdy.

,,Chodíš dělat nějakejm chlapům dobře? To ti přeci jde, nevzpomínáš."

Jak se to mohl dozvědět...

________

Ayo ladies and gentleman...
Doufám, že se všichni máte skvěle. <3
A_